Rain Man zasel spoustu mýtů o autismu. Já se je teď snažím bořit

Zuzana Hronová Zuzana Hronová
10. 3. 2016 18:16
Z filmu Rain Man a dalších uměleckých ztvárnění lidí s poruchou autistického spektra by to skoro vypadalo, že autisté jsou geniální a jen trochu výstřední lidé, s nimiž je zajímavé žít. Jenže jejich rodiče podstupují den co den obrovské martyrium a o poruše vědí svoje. Pravdou ovšem není ani to, že by autisté neuměli prožívat city. I to dokazuje slovenský režisér Jaro Vojtek ve svém dokumentu Tak daleko, tak blízko, jenž je součástí festivalu Jeden svět. "Chtěl jsem podat zprávu o tom, že zažité stereotypy o autismu jsou jen mýtus," řekl režisér v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Milan a Silvia. Navzdory mýtům o tom, že autisté neumějí projevovat city, zažili takřka vyznání lásky.
Milan a Silvia. Navzdory mýtům o tom, že autisté neumějí projevovat city, zažili takřka vyznání lásky. | Foto: takdalekotakblizko.sk/Jedne svět

Jak těžké bylo sblížit se s malými autisty, o nichž je známo, že jsou spíše samotáři a neradi navazují kontakty?

Samotná režie vycházela z dlouhého navštěvování všech postav, jejich důsledného pozorování a z rozhovorů s nimi.

V první řadě jsem si musel získat jejich důvěru, aby nebyli vyrušení, když jsem je navštěvoval. Po nějakém čase, když si na moji přítomnost zvykli, jsem teprve mohl začít natáčet samotný film.

Jeden svět 2016

Jeden svět 2016

Přehlídka dokumentů Jeden svět se z Prahy přesunula do dalších 32 měst v Česku a do Bruselu.

Představuje 123 filmů z 62 zemí.

Podrobný program v regionech NAJDETE ZDE.

Aktuálně.cz vytvořilo k festivalu speciál.

Ty situace jste inicioval, nebo nechal volně plynout?

Něco mezi tím. Film je v základě jakousi rekonstrukcí situací z jejich života. Postupně jsem se propracoval dále a některé situace jsem mohl "iniciovat" a pak sledovat jejich vývoj bez zásahu režie.

Vybíral jste čtyři hrdiny vašeho snímku záměrně tak, aby byli velmi odlišní a porucha se u nich projevovala různě? Chtěl jste ukázat, jak těžko zařaditelná a definovatelná tahle porucha je?

Přesně tak. Autismus je zvláštní i tím, že žádní autisté nemají zcela stejné projevy. Každý je jiný a jedinečný.

Snažil jsem se vytvořit strukturu těch nejvýraznějších. Navštěvoval jsem Autistické centrum a tam jsem se zkontaktoval s dětmi a jejich rodiči. Ty odstíny různorodosti vycházejí z jejich skryté povahy.

Asi každého diváka zaujme obrovský pokrok, který před kamerami udělal dříve velice agresivní a nešťastný Andrej poté, co se jeho otec-neurolog zasadil o výstavbu zařízení pro autisty "Drahuškovo". V dokumentu je nicméně naznačeno, že má potíže s financováním. Myslíte, že by snímek mohl přesvědčit slovenské instituce o tom, že je potřebné?

Věřím, že ano. To byl také jeden z důvodů, proč film vznikl.

Chtěl jsem, aby se téma autismu dostalo do širšího povědomí, aby se o tento problém začaly zajímat instituce. Také jsem ale chtěl, aby i běžní lidé začali autismus vnímat citlivěji. Aby se společnost zbavila zažitých předsudků, které o této poruše kolují.

Starat se o autisty je nesmírně těžký každodenní boj. Nejsou to všechno géniové, s nimiž je "zajímavé" žít. Také autisté mají svoje radosti, starosti a lásky a je velmi těžké jim tyto tužby odpírat.

Hrdiny vašeho dokumentu tedy nejsou jen autisté, ale i jejich rodiče?

Ano. Rodičům se obrátil život vzhůru nohama a každý den přinášejí oběti. Jsou to v mých očích velcí hrdinové.

Je velmi zajímavé, že po natočení filmu se na jeho webových stránkách začalo hlásit mnoho rodičů. Ptali se, kde mohou snímek vidět, aby věděli, jak žijí jiné rodiny.

Velmi mě překvapilo množství autistických lidí, kteří mezi námi žijí. Co je ale smutné, odborné statistiky hovoří o tom, že se jejich počty zvyšují.

Otec těžkého autisty Andreje žádal, aby bylo na Slovensku vybudováno zařízení pro tyto lidi. Řekli mu, ať si ho postaví sám. A on si ho také sám postavil. Vzniklo už zmiňované Drahuškovo, komunitní centrum pro lidi s autismem. Jakou roli v něm Andrejův otec hraje?

Je zřizovatel, šéf zařízení i vedoucí celého projektu. Jedná se o neziskovou organizaci a on každý rok vynakládá velké úsilí, aby zabezpečil jeho chod.

Pomáhají mu soukromníci, jednotliví lidé a z menší části i stát.

Drahuškovo je nádherný projekt a vydal by na samostatný film. Práci tam získávají děti "vypuštěné" z dětských domovů. Jedná se o jejich první domov, jejich první práci a velmi dobře je to formuje do života.

Nádherný příběh se odehrává i v rodině autisty Kuby. Snímek naznačuje, že se jeho starší bratr dal kvůli svému nemocnému sourozenci na vědecký výzkum autismu. Jak to přesně bylo?

Ano, zaměřuje se na speciální molekulární biologii na Přírodovědecké fakultě. Snímek ho zachycuje, jak absolvuje speciální program v Americe zaměřený na výzkum autismu. Chtěl totiž vědět, zda v USA už jsou ve zkoumání této poruchy dále. Dělal to samozřejmě právě kvůli svému bratrovi.

Ve filmu se také odehrává dojemná scéna, v níž Kuba volá skypem svého bratra na zahraniční stáži a smutně ho prosí, aby přišel domů. Bratr mu odpoví, že musí ještě pět měsíců vydržet, ale aspoň mu zazpívá jeho oblíbenou píseň, což sourozence uklidní. Nejsou tedy zcela uzavření ve svém světě, jsou schopni citových vazeb a projevů...

To je jeden z hlavních důvodů, proč jsem toužil film natočit: podat zprávu o tom, že zažité stereotypy o autismu jsou jen mýtus. Částečně za to může film Rain Man, kde se toto téma podalo hollywoodským způsobem.

Film vznikl v době, kdy se o této poruše vědělo ještě velmi málo, takže alespoň pomohl o problému hovořit. Ale čas pokročil a přesnější diagnostikování a vědomosti o poruše se posunuly dále.

Napravujete tedy "škody napáchané Rain Manem"?

Vlastně i rodiče se nechali k vystupování v dokumentu přesvědčit s tím, že pomohou nabourat stereotypy o autismu. A i oni samotní byli během natáčení překvapení, co se v jejich dětech skrývá, když jsem vyvolával různé situace, aby se projevila i témata, o nichž se báli hovořit, jako je láska, vztahy či jejich tužby.

Takže natáčení zdaleka nebylo jen o filmu. Všichni jsme díky němu prožívali malé zázraky.

Mýty o neschopnosti autistů projevovat city definitivně zboříte závěrečnou scénou, kdy to mezi autisty Milanem a Silvií zajiskří láskou, nebo alespoň vzájemným porozuměním. Co jste tomuto momentu říkal? A čekal jste ho?

Všiml jsem si Milanovy náklonnosti k Silvii už v Autistickém centru, kde se potkávají. Potom jsem u nich zjišťoval, když byli o samotě, zda chovají jeden k druhému sympatie.

Silvia povídala, že ano, že Milan je "vtipný a srandovní". Milan mi zase o Silvii říkal, že je "královna pečení". Tak jsem jim navrhl, zda by se nechtěli spolu projít, a oni souhlasili.

Navrhl jsem Milanovi jízdu tramvají, což s radostí přijal. Sám jsem měl obavy, jak to celé dopadne, ale věřil jsem, že se na sebe nebudou jen němě dívat. Trochu jsem jim k tomu střetnutí pomohl, ale byli jsme s rodiči velmi překvapení, jak se to vyvinulo.

Se čtyřmi autisty jste natáčel sedm let. Podařilo se vám k některému z nich blíže proniknout? Nebo do svého světa prostě nikoho cizího nepustí?

Zůstal jsem s některými doteď v kontaktu. Většinou mi něco napíšou na Facebook, neboť nemáme čas se osobně setkávat. Oni si velmi dobře zapamatují lidi, které v životě potkali. Je to celé o důvěře, kterou jsem zmiňoval na začátku rozhovoru.

Jaký byl pro vás vůbec nejsilnější moment?

Tak ten nastal asi půl roku po premiéře filmu, kdy mi přišla SMS od Milanových rodičů: "Dobrý den. Díky Vašemu filmu, který viděla Milanova doktorka, nám podepsala program na jeho vzdělávání, o který jsme dlouho usilovali. Děkujeme."

Ukázka z dokumentu Tak daleko, tak blízko z prostředí rodin s autistickými dětmi, který odhaluje každodenní náročnost života s nimi a boří mnohé mýty. | Video: takdalekotakblizko.sk, Jeden svět

So Far, So Near (Tak daleko, tak blízko). Jaro Vojtek. Když otec těžkého autisty Andreje žádal, aby bylo na Slovensku vybudováno speciální zařízení pro děti s tímto vývojovým mentálním hendikepem, řekli mu, že si ho má postavit sám. Postavil. Slovenský režisér Jaro Vojtek po sedm let sledoval nejen úsilí jeho, ale také dalších rodičů, kteří se učí žít s různými typy autismu svých dětí. Milan, zkušený turista a znalec tramvají, trpí atypickým autismem. Jakubovi byl diagnostikován dětský autismus. Jak vypadá jejich každodenní život?

 

Právě se děje

před 5 hodinami

Běloruský soud poslal na rok a půl do vězení novináře, měl urazit prezidenta a policii

Běloruský soud poslal na rok a půl do vězení novináře Sjarheje Hardzijeviče, kterého shledal vinným z urážky prezidenta země a pomluvy dvou policistů. S odvoláním na Běloruskou asociaci novinářů o tom informovala agentura AP, podle níž je verdikt součástí represí, které běloruské úřady rozpoutaly proti nezávislým médiím a obhájcům lidských práv. Hardzijevič vinu nepřiznal, obhajoba se hodlá proti rozsudku odvolat.

"Nemám s těmito zločiny nic společného, nepokládám se za vinného," prohlásil u soudu ještě před vynesením rozsudku padesátiletý novinář, který nyní musí rovněž zaplatit odškodné policistům ve výši 2000 běloruských rublů každému z nich (přibližně 17 000 korun) a státu poplatek 174 rublů (1500 korun).

Hardzijevič skončil před soudem kvůli obviněním v souvislosti se zprávami v chatovací skupině v aplikaci Viber, kterou někdo loni smazal. Jeho obhájci požadovali, aby bylo obvinění staženo kvůli nedostatku důkazů a kvůli nemožnosti prokázat trestný čin, píše AP. Co konkrétně v údajně urážlivé zprávě zaznělo, nicméně agentura ani asociace nespecifikovaly.

Zdroj: ČTK
před 5 hodinami

USA předaly Rusku seznam diplomatů, kteří musí opustit zemi

Spojené státy předaly ruskému velvyslanectví seznam 24 diplomatů, kteří musí do 3. září opustit zemi. V rozhovoru pro magazín National Interest to řekl ruský ambasador ve Washingtonu Anatolij Antonov. Z jeho vyjádření není jasné, zda požadavek Spojených států vyvolal nějaký konkrétní spor, napsala agentura Reuters. Podle agentury TASS diplomaté odjíždějí kvůli končícím vízům. Mluvčí americké diplomacie označil velvyslancovy výroky za nepřesné.

"Téměř všichni odjedou bez toho, aniž by byli nahrazeni, protože Washington náhle zpřísnil postup vydávání víz," uvedl Antonov a zároveň prohlásil, že ruské diplomatické mise ve Spojených státech jsou "bezprecedentně omezovány" a restrikce se podle něj stupňují.

"Američtí kolegové jsou v tomto ohledu vytrvalí a kreativní. Vyhošťování diplomatů se tu a tam děje pod za vlasy přitaženými záminkami. Loni v prosinci ministerstvo zahraničí jednostranně stanovilo tříletý limit pro dobu nasazení ruského personálu ve Spojených státech, které - pokud je nám známo - neuplatňuje vůči žádné jiné zemi," nechal se slyšet ruský velvyslanec.

Zdroj: ČTK
Další zprávy