Když si měl vyznamenaný ruský válečný hrdina "Jevgenij" vybrat mezi životem v armádě a kulkou do nohy, měl jasno. Jeho rozhodnutí mu do konce života bude připomínat hluboká jizva, která se stala daní za to, že mohl uniknout z vojenské služby. "Požádal jsem přítele z jednotky o to, aby mě střelil. Chtěl jsem jen, aby se netrefil do kosti. Bolest, která následovala, byla cenou, kterou jsem zaplatil za novou šanci na život," vypráví v reportáži americké agentury Associated Press ze září minulého roku muž, který v zájmu vlastní bezpečnosti musí svou identitu tajit.
Stejně jako tisíce dalších ruských vojáků i on dezertoval. "Dělám si legraci, že jsem porodil sám sebe. Když žena porodí dítě, prožívá velmi intenzivní bolest a dává nový život. Já jsem dal život sám sobě poté, co jsem prošel velmi intenzivní bolestí," říká "Jevgenij". Ruská armáda má dlouhodobě špatnou pověst. Její velení dle zahraničních i ukrajinských pozorovatelů posílá často vojáky na téměř jistou smrt. I proto se nesmyslným útokům pěchoty proti dobře připravené obraně začalo přezdívat "mlýnek na maso".
Redaktoři z agentury v reportáži promluvili s pěti důstojníky a jedním vojákem, kteří dezertovali z ruské armády. Proti každému z nich jsou v Rusku vedena trestní řízení, v nichž jim hrozí deset a více let vězení.
Každý z mužů, kterým se povedlo z moci kremelské armády vymanit, čekal podporu ze stran západních zemí. Namísto toho však musí většina z nich skrývat identitu ve strachu, že se Rusko pomstí. Pro Západ, který se potýká s přibývajícím počtem ruských emigrantů, představují vojáci zvláštní problém. Neví, zda je považovat za válečné hrdiny, zločince, nebo potenciální špiony.
Radši živořit než zabíjet na povel
"Udělal jsem správnou věc," říká dezertér, který se reportérům představil pod přezdívkou Vrabec. Ten se před Rusy po svém útěku z armády skrývá v Kazachstánu, dokud nebude vyřízena jeho žádost o azyl. Po nuceném odvodu utekl z kasáren, protože nechtěl zabíjet na povel. "Raději budu sedět tady a trpět, než abych se vrátil a zabil člověka kvůli nějaké nesrozumitelné válce, za kterou může stoprocentně Rusko. Nelituji toho," hodnotí rázně muž.
Od začátku agresivní invaze na Ukrajinu ve světě prudce vzrostl počet žádostí o azyl od ruských občanů. Jen hrstku z nich však po příjezdu čeká záruka ochrany a bezpečí. Politici se totiž stále neshodli, zda by měli považovat Rusy v exilu za potenciální přínos. nebo riziko pro národní bezpečnost.
Na skupinu Idite Lesom neboli "Ztratit se", kterou vedou ruští aktivisté v Gruzii, se obrací rekordní počet lidí, kteří chtějí dezertovat. Za první dva měsíce letošního roku jich bylo více než pět set. Celkově měl spolek dle svých tvrzení dosud pomoci v útěku více než 26 tisícům Rusů, kteří se chtějí vyhnout vojenské službě, a pomohli utéct více než 520 vojákům a důstojníkům v aktivní službě.
Ačkoliv se takový počet může v porovnání s celkovým počtem ruských vojáků zdát jako kapka v moři, data jsou podle amerických novinářů odrazem morálky v zemi, v níž je odpor k válce trestným činem.
Získat azyl je pro dezertéra obtížné
Němečtí představitelé uvedli, že Rusové, kteří utíkají před vojenskou službou, mohou požádat zemi o ochranu. Francouzský soud pak loni v létě rozhodl, že Rusové, kteří odmítají bojovat, se mohou v zemi ucházet o status uprchlíka.
V praxi se však podle informací novinářů z agentury Associated Press ukázalo, že získat azyl je pro dezertéry obtížné. Většina z nich má mít údajně pasy, které jim umožňují cestovat pouze v rámci několika bývalých sovětských států.
Celní a pohraniční hlídky se v roce 2023 setkaly na hranicích USA s více než 57 tisíci Rusy. To je v porovnáním s rokem 2021, kdy se do Ameriky snažilo dostat zhruba 13 tisíc Rusů, viditelný nárůst. Počet schválených žádostí o azyl byl podle posledních dostupných dat ze září 2022 téměř čtyřnásobný, dosáhl zhruba devíti tisíc.
Ve Francii vzrostl počet žádostí o azyl mezi lety 2022 a 2023 o více než polovinu na přibližně 3400 osob.
Německo loni dostalo 7663 žádostí o azyl od ruských občanů. V roce 2022 jich bylo 2851, uvedlo německé ministerstvo vnitra. Žádný z údajů neupřesňuje, kolik z nich bylo vojáků.
