reklama
 
 

Záhadná smrt stíhacího esa. Josef František létal za slečnami, to se mu zřejmě stalo osudným

8. 10. 2015 23:44
Jeden z nejúspěšnějších stíhačů legendární strategické bitvy o Británii, Čech Josef František, sestřelil od 2. do 30. září 1940 sedmnáct letounů nacistické Luftwaffe. Zahynul právě před pětasedmdesáti lety - 8. října 1940. Přesto má stále smysl si stíhače připomínat. "Mnohým lidem to zní asi otřepaně, ale Františkův charakter či příklad - stejně jako stovek či tisíců jiných Čechoslováků v druhé světové válce - vyniká právě dnes kvůli jejich odhodlání bránit vlast," připomíná Jiří Rajlich z Vojenského historického ústavu.

Praha/Northwood - Smrt stíhacího esa Josefa Františka je dodnes opředena záhadou. Při návratu z bojové mise havaroval v 09.40 v Cuddington Way v Ewellu v hrabství Surrey.

V nízkém letu při sudovém výkrutu zavadil koncem křídla o zem, letoun se převrátil a okamžitě vzplanul. František byl při nárazu vymrštěn z kabiny do nedalekého živého plotu. Měl pouze lehce ohořelou uniformu a poškrábaný obličej. Ale už nežil - zlomil si vaz.

Nejasná příčina nehody

Letecký historik Jiří Rajlich se před časem pokusil o rekonstrukci Františkovy smrtelné nehody. "Prověřoval jsem všechny možné příčiny té havárie, ale jednoznačný názor na to dodnes nemám," říká.

František se při návratu z bojového letu jako obvykle utrhl - k nelibosti svého velitele od peruti -, aby ho za pouhých několik desítek minut našli mrtvého nedaleko trosek jeho letadla.

Domněnek, jak a proč zahynul, je několik - od technické závady až po hrubou leteckou nekázeň, kdy se zřejmě se stíhačkou předváděl před domem své slečny.

Někteří polští letci (František létal u 303. polské perutě RAF) jsou mimochodem o této poslední variantě skálopevně přesvědčeni.

Kmenový list plný trestů

Josef František se koneckonců s vojenskou disciplínou příliš nebratřil. Jeho vojenský kmenový list je plný záznamů o trestech za hospodské rvačky, útěk z vojenské nemocnice, neplacení dluhů či za pozdní návraty do kasáren. Dlouho proto nebyl povyšován, kvůli nekázni mu hrozila degradace, a dokonce vyloučení z řad létajícího personálu.

Jenomže podle bývalého stíhače a sociologa Jaroslava Sýkory má každá populace jen něco přes dvě procenta hrdinů, kteří vždy pomohou lidem v nouzi bez ohledu riziko, jemuž se přitom vystaví. A Josef František do této malé skupiny jednoznačně patřil.

"Tihle lidé jsou skvělí ve všem, co dělají... jenomže při tom jako na běžícím pásu porušují zažité normy - ať již ty vojenské, či běžné civilní. Přesto, anebo právě proto bychom si měli těchto problémových, nicméně zásadových rváčů s obrovskou životní razancí vážit. Je jich totiž jako šafránu," vysvětluje Sýkora.

"Zbavme se konečně stereotypu, podle něhož ti největší hrdinové, kteří se vyznamenali v bojích či zachránili lidem životy, jsou vynikající a bezúhonní intelektuálové, zkrátka hodní kluci, kteří od mala poslouchali na slovo maminku s tatínkem. Často je tomu totiž právě naopak," doplňuje Jiří Rajlich.

Pilot, jaký ještě neexistoval

Františkův polský velitel 303. stíhací perutě Royal Air Force (RAF) Witold Urbanowicz to říká ještě drsněji: "Smyslem života mých letců za války byl vedle boje hned na druhém místě sex. Stíhači, to nebyli odsouzenci. Žili plným životem nejen proto, že se příštího dne nemuseli vrátit z bojového letu. Prostě milovali hezké ženy. Byli atraktivní, ale také mile, lidsky agresivní. Jejich taktikou - a to nejen ve vzduchu - byla zásada: pořádný útok a vítězství."

Josefa Františka navíc obdivovaly nejen ženy.

"Byl to pilot, jaký ještě neexistoval... a již nebude existovat. Sám se pouštěl do souboje s přesilou, létal sám, zákeřně přepadal Němce. Byl nejlepším střelcem, co stisk spouště kulometů, to sestřelený Němec. Byl to největší hrdina v bitvě o Anglii," prohlásil o Františkovi kapitán Witold Źyborski, pobočník velitele 303. polské perutě RAF.

František kromě toho už při bitvě o Francii sestřelil minimálně sedm protivníkových letounů.

Český podivín, co připomínal lovce

Navzdory svému obdivu k Františkovi se Witold Urbanowicz netajil výhradami k jeho opakující se nekázni. Chtěl ho kvůli ní dokonce odstavit na čas od létání.

"František? Vynikající stíhač. Byl zajímavou individualitou, což mi imponovalo, neboť nemám rád standardní typy lidí. Tento český podivín připomínal lovce, chodícího po vlastních stezkách, což ostatně ve skutečnosti souhlasilo," tvrdil.

František se z leteckých soubojů vracel nejednou s letounem jako řešeto. Ale i tehdy, když vyvázl ze soubojů bez šrámu, brnkal svým velitelům na nervy lety za ryze soukromými "cíli".

"Protahoval totiž stíhačku velmi nízko nad domy svých milých dívek. A protože jich měl v okolí Londýna povícero, zabíralo mu to poměrně dost času," objasňuje Urbanowicz.

Stíhači měli mimochodem podle historika Jiřího Rajlicha podobnou akrobacii po vítězném boji přísně zakázanou. Stačilo pak třeba, aby prasklo poškozené táhlo, a letoun se okamžitě zřítil. A tohle furiantství stálo zřejmě Josefa Františka život.

"A to už ho nikdy neuvidím?"

V den, kdy František zahynul, zazvonil večer na stole Urbanowicze telefon. "To je Squadron Leader Urbanowicz?" ozval se ženský hlas.

"Poznal jsem její nízký melodický hlas. Byla to Františkova známá, ona rusovlasá Angličanka, s níž chtěl jet za tři dny kamsi na týden dovolené a s níž jsem ho občas vídal," vzpomíná polský letec.

"Jeden z vašich důstojníků mi sdělil, že František je nezvěstný."

"Nastalo trapné ticho. Angličanka se stále ještě kojila nadějí, že jde o Františkův obvyklý žert, nikoliv tragickou skutečnost."

"A to už ho nikdy neuvidím?"

"Tak už to v našem životě bývá...," řekl.

"Kdykoliv přijdu na Františkův hrob na hřbitově v Northwoodu, vždy na něm jsou čerstvé květy," uzavírá Urbanowicz svou vzpomínku na Josefa Františka.

Čtete rádi zpravodajský on-line deník Aktuálně.cz? Podpořte nás v anketě českého internetu Křišťálová lupa. Hlas nám můžete dát zde. Děkujeme!

autor: Jan Gazdík | 8. 10. 2015 23:44

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama