Bratislava - Za necelých pět měsíců se na Slovensku uskuteční prezidentské volby. Jedinou vážnější konkurentkou současného prezidenta Ivana Gašparoviče bude Iveta Radičová.
Jako na společné kandidátce se na této bývalé ministryni práce a sociálních věcí shodly slovenské opoziční strany a mimo jiné jí vyjádřil svou podporu bývalý český prezident Václav Havel.
"Vytvořme normální sumář, evidenci toho, co cítíme jako problémy dneška a budoucnosti a řekněme si: tak toto řešitelné je, a toto jednoduše řešitelné není - z různých důvodů, například protože není možný návrat do historie. Čili řešme to, kde je řešení možné najít. A kde je možné se rozumně dohodnout," říká Iveta Radičová v druhé části rozhovoru s Aktuálně.cz věnované mimo jiné slovensko-maďarským sporům a dalším zahraničně-politických tématům.
| Čtěte první část rozhovoru: Prožíváme šok ze samozřejmosti demokracie, říká Radičová |
Aktuálně.cz: Jakožto prezidentka byste se musela zabývat zahraniční politikou. Začněme třeba nezávislostí Kosova, kterou Slovensko neuznalo. Jste pro nebo proti a z čeho váš názor vychází?
Zveřejnila jsem stanovisko ke Kosovu už v době, kdy se odehrávaly události během vyhlášení nezávislosti, a to stanovisko bylo jednoznačné. Jakékoliv takové rozhodnutí, které není podpořené referendem a rozhodnutím občanů, je pro zemi vždy možným zdrojem ohrožení a napětí. A představte si, to bylo v době, kdy byl v Gruzii relativní klid, a já jsem v tom stanovisku upozorňovala na možný precedens pro situaci v Gruzii. A bohužel se i stalo. Někdy by člověk ani nechtěl být takovým prorokem.
Jak by se po gruzínském konfliktu měla zachovat EU. Měla by přijmout nějaké sankce vůči Rusku?
Evropská unie nemůže přijímat sankce vůči Ruské federaci. EU může přizvat Ruskou federaci na jednání o situaci v Gruzii, což se následně také dělo. Myslím, že právě komunikace, která nastala mezi představiteli EU a Ruské federace vedla k tomu, že se našlo řešení pro Gruzii. Nikdy politika síly nemůže být politikou vítěznou.
Měla by být Gruzie přizvána do NATO?
Jsem hluboce přesvědčená, že Ukrajina i Gruzie jsou potencionální členové NATO.
Infobox
- Iveta Radičová (51) je slovenská socioložka a politička
- Roky pracovala v Sociologickém ústavu Slovenské akademie věd
- Necelý rok byla ministryní práce a sociálních věcí ve vládě Mikoláše Dzurindy (nominovaná stranou SDKÚ-DS)
- Nyní je členkou strany SDKÚ-DS, poslankyní Národní rady Slovenské republiky a profesorkou na Univerzitě Komenského v Bratislavě.
- Kandiduje na post slovenského prezidenta, podporují ji hlavní opoziční strany
A co se týče rozšiřování EU, kde by se mělo zastavit? Má do EU vstoupit Turecko?
Z hlediska geopolitického, když splní Turecko náležitosti, které vyžaduje členství v EU, potom určitě má být přizvané na rozhovory a stát se členskou zemí. EU nemůže být rozdělována nějakými náboženskými liniemi, naopak.
Co také vnímám za velmi důležité, je to, co umožnil vstup Rumunska a Bulharska. Navzdory nedosažení určitých standardů totiž vstup může být pro zemi motivující a aktivující, aby jistých standardů dosáhla dříve. Nedávno jsem viděla strhující dokument o ústavních zařízeních v Rumunsku a moje první reakce byla: vždyť to nemůže být v členské zemi EU, to jednoduše není možné. Ale navzdory tomu šokujícímu obrazu členství může mít ten efekt, že je víc možností, aby něco takového jako je vážné porušování práv dětí, přestalo existovat.
Maďarsko a Slovensko už jsou členy EU několik let, přesto mezi nimi trvá napětí. Už dříve jste v jednom z rozhovorů uvedla, že za svou přednost považujete umění stmelovat. Jakým způsobem byste se snažila o stmelování slovensko-maďarských vztahů?
Především, platí následující tři nosná řešení, i když řešení není úplně přesné slovo: Za prvé, politici by měli přestat mluvit o historii, přestat argumentovat a vytahovat historii při řešení vztahů v současnosti a budoucnosti. To nikam nevede.To nechme ostatním sférám společnosti. Když se nechcete dohodnout, tak není problém vytáhnout z jedné nebo druhé strany bolavá místa z historie, kdy se jedna nebo druhá strana cítí ukřivděná. Pokud se chceme nedohodnout, pojďme hovořit o historii.
Druhý moment: přestaňme hledat viníka. Opět. Pokud se chcete opravdu nedohodnout, pátrejte po tom, kdo to způsobil nebo kdo byl první, jestli vejce nebo slepice. Pátrejte po tom, kdo první řekl tu špatnou větu nebo kdo první udělal nějaký krok, který to spustil. Protože to znamená zvyšování vášní, emocí. A během toho zvyšování emocí uniká to, co můžete opravdu udělat.
A řešení?
To je ta třetí věc; opravdu položit problém na stůl a říct: Tak poslouchejte, sousedé, dobrá, vadí vám, že ten plot měl být o půl metru dál. Jinými slovy, vytvořme normální sumář, evidenci toho, co cítíme jako problémy dneška a budoucnosti a řekněme si: tak toto řešitelné je, a toto jednoduše řešitelné není - z různých důvodů, například protože není možný návrat do historie. Čili řešme to, kde je řešení možné najít. A kde je možné se rozumně dohodnout.
V tomto směru si myslím, že kroky typu, že se setkali státní tajemnící obou ministerstev vnitra a dohodli se, že budou postavené mosty přes hranici, jsou správné řešení.
Co byste tedy dělala jako prezidentka? Iniciovala byste nějaká jednání? Že byste řekla: tak pane Sloto, pane Orbáne, podívejte se, jste zváni ke kulatému stolu a pojďte si popovídat?
Asi je třeba zvát hlavně ty reprezentanty, kteří nesou plnou váhu a odpovědnost za vztahy mezi oběma státy. To znamená, že určitě představitele politických subjektů, které určují vládní politiku, tedy členy vlády. Takové setkání musí mít svou váhu, aby nedopadlo způsobem: ano, my jsme jednali, ale není v mé kompetenci v tom něco udělat. Je třeba spojovat kompetentní. A připravit diplomatickými kroky půdu, aby k takovému jednání došlo.
Konala jsem však už jako poslankyně, protože cítím povinnost napomoci řešení napjaté situace. Proto jsem iniciovala výzvu "Srdcem za porozumění - proti extremismu". Střetla jsem se v Komárně s poslanci maďarského parlamentu a dohodli jsme se na společném postupu k vyřešení problému možnostmi, které mají poslanci parlamentu. Musím dodat, že to bylo vůbec první setkání oficiálních představitelů Maďarska a Slovenska.
| Čtěte rozhovor s Jánem Slotou: Slota přirovnal slovensko-maďarské spory k Mnichovu 38 |
Pojďme k jinému tématu: v blogu na svých stránkách jste napsala, že by se nemělo mlčet k porušování lidských práv v Číně. Jako prezidentka, přijala byste pozvání na olympiádu?
Já jsem v takové zvláštní osobní situaci. Mám to štěstí, že mám po svém boku životního partnera, který je zlatý paralympijský vítěz. A velmi mu to přeju, jsem na to velmi hrdá. Takže jsem měla pozvání na paralympiádu v Pekingu a taky jsem tam byla. A byla jsem tam i v den, kdy probíhal slavnostní otevírací ceremoniál, ale já jsem se ho nezúčastnila.
A jako prezidentka byste se zachovala stejně?
Úplně stejně. Protože, abyste si nemysleli, že to jsou nějaká prázdné slova: nebyla jsem akreditovaná jako politička. Neměla jsem místo, kde mávali politici svým delegacím. Takže jsem v tom devadesátitisícovém hledišti mohla klidně být, mohla jsem se tam ztratit, ale to by bylo tak pokrytecké…
Jak by se problematika lidských práv měla projednávat v politice? Odmítla byste kvůli porušování lidských práv státní návštěvu Číny?
Když v nějaké zemi dochází k porušování lidských práv, není řešení zachovat se tak, že zemi ignorujete. Na druhé straně Slovenská republika je příliš malá a má malý vliv na to, abych si myslela, že máme páku nějakým vážným způsobem změnit situaci.
Jenže když si každý řekne, co můj jeden hlas zmůže… a pokud si to řeknou všichni, tak pak se svět opravdu nedá změnit. Takže i ten malý hlas může být podstatný. Představte si hlas malého, ale suverénniho Slovenska - a byl by první! Takže ano, je třeba o tom mluvit a mluvit velmi otevřeně.
V případě významné události, jakou byla olympiáda, za kterou sportovci nenesou zodpovědnost, by od politiků bylo velmi alibistické, ba přímo drzé, žádat, aby sportovci řešili problémy, které nijak nezpůsobili. Politická situace není výsledkem aktivity sportovců. Takže ne oni by měli protestovat, ne oni by se měli nezúčastňovat, ale mají to dělat politici.
V této situaci jsem opravdu přála úspěch našim sportovcům a vážně jsem byla dojatá a měla slzy v očích, když první hymna, která na paralympiádě zazněla, byla hymna slovenská. Ale navzdory tomu opakuji, že při stavbě toho celého úžasného architektonického veledíla zemřelo 7 tisíc pracovníků, že milion Číňanů bylo vystěhovaných kvůli oněm novým stavbám, že jsou tam neodhadnutelné počty dětí, které vlastně neexistují, protože žijí na černo, nemají budoucnost. Některé prodávají, některé využívají jako pracovní sílu - to jsou fakta, před kterými není možné být slepý.
Pokud by tedy přijel na státní návštěvu Slovenska prezident USA, diskutovala byste s ním otevřeně o amerických problémech s lidskými právy, jako je Guantánamo, podobně jako s prezidentem Číny?
Určitě ano.
| Čtěte první část rozhovoru: Prožíváme šok ze samozřejmosti demokracie, říká Radičová |
