Sao Paulo / Praha - Moc Čechů na fotbalové mistrovství světa do Brazílie nepřijede.
Jak známo, čeští fotbalisté především díky "slavné" domácí prohře s Arménií zůstali doma.
Jedním z těch, kteří uvidí šampionát zblízka, je stálý zpravodaj Českého rozhlasu v Brazílii David Koubek. Online deníku Aktuálně.cz poskytl několik desítek hodin před úvodním výkopem rozhovor.
Aktuálně.cz: O Brazilcích se říká, že na fotbal myslí ráno, přes den i večer a ještě se jim o něm zdá. Není to ale přece jen trochu karikatura běžného Brazilce? Skutečně je fotbal natolik dominantní záležitostí života Brazilců?
Asi se skutečně nedá říci, že by životu Brazilců dominoval fotbal. Že by chodili spát s kopačkami na nohou nebo s přílohou novin o fotbale v rukách.
Ale příslušnost k jednotlivým klubům - kdo je fanoušek jakého klubu - lidé přece jenom prožívají. Fandit nějakému klubu tady znamená mnohem více než nejen v Česku, ale i jihoevropských zemích. Pokud bych měl srovnávat, tak si myslím, že v Argentině je tento fenomén ještě silnější než v Brazílii.
A.cz: Často jsi pracoval i ve Španělsku. Jak bys třeba srovnal prožívání fotbalu ve Španělsku a v Brazílii?
Španělé jsou, řekl bych, kultivovanější, kulturnější. V Brazílii je prostředí spontánnější a fanatičtější, což je vidět na fanklubech. Ve Španělsku je to dost kultivované, není už tam moc násilí, i když tu a tam existují projevy rasismu.
V Brazílii je to násilné. Členové fanklubů jsou schopní zastavit autobus s hráči a házet na něj kamení. Rvačky na stadionech jsou časté, stejně jako zranění. Jsou i případy, kdy někdo zemře.
A.cz: A co ženy a fotbal? Máš dojem, že Brazilky jsou zapálenější než ženy v Evropě?
Určitě. To platí o celé Latinské Americe a nepochybně i o Brazílii. V Evropě - například v Portugalsku nebo Španělsku - když jde otec, manžel či syn na zápas, tak máma, sestra nebo dcera jdou také. Ale spíš jako doprovod, aby byla rodina pohromadě.
Tady v Brazílii jsou to ale opravdové fanynky. Nikoliv pouze manželky nebo matky, které doprovázejí. Často tady třeba můžeš vidět, že když je fotbal v televizi a nějaký tým dá gól, tak fanynky běží k oknu a křičí do ulice.
A.cz: Před čtyřmi lety mnozí strašili velkou kriminalitou v Jihoafrické republice. Jak to vidíš v Brazílii?
Kriminalita v Brazílii samozřejmě je problém. Hlavně tam, kde jsou turisté. Například v Rio de Janeiru, kde jsou turisté často cílem loupeží a přepadení.
Vláda se s tím ale snaží něco dělat. V průběhu šampionátu budou v ulicích vojáci a budou platit speciální opatření. Myslím si, že kriminalitu sníží a vyženou z míst, kde se bude hrát fotbal. Že budou schopni to kontrolovat.
A.cz: Pocítil jsi kriminalitu sám na sobě? Napadl tě někdo, nebo okradl?
Zatím ještě ne, přestože se pohybuji i na místech, o kterých sami Brazilci tvrdí, že nejsou bezpečná.
Je to spíš o štěstí. Znám několik Čechů, kteří tu žijí a byli napadeni už několikrát. Je to věc, na kterou si člověk musí zvyknout, chce-li žít v Brazílii. Chce to držet se určitých zásad. Nevystavovat na odiv fotoaparát, nějaké šperky, spíše se snažit zapadnout mezi obyčejné lidi a nijak na sebe neupozorňovat.
A.cz: Pojďme zpět k fotbalu. Co by se stalo, kdyby brazilská reprezentace totálně selhala a vypadla už v základní skupině?
Myslím si, že by Brazilci úplně ztratili zájem o šampionát. On ani teď není kdovíjaký, dost lidí proti tomu protestuje. Tvrdí, že to mistrovství Brazílii nic moc nepřinese. Pokud by se k tomu přidal fotbalový neúspěch, asi by to posílilo tuhle část obyvatel, která nesouhlasila a nesouhlasí s pořádáním šampionátu.
A.cz: Argentina je velkým fotbalovým brazilským rivalem. Platí to i jinak? Existuje mezi Brazilci a Argentinci soupeření či nevraživost i mimo fotbal?
To bych ani neřekl. Argentinci a Brazilci se proti sobě nijak nevymezují, nikdy jsem nepozoroval nějaké projevy nepřátelství mezi lidmi. Brazilci hodně jezdí do Argentiny, protože je pro ně levná. Určitě bych neřekl, že se Argentinci a Brazilci nemají rádi. Trochu jiné je to ve vztahu k Paraguaycům, ze kterých si Brazilci dělají legraci.
Ve fotbale to je něco jiného. Tam je rivalita obrovská a postoj Brazilců bych shrnul asi takto: Pokud nezískáme titul my, nedá se nic dělat, ale hlavně ať ho v takovém případě nezíská Argentina.
A.cz: Takže by Brazilci nevydýchali, kdyby ve finále prohráli s Argentinou?
To by byla rozhodně národní katastrofa, to si nedovedu představit.
Argentina je největší rival, Neymar a Messi jsou jako dva nejlepší hráči obou zemí symbolem této rivality. Nikdo si tady nepřipouští, že by se něco takového mohlo stát. Neustále se tady traduje, jaký horor byl rok 1950, kdy Brazílie hrála doma poslední zápas finálové skupiny mistrovství světa a prohrála s Uruguayí. Kdyby teď prohrála na Maracana s Argentinou, tak by to asi bylo ještě horší.
A.cz: Může pořádání šampionátu nějak pomoci Brazílii ve větším sebevědomí? Je například známo, že Brazilci si myslí, že vzhledem k velikosti a lidnatosti jejich země by měli hrát větší roli v globální politice...
Neřekl bych, že Brazilci nejsou sebevědomí. Určitě ne po tom, když dostali šanci uspořádat fotbalový šampionát a olympijské hry v roce 2016 v Riu. A pokud se jim všechno povede, sebevědomí ještě poroste.
Problém je pro ně spíš ekonomika, které se v poslední době moc nedaří. Stoupá nezaměstnanost, ceny jsou obrovské. Brazílie je opravdu velmi drahá země. Při veškerém sebevědomí si Brazilci podle mě uvědomují, že jejich země přece jenom není tak rozvinutá, jak by ji rádi viděli.
