Bratislava - Za necelých pět měsíců se na Slovensku uskuteční prezidentské volby. Jedinou vážnější konkurentkou současného prezidenta Ivana Gašparoviče bude Iveta Radičová.
Jako na společné kandidátce se na této bývalé ministryni práce a sociálních věcí shodly slovenské opoziční strany a mimo jiné jí vyjádřil svou podporu bývalý český prezident Václav Havel.
„Když se podíváte na výsledky voleb v sousedním Rakousku, když se podíváte na situaci v současném Maďarsku, když se zamyslíme nad možnými dopady finanční krize, tak to jsou vždy situace, kdy nejvíc je ohrožena demokracie - i když si třeba myslíme, že nejvíc je ohrožena naše životní úroveň," říká v první části rozhovoru pro Aktuálně.cz věnované jejímu hodnocení české a středoevropské politiky i tomu, co by Iveta Radičová chtěla jakožto prezidentka prosazovat.
| Čtěte druhou část rozhovoru: Slováci musí s Maďary sednout k jednomu stolu, říká Radičová |
Aktuálně.cz: „Švejnar v sukních". Tak zní titulek jednoho z komentářů v českém tisku poté, co se začalo uvažovat o vaší kandidatuře na post slovenského prezidenta. Sledovala jste kampaň Jana Švejnara před českými prezidentskými volbami? A poučila jste se nějak z jeho neúspěchu?
Ta otázka u mě vyvolává úsměv na tváři, protože zjišťuji, že začínám mít podobu vícerých mužů v jedné sukni. Na Slovensku mě vydávají za jiného muže v sukni. V každém případě to signalizuje stále takový mužský způsob vnímání světa, politiky. Nebráním se tomu, beru to jako fakt. Určitě je to způsobeno i tím, že žen ve vrcholné politice ještě stále není mnoho.
Také z hlediska aktivit, které mám za sebou, mě obvykle přirovnávají k mužům. Nevím, jestli to bude tím, že personifikuji nějaké typicky mužské vlastnosti v politice, anebo naopak poženšťuji typicky mužské role v politice. Obě dvě interpretace mohou být pravdivé.
Vraťme se tedy k Janu Švejnarovi.
Vzhledem k tomu, že jsem socioložka, si velmi důkladně a roky analyzuju politický systém. Dělala jsem intenzivně výzkumy veřejného mínění, dělení hodnot, takže z tohoto hlediska jsem se soustředila vždy i na prezidentské kampaně. Tím spíš, když to bylo v sousedské zemi, se kterou nás pojí to nejdůležitější období civilizačního skoku a neskoku - zisků a ztrát.
A proto je pochopitelné, že tak jako mám analýzu předcházejících našich prezidentských kampaní, tak jsem velmi důkladně sledovala i prezidentskou kampaň v Česku, přestože ji máte diametrálně odlišnou, protože volíte prezidenta v parlamentu. Takže je to především souboj politických stran a spor možná spíš ideologií než skutečných hodnot prezidentských kandidátů.
U nás je přímá volba prezidenta, takže těch rozdílů s českými volbami je víc než společných rysů. Ale v každém případě jsem si fenoménu nové tváře, která vstoupila do tohoto kolbiště, všímala - i toho, čím zarezonoval a jakým způsobem nabízel témata. Ale stejně tak jsem sledovala volby ve Spojených státech a speciálně jsem si všímala chování paní Hillary Clintonové.
A ztotožňujete se tedy s postoji Jana Švejnara?
Všímala jsem si ho jako - snad mi odpustí - novotvar na české politické scéně, jako osobu, která vstoupila s nabídkou do jistých zaběhnutých kolejí české politické scény, a ještě navíc ze zahraničí. Takže mě vážně zajímalo, jakým způsobem se zhostí této úlohy, do jaké míry kandidaturu postaví na tom, že je nějakým způsobem novotvar, nebo naopak, že důvěrně zná Českou republiku a neztratil s ní kontakt. Toto jsou věci, kterých jsem si všímala, ale spíše technicky, než samotného obsahu.
Kterou stranu byste v Česku volila?
Musím se přiznat, že by to nebyla sociální demokracie. Což neznamená, že nemám kritický postoj k politice, kterou realizuje současná ODS - takže nejde o nějakou zaslepenou podporu. Lidsky nejbližší - chápáním politiky, lidskými hodnotami - je mi určitě pan Havel.
Infobox
- Iveta Radičová (51) je slovenská socioložka a politička
- Roky pracovala v Sociologickém ústavu Slovenské akademie věd
- Necelý rok byla ministryní práce a sociálních věcí ve vládě Mikoláše Dzurindy (nominovaná stranou SDKÚ-DS)
- Nyní je členkou strany SDKÚ-DS, poslankyní Národní rady Slovenské republiky a profesorkou na Univerzitě Komenského v Bratislavě.
- Kandiduje na post slovenského prezidenta, podporují ji hlavní opoziční strany
Václav Havel už vás nepřímo podpořil v souboji o slovenský prezidentský post...
Ano, dokonce myslím, že docela přímo.
Chystáte s ním nebo jiným českým politikem spolupráci během předvolební kampaně?
Myslím, že volba prezidenta je vnitřní záležitostí, tím spíše, že u nás je to přímá volba občanů. Chci vítězství dosáhnout vlastními silami, vlastními argumenty. Ale v každém případě mám v plánu nikoliv pozvat české politiky, ale setkat se s nimi jinde, a to ještě do voleb.
Takže chystáte předvolební cestu do Česka?
To určitě ano, a nejen do Česka.
Zmínila jste, že vnímáte kriticky i současnou českou vládu. V čem?
Spor, který nastal ještě na začátku mezi tehdejším ministrem financí a dalšími představiteli v pohledu na daňové nebo jiné reformy velmi oslabuje ODS v prosazování politiky. A obávám se, že reforma se nedá dělat způsobem poloprázdná nebo poloplná sklenice. Protože poté je víc lidí, kteří reformou ztrácejí, než těch, kteří reformou získávají. Hlavně nikdy nedokážete dobře odhadnout všechny možné dopady a důsledky. Pokud děláte něco polovičatě, tak už vůbec nevíte, do jaké míry vám to přinese pozitivní efekty.
Chápu situaci ODS a nechci je takto křiklavě prosit, ať se snaží prosadit reformy. Lidé rozhodli tak, že to je skoro patová situace, takže na druhé straně je otázka, jestli mají mandát a sílu na prosazování takového typu reforem. Vidím to jako dvě strany téže mince a neobviňuju ODS ze špatné volby politiky. Strana prostě hledá možnosti v rámci reálného rozložení politických sil a mandátu, který získala ve volbách.
Jste bývalá ministryně práce a sociálních věcí a socioložka a dříve jste se mimo jiné věnovala porovnáváním české a slovenské sociální politiky. Sledujete počínání současných českých politiků v sociální oblasti?
Spolupracovala jsem s vaším panem ministrem Nečasem a vystoupila i na kongresu ODS, kde jsem představila naše zkušenosti a pohled na věc.
Sleduju politiku ve vztahu k znevýhodněným občanům, k řešení a regulaci chudoby. A to včetně politiky okolních zemí a toho, do jaké míry to je nebo není inspirativní pro nás. Každá země je ale v této otázce velmi specifická.
Zvlášť pro Romy žijící v segregovaných osadách platí, že politiky jsou ze země do země nepřenosné. Jednoduše proto, zda jde o region, kde tvoří Romové menšinu nebo jsou už většinovou populací, do jaké míry je to historicky segregovaná osada anebo nově vzniklá osada, do jaké míry jde o venkovskou segregovanou osadu anebo městské ghetto, což se pak řeší úplně jinak.
Vraťme se tedy ke slovenským prezidentským volbám. V čem je Ivan Gašparovič špatný prezident?
To nebudu hodnotit.
Musíte se k němu přeci kriticky vymezit.
Nemusím.
A čím tedy chcete být jiná, čím se tedy chcete odlišovat?
Ano, toto už je přesná otázka. Veřejné mínění signalizuje jistou spokojenost s panem prezidentem Gašparovičem. Já to respektuju, pro mě je to signál, že se způsobem výkonu této funkce jsou lidé spokojeni. Záleží, jak si člověk definuje, s čím, a hlavně co nabízí a co by dělal jiným způsobem než současný prezident. Samozřejmě musíte mít představu, jakou přidanou hodnotu k výkonu funkce chcete dát. Zdůrazňuju, že nemluvím o potřebě změny, že je tu potřeba jisté kontinuity a možná přidané hodnoty, zdokonalení výkonu této funkce.
V čem konkrétně?
To vám oznámím 17. listopadu, kdy spouštím kampaň. A ani to vlastně nesmím oznámit, protože to zákon nedovoluje. Řešila jsem rébus, co s tím mám dělat. My máme zákon, který říká, že kampaň může trvat pouze 14 dní před volbami se sumou 4 miliony slovenských korun. Na druhé straně jsem přesvědčená, že mám povinnost se pokusit udělat maximum pro to, aby mě lidé poznali.
Mluvím o setkávání s občany a mém představení se lidem. Aby nevolili neznámou, aby odmítali volit jen po povrchu, třeba jen proto, že jsem žena, nebo jen proto, že mě nominovaly opoziční strany. Proto cítím jako vnitřní potřebu a povinnost udělat maximum pro to, abych k lidem dostala co nejvíc informací o své osobě a při nejlepší vůli, to se opravdu za 14 dní nedá. Protože to nemůže být informace z billboardu, kde mi šikovný fotograf pomůže. Byla bych velmi nerada, kdyby se lidé rozhodovali na základě vizuálu.
Z toho vyplývá, že byste přeci jen měla sdělit onu přidanou hodnotu.
Já ji opravdu mám v plánu oznámit, ale všechno má svá pravidla.
A to kvůli tomu, že to je proti zákonu, nebo že ta kampaň ještě nedospěla tak daleko?
Já jsem oznámila veřejnosti, že tak učiním v pro mě důležitý den, a to je 17. listopad. Ten je pro mě významný nejen pro to, že nastala výrazná hodnotová změna, ale především proto, že i mě osobně vlila do života úplně nové rozměry. Je to pro mě symbol, hluboce naplněný obsahem, ke kterému se hlásím, ke kterému se chci vrátit, ze kterého plynou věci, na které jsme už trochu zapomněli v obou republikách. Ráda bych zkusila pomoci vdechnout znovu život době, kdy jsme byli hrdí na hodnoty svobody a demokracie a kdy jsme si jich i chvíli vážili. Dnes už je pomalu interpretujeme opačně.
Z čeho usuzujete?
Ze způsobu politické kultury, ze způsobu nevedení dialogu, z toho, jak například proběhly na půdě vašeho parlamentu prezidentské volby. Tak přece demokracie opravdu vypadat nemá. Ale i to, jak u nás vypadá rokování na půdě Národní rady. Ta teze pravdy a slušnosti, ta vize se nám jaksi vzdaluje.
Takže si myslíte, že politická kultura se zhoršuje?
Ano, jsem o tom hluboce přesvědčena.
Platí to jen pro Slovensko nebo celou Evropu?
Ne, neplatí to jen pro Slovensko, transformující se země opravdu zažívají možná takový ten šok ze samozřejmosti demokracie a svobody. Jako kdyby to už pro nás bylo úplně samozřejmé, že skutečná svoboda nás samých funguje, máme pocit, jako by už nebylo třeba nic udělat.
To je něco podobného, jako když získáte ženu svého srdce. Uděláte pro to maximum a pak už si myslíte, že to bude fungovat navždy a že už pro to není potřeba nic dělat. Až najednou zjistíte, že jste ji ztratil. A já se obávám, že jsme začali velmi málo pomáhat tomu, abychom si demokracie a všech výdobytků svobody uměli vážit, skutečně jimi žít a zalévat tu kytičku, aby neuschla. Abychom ji nezničili a jednoho dne nezjistili, že nám vládne jakási většina, a že to s demokracií má už pramálo společného.
Když se podíváte na výsledky voleb v sousedním Rakousku, když se podíváte na situaci v současném Maďarsku, když se zamyslíte nad možnými dopady finanční krize, tak to jsou vždy situace, kdy nejvíc je ohrožena demokracie - i když si třeba myslíme, že nejvíc je ohrožena naše životní úroveň. Pro životní úroveň vždy politici něco udělají, protože jim to umožňuje vyhrát volby. I proto je pro mě opravdu důležité - byť už jsem velkou podstatu toho, o čem chci mluvit, teď řekla - představit svou vizi výkonu této funkce 17. listopadu.
| Čtěte druhou část rozhovoru: Slováci musí s Maďary sednout k jednomu stolu, říká Radičová |
