Moskva - Je Rusko od parlamentních voleb 2. prosince jinou zemí, anebo se jen završily změny, na kterých prezident Vladimir Putin a jeho lidé pracovali už několik let ?
Od obojího trochu.
Putinova strana Jednotné Rusko jednoznačně ovládla Státní dumu. Už předtím prezident dostal pod kontrolu většinu médií a zrušil i přímé volby gubernátorů, čímž si zajistil vliv ve všech 89 regionech, tvořících společně Ruskou federaci.
Prosincové volby nebyly podle odpůrců Putina svobodné ani demokratické. Ale těm, kteří ho volili, to příliš nevadilo.
Muž, který postavil Rusko na nohy
Pětapadesátiletý bývalý agent zpravodajské služby KGB, u níž působil patnáct let až do roku 1991, má doma velkou popularitu.
Jako muž, který ukončil chaos i ekonomickou mizérii devadesátých let a postavil Rusko znovu na nohy.
Lepšímu stavu státní pokladny a zvyšující se životní úrovní vděčí Rusko zejména vysokým cenám ropy a zemního plynu. Pro mnoho Rusů je život v posledních osmi letech přece jen lepší než předtím v éře Borise Jelcina.
V srpnu 1998 Rusko zasáhla velká hospodářská krize, sáhlo si na dno. Rubl ztrácel hodnotu, domácnosti přišly o úspory.
Od té doby ekonomika už pouze roste.
K volbám přišlo dvaašedesát procent voličů, hlas Putinovu Jednotnému Rusku dalo čtyřiašedesát procent z nich.
Opozice ? Jen komunisté
Jedinou stranou, která se dá považovat za opozici vůči Kremlu, jsou tak paradoxně komunisté, kteří získali čtrnáct procent.
Liberálně-demokratická strana populisty Vladimíra Žirinovského a formace Spravedlivé Rusko, které také překročily sedmiprocentní hranici pro vstup do parlamentu, sdílejí nadšení pro Vladimira Putina.
Konec liberálů
Prozápadní liberální strany Jabloko a Svaz pravicových sil propadly. Dohromady získaly jen něco málo přes dvě procenta hlasů, což zřejmě znamená jejich definitivní konec.
V souvislostech
"Není pochyb o tom, že po druhém prosinci je Rusko jinou zemí. Vrácíme se zpět do časů Sovětského svazu. Reálnou moc nebude mít prezident ani parlament, ale znovu jako kdysi strana. Tentokrát Jednotné Rusko," řekl stanici Rádio Svobodná Evropa šéf Svazu pravicových sil Boris Naděždin.
Putin se ale snaží rozptýlit dojem, že chce z Ruska udělat nový Sovětský svaz. Přinejmenším hospodářsky.
Putin: Věřím v trh
Kudy chodí, tvrdí, že je příznivcem tržní ekonomiky. Naposledy 11. prosince při projevu před Ruskou obchodní komorou.
"Nebudujeme žádný státní kapitalismus. Státní korporace by si neměly monopolizovat Rusko. Až budou podniky stát pevně na vlastních nohách, bude zcela v pořádku, když začnou fungovat v normálních tržních podmínkách," řekl dosluhující prezident.
V klíčovém ruském průmyslovém odvětví - energetice - hrají prim dvě státní společnosti. Ropný gigant Rosněfť a jeho plynárenský kolega Gazprom.
Putin si podle lidí, kteří s ním během jeho osmi prezidentských let pracovali, uvědomuje, že státní plánovaní v Sovětském svazu nefungovalo a trh je nutností.
Faktem je, že za jeho vlády se poprvé od bolševické revoluce v roce 1917 legalizoval prodej a soukromé vlastnictví půdy, zdanění firem pokleslo z pětatřiceti na čtyřiadvacet procent.
Putin předává nástupci Rusko asertivnější v zahraniční politice a také vojensky silnější.
Zatímco za Jelcina se Moskva se Spojenými státy a Evropskou unií často shodovala a spolkla i jednoznačné neúspěchy, jakými pro ní bylo rozšíření NATO do východní Evropy či intervence aliance v Kosovu.
Za Putina Rusko začalo své zájmy prosazovat razantněji. O tom svědčí kromě jiného nedávná slova ruského prezidenta: "Do vývozu zbraní si od nikoho nenecháme mluvit."
Armádě se daří lépe
Rozpočet na armádu se od nástupu Putina na konci roku 1999 zpětinásobil, na Federální bezpečnostní službu FSB (nástupkyni KGB) ztrojnásobil.
Po parlamentních volbách přijdou v březnu příštího roku volby prezidentské. Jejich vítěz a tím i nový prezident a nový nejvýše postavený nájemník Kremlu je víceméně znám.
Dmitrij Medveděv, dlouholetý Putinův spolupracovník z Petrohradu. Byznysmeni a finančníci z toho mají radost.
Medveděv je považovaný za stoupence liberální tržní ekonomiky a zdá se tak být i pro Západ přijatelnější volbou než další možný kandidát, bývalý ministr obrany Sergej Ivanov. Ten proslul hlavně ostrými výpady vůči Evropě a USA.
Nenahraditelný. Bez alternativy
A Putin? Možná bude premiér a nepochybně si tak udrží hlavní slovo v politice. Názor mnoha Rusů shrnul v komentáři pro deník Izvěstija ředitel Ruského centra pro výzkum politických trendů Vitalij Ivanov:
"V současnosti neexistuje žádná alternativa vůči Vladimiru Vladimirovičovi. Ústava stanoví, že hlava státu musí být zvolena a nepochybně se tak stane. V praxi ale není nikdo, kdo by Putina nahradil."
Velký znalec Ruska a profesor historie na Harvardské univerzitě Edward Keenan vidí důvody současné "putinománie" v otřesech devadesátých let, charakterizovaných hospodářskou krizí, vysokou kriminalitou a korupcí:
"Mnoho Rusů se domnívalo a domnívá, že jedinou alternativou k chaosu, totální anarchii a nejistotě je autoritativní režim, nastolující tvrdý pořádek. Proto řada z nich chce, aby Putin zůstal a pokračoval, i když to znamená obětování demokracie a občanských svobod."
