Oslava a kult vítězství v konfliktu, který Rusové nazývají Velká vlastenecká válka, je důležitou součástí agendy prezidenta Vladimira Putina. Úspěch v bojích, které si vyžádaly v bývalém Sovětském svazu přes pětadvacet milionů životů, prezentuje Putin a současná vládní garnitura jako něco, na co mají být Rusové právem hrdi a za co mají žádat úctu ve světě.
Zatímco pro většinu západní a střední Evropy je válka minulostí a předmětem zkoumání historiků, v Rusku to vypadá, jako by skončila nedávno. "Válka přinesla tolik nesnesitelných zkoušek, zármutku a slz, že na ni nelze zapomenout. A neexistuje odpuštění ani omluva pro ty, kteří znovu uvažují o agresivních plánech. Budeme pevně hájit naše národní zájmy, zajišťovat bezpečnost našich lidí," uvedl ruský prezident Vladimir Putin v projevu, kterým zahájil přehlídku.
Letos v lednu Putin přednesl Státní dumě (dolní komoře ruského parlamentu) návrh zákona, který zakazuje a kriminalizuje srovnávání Sovětského svazu a Německa ve druhé světové válce. Jinými slovy se nesmí tvrdit, že Hitler a Stalin byli původně spojenci do 22. července 1941, kdy Wehrmacht napadl SSSR.
Většina Rusů odmítá názor - často zmiňovaný Polskem a pobaltskými republikami -, že Sovětský svaz a Německo začali válku rozdělením Polska a Pobaltí mezi sebe; na základě smlouvy z roku 1939, známé podle jmen ministrů zahraničí obou zemí jako pakt Molotov-Ribbentrop.
Problém s identitou
I přes epidemii koronaviru dělníci loni nedaleko Moskvy dokončili stavbu obrovského pravoslavného chrámu ruské armády. Stavby, která je také poctou vojákům z doby druhé světové války. Zvonice je vysoká 75 metrů, což symbolizuje loňské 75. výročí konce konfliktu. Budova měří na šířku 19,45 metru. A strop je ve výšce 14,18 metru. To je odkaz na 1418 dnů, kdy Sovětský svaz bojoval ve válce proti hitlerovskému Německu.
Podle religionisty Radka Chlupa z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze má současné Rusko se svou identitou problém. Na jednu stranu odvrhlo komunismus, ale na druhou si nemůže dovolit svou kolektivní identitu budovat, aniž by komunistické období bylo její klíčovou součástí.
"Rusové se proto přinejmenším od putinovské éry snaží vybírat si z komunistické éry alespoň některé prvky, z nichž by bylo možné nějaké obstojné příběhy kolektivní identity poskládat. Hlavním takovým prvkem je boj proti nacismu. Zatímco komunismus svůj zápas s kapitalismem prohrál, o světodějném významu sovětského boje proti Hitlerovi není pochyb. Právě ten se proto mohl stát základem kolektivní identity. Putinovské Rusko mohlo zavrhnout Stalina komunistu, ale opřít se o Stalina vojevůdce," napsal Chlup ve svém blogu na Aktuálně.cz.
Ruská nevraživost
Prezident Putin sice kritizuje stalinské čistky a represe, například ve svých každoročních televizních vystoupeních, kdy odpovídá na dotazy lidí, ale vzdává Stalinovi úctu právě za vítězství ve válce.
Radek Chlup píše o ruské nevraživosti vůči jiným výkladům války než takovým, které oceňují Stalina a tehdejší sovětské vedení. "Není obtížné příběh o druhé světové válce vyprávět způsobem, v němž se Stalin od Hitlera neliší zas až tolik. Právě pro tuto snadnost jsou Rusové hákliví na jakékoli byť jen dílčí námitky proti jejich válečnému narativu. Rusko se pochopitelně touto svou politikou paměti dostává do konfliktu se svými bývalými satelity, jejichž kolektivní vzpomínání na ruské osvobození je složitější," uvádí religionista.
Sám Vladimir Putin se narodil v roce 1952, ale válka jeho rodinu poznamenala výrazně. Otec byl těžce zraněn nedaleko Lenigradu a nikdy se plně nezotavil, do konce života měl problémy s chůzí. Putin ovšem později vypověděl, že když se rozhodl učit se německy, otec ho podpořil s tím, že Rusové by neměli kolektivně nenávidět Němce. Jen nacisty, kteří se rozhodli vést válku. Putinův starší bratr zemřel při blokádě Leningradu, která trvala ve válečných letech 872 dní.
