V depu o velikosti letištního hangáru v jižní části jihokorejského Soulu začínají kurýři směnu smutným rituálem: drží minutu ticha za více než tucet svých kolegů, kteří od začátku pandemie v Jižní Koreji zemřeli. Někteří z nich si předtím stěžovali na nesnesitelné pracovní vytížení a dlouhé směny až do nočních hodin.
"Pracovní vytížení je příliš velké. Od doby, co se objevil koronavirus, je příchod domů z práce tak, abych stihl večeři se svými dětmi, jen vzdáleným snem," stěžuje si v reportáži amerického deníku New York Times třiačtyřicetiletý kurýr ze Soulu. "Nepřekvapilo by nás, kdyby jeden z nás také padl vyčerpáním," komentuje letošní vlnu úmrtí jihokorejských poslíčků.
Ta vyvolala menší národní rozruch. Kurýři zpravidla stejně jako jinde ve světě pracují externě. To znamená, že nemají standardní zaměstnaneckou smlouvu, a tedy často ani žádné pojištění.
Navíc byla Jižní Korea ještě donedávna zemí s jedním z nejdelších pracovních týdnů. Teprve před dvěma lety ho prezident Mun Če-in zkrátil z původních 68 hodin na maximálně 52 hodin včetně přesčasů.
Jenže tato změna se týká jen zaměstnanců na plný úvazek a na práci kurýrů neměla žádný dopad. Proplacené přesčasy, dovolená nebo pojištění vztahující se na úrazy během výkonu práce se většiny z nich netýkají. Naopak s příchodem pandemie se jejich směny ještě prodloužily a objem práce zvětšil. On-line objednávky zboží vzrostly letos v asijské zemi až o 30 procent oproti minulým letům.
Pár hodin spánku a stovky balíků každý den
Obchody poháněné konkurenčním bojem slibují dodávky do druhého dne či do svátků a kladou stále větší nároky na kurýrní služby, kterým navíc roste množství zboží, které musí doručit. Samotní poslíčci pak čelí pokutám, pokud nestihnou slíbené termíny.
Jejich pracovní den pak vypadá třeba jako ten z reportáže amerického deníku. Například Kim Dong-hee skončil jednu říjnovou směnu až ve dvě ráno. Hned následující den si v centrálním skladu vyzvedl dalších 420 balíčků, které rozvážel až do pěti do rána. Následující den musel znovu do práce, po pár hodinách spánku a rychlé sprše. Během dne měl sotva čas na jídlo.
Čtyři dny nato Kim do práce nepřišel. Kolegové ho jeli hledat domů, kde ho našli mrtvého. Příčinou smrti bylo srdeční selhání. Bylo mu 36 let a jeho kolegové jsou přesvědčeni, že zemřel z přepracování.
Zhoršené podmínky a zahlcení poslíčků se ale netýkají jen Jižní Koreje. Stěžují si i kurýři velkých firem v USA nebo Evropě. Poslední listopadový víkend, během celosvětové slevové akce Black Friday, stávkovali kurýři firmy Amazon v Německu. Třídenní stávky za lepší pracovní podmínky se zúčastnilo na 2500 zaměstnanců Amazonu.
Hodně práce za málo peněz
Kvůli většímu množství práce chtějí i lepší platové podmínky. Jihokorejští poslíčci bývají placeni podle počtu balíků - za každý dostanou v přepočtu do dvaceti korun, píše list New York Times. "Teď v době vrcholící pandemie si za měsíc vydělám tak 500 eur (asi 13 tisíc korun)," přidává se dvaatřicetiletý Pařížan, který rozváží pro tři firmy v hlavním městě Francie.
Velký boom zažívají v době celostátních karantén také aplikace na rozvážku jídla. Pro některé poslíčky v cizině to ale znamená jen víc práce, ne víc peněz. Nejsou zaměstnanci, a tak se na ně nevztahují zákony o minimální mzdě.
Navíc letos pracují v horších podmínkách. Uprostřed zhoršující se pandemické situace jim hrozí větší riziko infekce. Například v New Yorku se také během uzavření města zvýšila kriminalita. "Rozvážení je nebezpečná práce, je to znepokojující," myslí si sedmadvacetiletý Natanael Evangelista, který v americkém nejlidnatějším městě rozváží jídlo pro firmu Uber Eats.
Často se kradou kola. V restauracích mu zase z hygienických důvodů nedovolí použít toalety, a to tráví celý den na cestách mezi podniky a byty zákazníků.
Během pandemie tyto firmy nabraly tisíce nových pracovníků. V Británii chystá ale revoluci v odvětví nová společnost na rozvoz jídla Just Eat. Ta plánuje svým kurýrům vyplácet hodinovou mzdu a nemocenskou, a dokonce přispívat na penzijní pojištění.
