Addis Abeba (od našeho zpravodaje) - Česko pomáhá s výstavbou škol v Etiopii. Jaké jsou priority tamního školství? Chtějí Etiopané, aby v zemi zahraniční vlády a nevládní organizace stavěly školy? Nebo by bylo lepší investovat do něčeho jiného? A proč stavět drahé školy, když se mohou děti podle některých názorů učit stejně dobře ve stanech?
O tom si Aktuálně.cz během svého etiopského pobytu povídalo s expertem ministerstva školství na rozvojové programy pro učitele Yasabu Birknehem.
Nové školy chceme
Aktuálně.cz: Vítáte, když nějaká zahraniční společnost nebo NGO přijde do vaší země a rozhodne se zde postavit školu?
Birkneh: Vláda se v současné době zasazuje za to, aby vytvářené projekty splňovaly svůj záměr. Takže jsou zde zprávy a audity, které se tím zabývají. Vláda chce, aby nevládní organizace byly transparentní, dodávaly zprávy a komunikovaly s lidmi.
Pro to, aby byl projekt udržitelný, je nutné, aby si ho lidé přisvojili, aby ta škola byla jejich vlastní. A většina nevládek se snaží s komunitami pracovat. Projekt musí být udržitelný, takže až postavíte školu a odejdete, tak to komunita musí převzít.
A.cz: Potřebuje Etiopie víc škol?
Zcela určitě. Je potřeba postavit dostatek škol, aby děti nemusely trávit hodiny a hodiny tím, že budou chodit do školy daleko. Pokud nevládní organizace stavějí další školy, je to správné a podporuje to vládní úsilí. A také to přispívá k Rozvojovým cílům tisíciletí. Nevládky tak nenahrazují roli vlády, ale podporují ji.
A.cz: Co vidíte jako největší problém pro etiopské školství?
Zdroje.
Vyučování bez únosů
A.cz: A měly by nové školy být tím primárním cílem investic? Nebo by to mělo být třeba zvýšení kvality učitelů? Nebo ještě něco jiného?
Do výcviku učitelů a zlepšení jejich kvalifikace investujeme hodně peněz (celkově Etiopie dává na školství 6 procent svého HDP - pozn. red.), snažíme se také o zlepšení školského systému.
Školní projekty Česka a Člověka v tísni v Etiopii:
- Stavba základních škol v Regionu Jižních národů (9), 2200 studentů ročně (od 2005)
- Centra pro trénink učitelů v Awwase a Addis Abebě, 1200 učitelů celkem (od 2006 a 2009)
- Experimentální škola v Alaba Kulito (od 2003), 300 studentů ročně
- Internátní škola pro sirotky v Awasse (od 2004), 160 studentů ročně
Ale když přijedete do zemědělských oblastí, uvidíte, že tu děti musí stále hodně cestovat, aby se dostaly do školy. To neznamená, že není důležitá podpora tréninku učitelů. Stavění škol je ale kriticky důležité.
Kromě toho, že musejí děti chodit daleko do školy, z nedostatku škol plyne také to, že existující školy jsou přeplněné, protože tam chodí děti z celého okolí.
Jsou tu ještě další věci, kterým děti ve venkovských oblastech čelí, pokud se vydávají na dlouhé cesty do škol. Například únosy.
A.cz: Únosy?
Ano, jedná se o jeden z tradičních způsobů, jakým si muži opatřují ženy. Stavění škol blízko vesnic toto nebezpečí zmenšuje, protože dívky nemusí chodit tak daleko.
A.cz: Jak takový únos ženy probíhá?
Je to tradiční způsob v některých lokalitách. Když já jako muž nemám ženu, tak si vyberu některou, která se mi líbí, a unesu ji někam mimo dosah její komunity. Nikdo neví, kde je. A pak pošlu starší ze své vesnice, aby vyjednali se staršími z její vesnice sňatek.
Dívky se tak stávají manželkami, aniž by to bylo v jejich zájmu. Abych ji unesl, potřebuju k tomu vhodné místo a vhodný čas a blízkost školy tomu může zabránit. Jiným tradičním způsobem sňatku je jeho dohodnutí rodiči.
Samozřejmě jsou zde další problémy, pokud děti chodí daleko. Vyžaduje to více peněz a také je jsou rodiče méně ochotni pouštět z domu, protože potřebují jejich pomoc (např. při práci na poli, hlídání dobytka a domu - pozn. red.). Pokud by mělo dítě strávit celý den ve škole a na cestě, rodiče je nepošlou. Pokud jen půl dne, už budou ochotni je poslat.
Školy, ne stany
A.cz: Slyšel jsem tuto námitku: Proč stavět drahé kamenné školy, když můžeme postavit stany, kde se ty děti můžou učit stejně dobře a za ušetřené peníze můžeme vyškolit učitele, nebo jim koupit laptopy.
Je to otázka priorit a toho, co uděláte nejdřív. Výcvik učitelů ale není tak velký problém jako stavění škol. Zajistit výcvik učitelů je pro vládu finančně méně náročné. Podle mého názoru nám pomůže, když někdo postaví školu mnohem víc, než kdyby investoval do tréninku učitelů.
Ohledně kvality budov, ano. Místo toho, abychom stavěli velice drahé školy ve vzdálených oblastech, je lepší část zdrojů použít na to, aby měli nějaké vybavení. To je ale třeba dohodnout s místní vládou, jaký druh školy lidé potřebují.
A.cz: Takže učit děti pod stanem pro vás není jednou z možností?
V extrémních případech to děláme, ale není to pro nás otázka udržitelného rozvoje. Nechceme, aby se naše děti učily ve stanech navždy. Není to dobré prostředí pro výuku. Děti se raději učí v normální místnosti.
Není to tak ale vždy. Nomádi například preferují školu ve stanu, protože si ji mohou vézt s sebou. Takže zda je stan potřeba, záleží i na kontextu. Ale zkuste si postavit stan tady v Addis, nebo v některých jiných městech…
Naděje na lepší život
A.cz: Mluvil jsem s bývalým zaměstnancem ministerstva a podle něj je stavět školy, jako to tu dělá Člověk v tísni (postavil za peníze vybrané ve sbírkách v Česku už 9 škol - pozn. red.), nesmysl.
Hlavní problém vidí v tom, že rodiče-analfabeti nevidí ve vzdělání něco praktického a nepodporují vzdělávání dětí. Tvrdí, že by pomohlo vytvoření modelové vesnice, kde by se dospělí učili, jak zvýšit produkci v zemědělství a na vlastní oči by se přesvědčili, že vzdělání může mít praktický význam.
Vláda se snaží rodiče mobilizovat a také posílá své pracovníky do vesnic - takzvané předsunuté zemědělské specialisty - aby zlepšila úroveň zemědělství. Tito lidé i představitelé kebelí (správní okrsek zahrnující obvykle 4 až 5 vesnic - pozn. red.) jsou zodpovědní za mobilizaci lidí pro rozvoj.
Lidé vědí, že vzdělání je jedinou možností pro děti, aby mohli vést lepší život. V každé komunitě je pracovní skupina, která rodiče nutí, aby děti posílali do škol. Hlavním důvodem, že děti nechodí do škol, nejsou rodiče, ale nedostatek škol.
