O Josefu Františkovi je známo, že šel z průšvihu do průšvihu. Několikrát mu hrozila degradace, dokonce vyloučení z letectva. Vy ovšem přinášíte svědectví, které je jak vytržené ze stránek nejdrsnějších westernů divokého Západu.
Ano. Josef František se popral s celou hospodou v Brightonu. Ze svědectví vyplývá, že "všichni místní stáli u jednoho konce baru a na té druhé stál velice opilý a hrozivě bojovně vyhlížející muž v uniformě RAF". Byl to on.
Cituji: "Policista se s pilotem při zatýkání pro opilství a výtržnictví kutálel po zemi a pak mu hlavu otloukl o kamenný obrubník, což ho (Františka - pozn. red.) trochu zklidnilo." Co to vypovídá o něm a možná i poměrech, v jakých žili Čechoslováci, kteří za druhé světové války bojovali v řadách britského Královského vojenského letectva (RAF)?
O velmi výbušné povaze Josefa Františka. I když nevíme, za jakých okolností ke rvačce došlo.
Připomenu snad jen to, že Josef František měl ten den za sebou svůj nejtěžší boj, při němž sestřelil dva letouny Luftwaffe... a jeho stíhačka byla posléze vážně poškozena, takže musel na zelném poli u Brightonu nouzově přistát. Určitě měl po tomhle zážitku nervy na pochodu. A když k tomu přičtete jeho výbušnou povahu, tak tu máme velmi třaskavou směs. Takže tahle hospodská bitka a rvačka s policisty byly vlastně pro českého pilota Františka logickým vyústěním dne.
Třeba v té hospodě pronesl někdo nějakou poznámku, které František dobře nerozuměl, a špatně ji tudíž pochopil, protože byl v Anglii krátce a neuměl anglicky dobře. V něm nastřádaný stres z boje a nouzového přistání pak ve vteřině vybuchl.
Po noci strávené v policejní cele a vystřízlivění vypadá František na společném snímku s policisty poněkud provinile...
Taky jste si toho všiml? A možná v něm ještě doznívala kocovina.
Skvělá charakteristika bojových pilotů
Setkal jste se při mapování historie leteckých bitev s podobnými výbušnými typy, jako byl Josef František?
Jsou jich spousty. A nejen mezi československými válečnými letci či parašutisty. Josefu Františkovi se dost podobal třeba Kanaďan George Beurling, který během bojů o Maltu sestřelil 27 letadel Osy. Vlastně to byl navlas stejný případ. Bezkonkurenčně talentovaný stíhač s velkými kázeňskými problémy, mám-li to vyjádřit vojenskou řečí. Možná to ale bylo i tak, že potíže s kázní stály za jeho úspěchy v boji. Někdy to totiž spolu u některých lidí souvisí.
Mluvíte snad o osobnostech rozených pro krize, války či obranu země, které jsou ovšem nepoužitelné pro život v míru?
Přesně tak. Josef František, George Beurling či mnoho jiných jsou lidé pro krizi, kteří - poté, co hrozba pomine - mají velké potíže s adaptací na normální mírový život. Pokud by František v bitvě o Británii nezahynul, tak by po válce vedl zřejmě dost problémový život. Sám jste zmínil jeho potíže s kázní už v předválečném československém letectvu. Kmenových listů vojenských pilotů, v nichž je zaznamenána jejich kariéra, jsem viděl už hodně. Nicméně v počtu trestů se Františkovi nikdo ani vzdáleně nevyrovnal.
Snažím se jen pochopit mentalitu a motivy Josefa Františka. Například velitel 21. čáslavského křídla Jaroslav Míka říká, že rovněž jeho lidé jsou rváči, cholerici a zabijáci. Se svými emocemi - a bez nichž by zřejmě jinak neuspěli jako bojoví piloti - se však podle Míky naučili pracovat, zvládají je. Takže se nervou v hospodách, jinak by skončili.
Na to není co říct. Tak to prostě je. Skvělá charakteristika bojových pilotů!
Extremisté? Bez stáda nejsou nic
Na druhé straně se dnes při nejrůznějších protestech setkáváme rovněž s odhodlanými rváči, vlastně extremisty. Často se dokonce považují za vlastence a obránce národních zájmů. Jaký je rozdíl mezi nimi a letci či parašutisty - rváči z druhé světové války?
Dnešní extremisté se neobejdou bez davu, musí být součástí stáda. Bez davu mizí jejich odvaha. Ale František či jemu podobní? Jde o výjimečně silné individuality. Pokud se František rval, tak většinou sám proti celé hospodě. Anebo jako stíhač proti beznadějné přesile nacistů, kteří okupovali jeho vlast. Toho nejsou dnešní extremisté - ať leví či praví - vůbec schopni.
Jak jste vlastně zapomenutou hospodskou rvačku Josefa Františka objevil?
Postaral se o to Stuart Wren, žijící na penzi v Bristolu. Když se asi před rokem probíral pozůstalostí svého zemřelého otce, někdejšího policejního konstábla Geoffreye Wrena, vypadla na něj fotografie skupiny místních policistů s Josefem Františkem. Na zadní straně fotografie je napsáno: "Český pilot přidělený polské peruti sestřelený v letecké bitvě nad Brightonem (září 1940). Předtím sestřelil německý Heinkel a Messerschmitt. K tomuto datu je zodpovědný za zničení 29 letadel. Tento pilot pilotoval Hurricana, s nímž neporušeně přistál na zelném poli." Mimořádně zajímavé svědectví. Jen bych poopravil počet Františkem sestřelených letounů - celkem jich sundal sedmnáct.
Polskému badateli Piotru Sikorovi žijícímu v Británii pak už nedalo mnoho práce Josefa Františka identifikovat... i podle viditelného československého pilotního odznaku. No a s Piotrem jsme pak dali tuhle story dohromady, protože si Stuart Wren vzpomněl, že mu jeho táta Geoffrey nad fotografií s českým pilotem vyprávěl kdysi zhruba následující příběh: prý musel tohoto chlápka v letecké uniformě zpacifikovat, protože se rval s celou hospodou. Naskytl se mu ohromující pohled - všechny místní našel u jednoho konce baru, přičemž na té druhé stál velice opilý a hrozivě bojovně vyhlížející muž v uniformě RAF.
"Když ho táta 'požádal, aby se zklidnil', bylo jasné, že ten voják nejenže neumí anglicky, ale kromě toho nemá vůbec v úmyslu chovat se jakkoli tiše. Otec ho tedy zatkl pro opilství a výtržnictví a chtěl ho odvést na stanici. Ale rozpoutal se boj. Otec vzpomínal, že jednu chvíli se s ním kutálel po zemi a pak mu otloukl hlavu o kamenný obrubník, což vojáka ve finále skutečně trochu zklidnilo."
Pátrání po Wintonových klucích
Říká se, že v historii je stále co objevovat. Je tedy stále co objevovat i v tak detailně zmapované historii československých letců ve službách RAF? Co o nich ještě nevíme?
Pořád nacházíme něco až dosud neznámého a zajímavého. Tahle hospodská story s Josefem Františkem nám tuto legendu bitvy o Británii trochu polidšťuje. O československých letcích ve službách RAF v době druhé světové války máme dnes velmi dobré znalosti. Známe každého chlapa, víme o nich skoro vše. V poslední době ale objevujeme Čechoslováky, kteří vstupovali do RAF bez vědomí československého leteckého inspektorátu ve Velké Británii, takže o nich mnoho - anebo nejčastěji vůbec nic - nevíme. Byli to takoví ti kluci jako třeba Wintonovy děti. Tihle židovští kluci ve válce dorostli a chtěli si vypořádat účty s nacisty.
Zrovna nedávno jsem narazil na Čechoslováka Hanuše Erbena, který létal na Mosquitech jako navigátor. Absolvoval šestačtyřicet bombardovacích náletů, v únoru 1945 ho sestřelili, zajali... a v zajetí se dočkal i konce války. Pak udělal jako byznysmen obrovskou kariéru. Dnes žije tento pětadevadesátiletý a stále velmi čilý hrdina v Itálii. Jde o velmi zajímavý a nám dosud neznámý příběh, který i s laskavou pomocí pana Erbena zpracovávám.
