Praha - Se slunečními brýlemi na očích a sepjatýma rukama sedí jednaosmdesátiletá Alexandra v přízemním pražském bytě, který se stal minimálně na tři měsíce jejím útočištěm.
Přes půl století žila lékařka, nyní již penzistka, ve východoukrajinské vesnici Želinaja nedaleko Doněcku.
Jako dítě tam přežila druhou světovou válku. Ta současná mezi ukrajinskou armádou a separatisty ze samozvané "Doněcké lidové republiky" ji vyhnala pryč.
Sluneční brýle má i v bytě, protože - jak říká - má kvůli nemoci zvýšenou citlivost na světlo a zejména na slunci skoro nevidí.
Přijela za dcerou, která je občankou Ruska, ale její manžel je Čech.
"Musela jsem si nejprve vyřítit pas v Doněcku a pak požádat o tříměsíční vízum. V Doněcku není kde ho dostat. Řekli mi, že mám jet do Lvova. Tam mi na konzulátu zase řekli, že mi ho vydá jen velvyslanectví v Kyjevě. Tak jsem musela zase do Kyjeva," vypráví.
Názor má jednoznačný. Evropská a ukrajinská média podle ní zkreslují dění na východě země. Obviňují Rusko, zatímco vláda v Kyjevě poslala armádu proti vlastním lidem, které označuje za teroristy.
"Je tam strašná situace. Padají rakety, granáty, střílí se z tanků. Kolik lidí už zahynulo, a kvůli čemu, Bože, kvůli čemu?"
V její vesnici se prý nebojovalo, ale ve vedlejší jezdily a střílely tanky.
"Donedávna jsme žili normálně. Dostávala jsem penzi, v obchodech bylo zboží. Jak to všechno skončí, nevím. Válku jsme zažila jako malá a nečekala jsem, že tím budu muset ještě znovu projít," říká.
Nad otázkou, zda lidé podporují "Doněckou lidovou republiku" a nezávislost na Ukrajině, chvíli přemýšlí a pak odpoví: "Lidé hlavně nechtějí válku."
Nepřeje si zveřejnit své příjmení a odmítá se nechat fotografovat. Má strach, že by to mohl někdo použít proti ní. Nechce sledovat televizi ani internet, nechce raději nic vědět a vidět.
Dcera Galina je s ní v bytě, denně sleduje situaci na internetu. Je přesvědčenou stoupenkyní "Doněcké lidové republiky", Ukrajina podle ní nemůže v současné podobě existovat.
"Jsme rozděleni už dávno. Dva různé národy, dvě různé mentality. Lidé na západní Ukrajině vítali Němce během války a nenáviděli komunismus, na východě lidé s Němci bojovali. Já mám příbuzné i na západě Ukrajiny, a dokonce i uvnitř naší rodiny jsou hádky. Nadávky do banderovců a moskalů (pejorativní ukrajinský výraz pro Rusy - pozn. red.). Měli bychom se v klidu rozdělit jako Češi a Slováci, ale v Kyjevě to nechtějí dopustit, a tak začali válku," říká, zatímco sleduje videozáběry z míst, kde se bojuje - Doněcku, Luhansku, Ambrosivky.
"Jsou to všechno místa, která dobře znám, kde jsem vyrůstala. Nemohu tomu uvěřit, že se tohle stalo. Mám známé i v Kyjevě, přerušila jsem ale s nimi veškeré kontakty. Schvalují bombardování, je to prý dobře. Přitom umírají a přicházejí o své domy normální lidé, ne ozbrojenci," tvrdí Galina, která - než se vdala do Česka - žila dlouho v Irkutsku na Sibiři.
Když jela pro matku na Ukrajinu, měla podle svých slov problémy kvůli ruskému pasu. "Muže s ruskými pasy Ukrajinci nepouštěli vůbec. Mě se vyptávali, co budu na Ukrajině dělat, kam pojedu, a musela jsme podepsat mnoho papírů v ukrajinštině, které moc nerozumím. Strávila jsem na hranici několik hodin."
Jak to vše skončí, nechtějí Alexandra ani Galina domýšlet. "Co vím jistě, že Putin zachránil svět před třetí světovou válkou, když se rozhodl, že na Ukrajinu nepošle armádu. To by byla katastrofa," myslí si Galina.
"Nevím. Nejraději bych zatočila se všemi, co to způsobili," doplňuje ji Alexandra. Na Ukrajinu se teď vracet nechce. Zažádá si o povolení k pobytu v Česku z humanitárních důvodů.
Z oken svého bytu mají ženy výhled na budovu Centra současného umění DOX. Na stěně tam visí obří karikatura Vladimira Putina, upraveného do podoby Stalina a Hitlera...
