Marie byla roky zamčena v domě a bita. Styk s vnějším světem jí byl zapovězen, takže telefonát, ke kterému se odhodlala v roce 2011, znamenal porušit pravidla.
"Zakazoval mi vycházet," vzpomíná šestapadesátiletá žena, která odmítá uvést své pravé jméno. "Utíkala jsem, schovávala se… U sousedů, ve sklepech. Následovaly strašné věci."
Téměř každá druhá bosenská žena má zkušenost s nějakou podobou násilí, a to většinou ze strany svých partnerů, vyplývá z průzkumu z roku 2013, který podpořila OSN. Pouze pět procent ale vyhledá pomoc, poznamenává Reuters.
"Většina lidí si myslí, že co se odehrává uvnitř rodiny, má zůstat uvnitř rodiny," říká Sabiha Husičová, ředitelka organizace Medica Zenica, která se věnuje ženským právům a útulek provozuje. Marie sděluje, že od prvního telefonátu uběhlo pět let, než narazila na vstřícnou policistku, která jí zařídila místo v útulku. Až tam jí poskytli právní a psychologickou pomoc.
V poslední době skupina policistek iniciovala vznik týmu, který má za úkol zajišťovat lepší a rychlejší pomoc ženám jako Marie, stejně jako potrestání viníků. Trénují další bosenské policistky, jak přistupovat k případům domácího násilí, zvyšují povědomí o tomto problému a zasazují se o jeho přísnější posuzování.
Evropská unie loni uvedla, že v Bosně v zásadě platí zákony ohledně genderově motivovaného násilí, ale k jejich naplňování dochází jen zřídka.
Policisté si musí vše zapsat
Tréninky policistů a policistek ohledně domácího násilí započaly v roce 2015, soustředí se i na proces vyšetřování. Když policisté postupují nedůsledně, musí se prokuratura spoléhat na výpovědi obětí, což není zárukou úspěchu. Agentuře to sdělila Sanja Šumonjová, která vede policejní iniciativu v Republice srbské, jedné ze dvou entit v Bosně a Hercegovině.
Zneužívané ženy často na svých partnerech finančně závisí, takže mnoho svých oznámení dodatečně stahují nebo žádají policii, aby zastavila již vedená trestní stíhání. Těžko se shánějí také svědci, málokdo chce zasahovat do záležitostí svých sousedů.
Policisté jsou tedy nabádáni, aby zaznamenávali každou podrobnost. "Když to nezapíšete, je to stejné, jako kdyby se to nestalo," říká Šumonjová.
Za posledních přibližně osm let, kdy dvě sítě bosenských policistek (v každé entitě jedna) provozují svou činnost, bylo proškoleno na tisíc příslušníků bosenské policie.
Počet případů domácího násilí ve Federaci Bosny a Hercegoviny, druhé z bosenských politických entit, zůstává ročně na přibližně devíti stovkách. Ovšem počet zadržených stoupl k roku 2018 o 46 procent, na 440 osob. Policie Republiky srbské podobné statistiky neuvedla.
"Považují nás za slabé pohlaví"
Boj proti domácímu násilí v bosenské společnosti naráží na zažité stereotypy a tradiční dominanci mužů. Podle údajů Světové banky jenom každá třetí žena v Bosně pracuje, zatímco v sousedním Chorvatsku to je 46 procent. Mezi příslušníky bosenských policejních sil je žen pouze 15 procent a většinou pracují na nižších pozicích.
"Považují nás za slabé pohlaví. Myslí si, že ženy nemají u policie co pohledávat, že patří domů k dětem," říká Marina Zovičová, jedna z mála bosenských policejních důstojnic. Zadržení si ji podle jejích slov často pletou se sekretářkou.
Iniciativy ženských policistek podnikají s podporou OSN náborové kampaně mezi ženami ve školách a na veřejných místech. Ve federaci se jim podařilo zdvojnásobit počet žen v pořádkových silách země ze sedmi na 14 procent. V Republice srbské je číslo ještě lepší, jde o 17 procent.
Ovšem například v Británii je to 30 a v Austrálii 36 procent.
