"Měl jsem v plánu cestovat dál, ale zatím jsem zůstal tady. Líbí se mi tu. Chci studovat jazyk, kulturu a žít tady," uvádí ve videu ruský muž Andrej, který v Mongolsku získal studijní vízum. To mu sice podle pravidel neumožňuje v zemi pracovat, i přesto ho ale přijali na pozici kvalifikovaného zubaře.
Se životem je dle svých slov teď vcelku spokojený, stále ale cítí bolest z vyhnanství. "Není důvod být smutný. Všichni jsme živí a zdraví. Nikdo z mých blízkých nezemřel, ale stejně je to těžké," řekl v slzách reportérovi. "Tu a tam si přečtu zprávy. A z nějakého důvodu se někdy ponořím do stresu, i když jsem se odhlásil ze zpravodajských kanálů," dodal.
Do Mongolska uprchla před několika měsíci se svým manželem i Ruska Anastasia. S útěkem tehdy ani chvíli neváhali. "Během jediného dne odvedli dva lidi, které jsem trénovala. Tak jsme se 22. září rozhodli, že možná utečeme. A hned 23. jsem koupila letenky. Mířili jsme do neznáma," svěřila se mladá žena, která nyní v Ulánbátaru pracuje jako trenérka badmintonu na mezinárodní škole. Jak dlouho v zemi zůstane, zatím neví. Do Ruska se ale v současné situaci vrátit nechce.
V mongolské metropoli nyní žije i Bayir, který pochází z Ulan-Ude, hlavního města Burjatské oblasti na Sibiři. Když ruské úřady vloni v září vyhlásily mobilizaci, připojil se k protestům proti ní. "V Ulan-Ude zavládla naprostá panika. Existuje tam organizace Svobodné Burjatsko, která zajistila bezplatné autobusy. Všichni, kdo mohli, odjeli, protože v noci přicházeli úředníci s vojenskými odvodními papíry. V noci si přišli i pro mé přátele," popsal v reportáži své zážitky.
Ulánbátar se stal novým domovem již pro tisíce uprchlých Rusů, uvádí Rádio Svobodná Evropa. Život v zemi ve střední Asii, hraničící na severu s Ruskem a na jihu s Čínou, ale mnohdy není snadný. Mongolská metropole je často označována za nejstudenější hlavní město na světě - teploty tam někdy klesají až pod -40 stupňů Celsia.
