Za měsíc to bude dvacet let, co se Vladimir Putin stal ruským prezidentem. Jaký je váš pohled na jeho převzetí moci s časovým odstupem?
Velmi dobře si pamatuji den, kdy mi bylo jasné, co bude znamenat vláda Vladimira Putina. Když nastoupil, pro mnoho lidí byl záhadou. Na Světovém ekonomickém fóru v Davosu se všichni ptali, kdo ten Putin vlastně je, jaké má názory a co od něj čekat.
20. prosince je v Rusku takzvaným dnem čekistů. Oslava lidí pracujících v tajných službách. Putin byl tehdy - v roce 1999 - premiérem a v tento den na budově bývalého sídla sovětské KGB odhalil pamětní desku Juriji Andropovovi. Muži, který tuto tajnou službu přes patnáct let vedl, byl členem politbyra Komunistické strany Sovětského svazu a krátce i jejím šéfem. Byl to člověk, který měl na starosti systém zneužívání psychiatrie proti disidentům, systém potlačování a zastrašování kritiků komunistického režimu.
Poté, co toto udělal, nebylo už pro mne otázkou, co si o Putinovi myslet. Dalších dvacet let bylo pokračováním této politiky. V podstatě vlády KGB. Putin je bývalý důstojník KGB a obklopil se stejnými lidmi.
Jak se Putinova vláda tehdy začala projevovat?
První linie útoku směřovala na nezávislá média. Čtyři dny poté, co složil prezidentský slib, poslal daňové kontrolory a policii do sídla mediální skupiny Media Most, která provozovala například televizi NTV. Během tří let byly všechny nezávislé televize buď zrušeny, nebo převzaty státem.
Putin celkem rychle dosáhl tří věcí: Zničil nezávislá média. V říjnu 2003 poslal za mříže nejbohatšího Rusa Michaila Chodorkovského, což byl signál všem, že nebude trpět jakoukoliv kritiku své politiky. A v roce 2003 byly poprvé od rozpadu Sovětského svazu v Rusku zmanipulovány volby tak, aby se do parlamentu nedostali zástupci opozice. Parlament se stal místem, kde se nediskutuje.
Trend byl jasný a drží dodnes. Putinovi se za krátkou dobu podařilo totálně změnit Rusko z nedokonalé demokracie devadesátých let na zemi s dokonalým autoritářským režimem, což stále trvá.
Kdo je Vladimir Kara-Murza
- Narozen v roce 1981.
- V roce 2003 neúspěšně kandidoval do parlamentu za liberální stranu Jabloko.
- Spolu s bývalým šachistou Garri Kasparovem a opozičním politikem Borisem Němcovem lobboval za přijetí takzvaného Magnitského zákona, který zaváděl sankce proti státním úředníkům, zapletených do smrti právníka Grigorije Magnitského.
- V květnu 2015 byl Vladimir Kara-Murza hospitalizován s fatálním selháním ledvin kvůli otravě. Podal tehdy trestní oznámení kvůli pokusu o vraždu, policie ale nikdy nic nevyšetřila.
- V únoru 2017 upadl do kómatu na několik dní. Podle jeho slov ho zachránilo, že nebyl doma sám a příbuzní zavolali záchranku. Lékaři oficiálně potvrdili, že byl podruhé otráven, nedokázali ale určit čím.
Překvapilo vás, že se to stalo tak rychle a dokonale, jak říkáte?
Upřímně řečeno ano. Mnoho lidí si myslelo, že když jednou máme svobodné volby a nezávislá média, už o ně nepřijdeme. Že se může měnit politika, ale tyto základy demokracie zůstanou. Putin ale ukázal, že se mýlili. Dnes máme média, která jsou jen propagandou režimu, a volby, které jsou imitací skutečných voleb, v parlamentu se nevede žádná skutečná diskuse.
A máme znovu politické vězně. Více než tři stovky lidí jsou na několika místech Ruska za mřížemi jen pro to, že politicky křížily někomu z režimu cestu. Přitom víme, že uvěznění není to nejhorší, co se může stát. V únoru uplyne pět let od smrti opozičního lídra Borise Němcova, kterého zastřelili v centru Moskvy.
Jste přesvědčený, že Putin o vraždě Němcova věděl?
V Rusku vládne autoritářský režim, který má vykonávání moci do detailů propracované. Není možná vražda opozičního politika 200 metrů od zdí Kremlu bez toho, aby šlo o akci koordinovanou s představiteli státu. Oficiální vyšetřování vraždy se zaměřuje jen na vykonavatele a lidi do určité úrovně moci. Jakékoliv vyšetřování lidí, kteří jsou blíž Putinovi, je blokované a nemožné.
Vyšetřovatelé oficiálně neodhalili nikoho, kdo byl organizátorem vraždy nebo si ji objednal. Dokonce ani nesmějí motiv činu označit za politický, nesmějí mluvit o politické vraždě. Všechny žádosti právníků rodiny Borise Němcova v tomto směru odmítají. Organizátoři vraždy zůstávají chráněni státem.
Důležité je, aby demokratické státy tlačily na Rusko. Proto podporuji Magnitského zákon, který v USA a některých dalších zemích umožňuje sankce proti konkrétním lidem, kteří se v Rusku podílejí na nezákonnostech a porušování lidských práv. Jako Rus a ruský politik nepodporuji sankce proti mé zemi, ale podporuji je proti těmto konkrétním představitelům režimu. (Sergej Magnitskij byl ruský právník, který upozorňoval na rozsáhlou korupci ve státní správě. Zemřel před deseti lety v policejní vazbě, později byl podle něj pojmenován zákon - pozn. red.).
Putinovi končí současné prezidentské funkční období v roce 2024. Změní ústavu, aby mohl zůstat a dál řídit Rusko?
Už to jednou udělal. V roce 2008 předal funkci Dmitriji Medveděvovi a stal se premiérem. Využil vlastně toho, že v ústavě je napsáno, že prezident nesmí kandidovat potřetí po dvou po sobě funkčních obdobích. Proto se mohl v roce 2012 vrátit. Co bude po roce 2024, si odhadovat netroufám. Jsem nejen politik, ale také historik, takže vím, jak je ošidné něco v Rusku předpovídat na dlouhou dobu dopředu.
Například v roce 1904 ruský ministr vnitra Vjačeslav von Pleve říkal, že by se Rusku hodila krátká vítězná válka s Japonskem, že by pomohla řešit domácí problémy. Rok nato vypukly vážné nepokoje a revoluce na mnoha místech země. Nikdo je nečekal v takovém rozsahu.
Když Lenin v lednu 1917 v Curychu mluvil o tom, že jeho generace se revoluce nedožije, nejspíš nepředpokládal, že začne za šest týdnů. Já sám se pamatuji, že ještě v létě 1991 si nikdo nedokázal v Sovětském svazu představit, že se komunistický systém zhroutí a s ním i SSSR.
V Rusku prostě zdání, že režim je pevný a neotřesitelný, často klame. Lekce z historie jsou takové, že společnost obvykle na náhlé změny a kolapsy není připravena. Ruská demokratická opozice, jejíž jsem součástí, se snaží budovat základy občanské společnosti, abychom na změnu byli tentokrát připraveni. Snažíme se, aby se naši kandidáti dostali do politiky na místní úrovni a získali nějaké zkušenosti. Je samozřejmě otázka, kdy a jak ke změně dojde.
Říká se ale, že Rusové se spíš bojí změn a nestability…
Rusů je více než 140 milionů. Různé názory jsou všude. Někteří se možná bojí, někteří ne. Někteří změnu chtějí, protože současného režimu už mají dost. Ale představte si, že mladí lidé, kteří už mohou jít k volbám, ve svém životě nezažili jiného politika než Putina. Je u moci už dvacet let. Tato generace nezná nic jiného než Putina. Neznají jinou politickou realitu. Pořád jen Putin, Putin, Putin. Myslím, že mnozí z nich cítí, že tohle v 21. století v evropské zemi není normální. Instinktivně cítí, že to je špatně. Že by Rusko mělo vypadat jinak.
