Chertoff přiznává, že i on se "šeredně zmýlil", když si po útocích z 11. září 2001 podobně jako další američtí představitelé myslel, že Kreml už nebude představovat hrozbu. Prezidentské volby v USA i proto označuje za jedny z nejdůležitějších svého života.
"V závislosti na tom, kdo se stane prezidentem, bychom mohli být svědky snah o zásadní změnu základních principů a norem, na kterých Spojené státy stojí," upozorňuje Chertoff, který v Praze vystoupil na víkendové konferenci Globsec Forum 2024.
Nedávno jsem mluvila s novinářem Janem Kalibou, který po šesti letech ve Spojených státech napsal knihu s podtitulem "rozeštvaná země". Souhlasíte s tímto hodnocením?
Nemyslím si, že jsme rozdělení víc než kdy dřív. Víte, zažili jsme občanskou válku a právě tehdy to bylo nejhorší. V posledních možná patnácti letech jsme viděli, jak se rozpory ve společnosti objevují a mizí. Lidé měli a budou mít vždy různé názory.
A když se podíváte na posledních padesát let?
To bych souhlasil, že se skutečně nacházíme v období o něco většího rozdělení, než tomu bylo možná před dvaceti lety. Myslím, že část z toho byla způsobena hospodářskou krizí. Pandemie to taky zhoršila. A možná i to, jak se lidé v průběhu času geograficky stěhovali, což často vedlo k velké koncentraci obyvatel s určitým názorem na jednom místě.
Asi nejvýznamněji k tomu přispěla sociální média a telefony, protože umožňují lidem vyhledávat online ty, kteří mají podobné názory, a zároveň se vyhýbat pohledům, které by mohly být v rozporu s jejich přesvědčením. Mohou si upravit zpravodajství tak, aby pouze posilovalo to, čemu chtějí věřit.
Michael Chertoff
Svou kariéru zahájil v roce 1983 jako federální prokurátor v New Yorku, kde vedl trestní stíhání hlav pěti velkých mafiánských rodin. Poté na ministerstvu spravedlnosti dohlížel mimo jiné na vyšetřování teroristických útoků z 11. září.
Mezi lety 2005 a 2009 působil jako ministr vnitřní bezpečnosti v administrativě George W. Bushe, ve funkci vedl největší reorganizaci federálních státních zaměstnanců od druhé světové války.
Na práci pro někdejšího republikánského prezidenta vzpomíná jako na privilegium. "Bush byl velmi bystrý, výřečný a měl vynikající paměť. Když jsme se scházeli každý týden kvůli terorismu, musel jsem být perfektně připraven, protože si pamatoval detaily z minulých rozhovorů a často se na ně odkazoval," vzpomíná.
Dnes devětasedmdesátiletý Chertoff po odchodu z politiky založil a vybudoval globální poradenskou firmu v oblasti řízení bezpečnostních rizik a růstu. I když je členem Republikánské strany, v prezidentských volbách v roce 2016 podpořil demokratku Hillary Clintonovou v souboji s Donaldem Trumpem.
Rozdělení americké společnosti tu ale nebylo vždy. Po útocích z 11. září 2001 jste coby nejvyšší úředník ministerstva spravedlnosti zasedal ve velitelském centru FBI, které vedlo reakci na teror Al-Káidy. USA tahle hrozba spojila.
Ano, pár dní po té hrozné události jsem šel do Kongresu spolu s tehdejším ředitelem FBI. Kongresmani se sešli ve velké místnosti, republikáni a demokraté stáli vedle sebe a na konci schůze zpívali "God Bless America". Ta jednota úsilí je něco, na co stále vzpomínám.
Bohužel, v poslední době jsme svědky tendence k tomu, co nazývám přístupem fotbalového týmu, kdy se každá strana stáhne k tomu svému a až na několik málo výjimek přebírá názory, které ten tým zastává.
Republikánská administrativa, které jste byl součástí, vycházela z dědictví někdejšího prezidenta Ronalda Reagana. Věřila v silné NATO a chtěla posílit vztahy USA se zeměmi střední a východní Evropou. Jak je to s republikány dnes pod vedením Donalda Trumpa?
Máte pravdu, prezident Bush stále patřil k zastáncům silných aliancí a udělal by pro to cokoliv. Chtěl volný trh s málo regulacemi a zastával názor, že lidé nekompromisně potřebují neomezenou svobodu projevu a víry. Myslím, že postupem let se velká část členů Republikánské strany stala více populistickou. Jsou mnohem více ochotni pokusit se ovlivnit ekonomiku, objevila se větší ochota vnucovat lidem ideologie. Jako velký problém také vidím, že roste izolacionismus.
Listopadové prezidentské volby budou jedny z nejdůležitějších v mém životě. V závislosti na tom, kdo se stane prezidentem, bychom mohli být svědky snah o zásadní změnu základních principů a norem, na kterých Spojené státy stojí.
Například?
Dodržování právního státu, respektování svobody projevu a názorů druhých. To vše by mohlo být oslabeno. Mohli bychom také mít vládu, která by byla mnohem méně ochotná stát po boku našich spojenců.
Pokud by Donald Trump zvítězil, jakým prezidentem bude? Mohl by třeba Spojené státy vyvést z NATO?
Nemohu předvídat ani číst jeho myšlenky, ale myslím, že je důležité, abychom si uvědomili, že naše aliance s dalšími zeměmi v různých částech světa jsou pro naše vlastní dobro kriticky důležité. Znamená to, že máme přátele a spojence, kteří nám pomohou, když budeme potřebovat pomoc. Samozřejmě je spravedlivé říci, že každá členská země NATO by měla přispívat svým dílem, ale my máme určité zdroje a technologie, které ostatní nemají, a je vhodné, abychom je sdíleli s našimi spojenci.
V jaký vy osobně doufáte vývoj, co se týče role NATO ve světě?
Většina zemí Severoatlantické aliance teď správně více investuje do obrany. Myslím, že jsme na sobě všichni vzájemně závislí a kvůli agresivnímu Rusku je to důležitější než kdy dřív.
Když NATO po 11. září stálo velmi rozhodně po boku USA a spojenci nám pomáhali v Afghánistánu s terorismem, pamatuji si, že jsem si říkal, jak je pozoruhodné, že jako Severoatlantická aliance působíme na Blízkém východě. V té době jsme všichni věřili, že Rusko už nebude představovat hrozbu, že to je takzvaný konec historie a že se můžeme zaměřit na jiné problémy. Šeredně jsme se mýlili. I já se zmýlil. NATO je teď důležitější než kdykoliv v posledních 25 nebo 30 letech.
Že jste se šeredně zmýlili, neslyším poprvé. Nedávno mi to samé v rozhovoru řekl bývalý poradce prezidenta Baracka Obamy Michael Kimmage. Jak je možné, že dvě po sobě jdoucí americké administrativy takhle Rusko podcenily?
Zpětně se takto ptám i já. Myslím, že jsme možná - a nejsem si jistý, zda je to správné slovo - podcenili nebo spíše nedocenili, že v Rusku budou síly, které nebudou vítat demokracii a svobodu a využijí příležitosti k návratu k autokratickému režimu.
Vladimir Putin docela dobře vycházel s Bushem i Obamou, ale někde po cestě, ať už to plánoval od začátku, nebo k tomu dospěl postupně, se rozhodl stát se autokratem. Součástí toho bylo i to, že začal Západ vnímat jako nepřítele, což začalo v roce 2014 (tehdy začala válka na Donbase - pozn. red.) a vyvrcholilo zahájením plnohodnotné války na Ukrajině.
Donald Trump se mezitím snaží od evropských problémů distancovat a opakovaně se nechal slyšet, že Spojené státy pod jeho vedením nebudou Ukrajině pomáhat. Dokážete si takovou situaci představit?
Myslím, že by to byla opravdu tragická chyba, kdybychom šli oddělenými cestami. Ano, je důležité, aby všichni členové NATO přispívali prostředky, personálem a schopnostmi do společné aliance, není to jednosměrná ulice. Kdyby se aliance rozpadla, Američané by utrpěli.
Je důležité vyslat Rusku signál, že jsme sladěni, že máme stejné základní hodnoty a že Putin nejedná v našem zájmu, ale snaží se nás podkopat a oslabit. Musíme být realisté ohledně toho, kdo jsou naši přátelé a kdo naši protivníci. Trump si na tom jen staví kampaň.
Důležitou součástí kampaně Donalda Trumpa je také argument, že jeho soupeřka, viceprezidentka Kamala Harrisové měla na starosti hranici s Mexikem, kde - slovy bývalého prezidenta - panuje kritická situace a pronikají přes ni zločinci přinášející kriminalitu a nemoci. Může toto téma rozhodnout volby a je kvůli tomu Harrisová znevýhodněná?
Není, a to z jednoho prostého důvodu. Myslím, že v posledních měsících nebylo dostatečně doceněno, jak dramatické změny přinesly nové politiky zavedené administrativou Joea Bidena. Výrazně ztížily možnost, aby někdo zůstal v USA pouze s tvrzením, že žádá o azyl, a následně se ztratil z dohledu úřadů.
Teď je proces posuzování azylových žádostí mnohem přísnější a rychlejší. Když žadatelé podmínky nesplňují, jsou vráceni zpět. Výsledkem je, že nyní máme nejnižší míru nelegálního překračování jižní hranice od začátku Bidenovy administrativy, což je podle všech měřítek úspěch.
Pokud bude Harrisová zvolena prezidentkou a bude pokračovat v tomto přístupu, můžeme mít spravedlivou a zároveň přísnou politiku, která odrazuje od porušování zákona. Zároveň bychom však měli spolupracovat s některými zeměmi na jihu na zlepšení jejich ekonomik a právního státu, aby lidé neměli pocit, že musí utíkat ze své domovské země do USA.
