Rozhovor - „I my jsme měli aféru s kupováním poslanců. Na Slovensku skoro dva roky fungovala menšinová vláda s podporou nezávislých poslanců, dodnes se mluví o tom, že ti poslanci byli koupení za nevím co všechno. Vyšetřovalo se to, nic se však neprokázalo," říká bývalá slovenská premiérka Iveta Radičová v rozhovoru pro Aktuálně.cz, jehož první část přinášíme.

Problém s politickými trafikami je podle ní ale širší: „Pokud jako politik nesu zodpovědnost za jisté posty nebo instituce, tak si tam také dosadím své lidi. Protože nebudu dávat hlavu na špalek za lidi, které ani neznám, nedůvěřuji jim anebo netuším, co si myslí a jaký je jejich postoj," říká.

Ale podotýká: „Pokud má policie a státní zástupce prokazatelné důkazy, že to byla trafika za odstoupení nebo vzdaní se mandátu, tak je to neetické. A je na institucích posoudit, zda i trestné."

Do Prahy přijela Iveta Radičová v červenci na konferenci „Restart kariéry", kde promluvila na téma Jak neztratit cíl a zůstat motivovaná. Svou politickou kariéru v téhle souvislosti komentuje lakonicky: „Byl to ten nejhorší džob, jaký jsem kdy měla."

Aktuálně.cz: Paní Radičová, vaše jméno se teď v Česku často skloňovalo, a to v souvislosti s možným jmenováním paní Miroslavy Němcové historicky první českou premiérkou. Co byste jí - coby někdejší premiérka Slovenska - poradila?

Iveta Radičová: Paní Němcová je nesmírně zkušená politička. Má zkušenost ze sněmovny, s jejím vedením. Takže velmi, velmi dobře ví, jaká jsou úskalí při jakékoliv koalici. Tím spíš, pokud vzniká po jistých politických otřesech.

Jsem přesvědčená, že sama vyhodnotila jak pozitiva, která ukázala má zkušenost, tak i negativa, z nichž vyplynulo poučení, čeho by se měla v budoucnu vyvarovat. Jsem přesvědčená, že je to nesmírně inteligentní dáma, která má tohle dobře zpracované.

A.cz: Rady tedy podle vás nepotřebuje?

Každý z nás potřebuje radu. Ale rozhodnutí, postup, zodpovědnost nesete sám. Navíc - pro další postup na české politické scéně je velmi, velmi těžké si dovolit říct jakoukoliv radu, jak pokračovat.

A.cz: Do Prahy jste přijela na konferenci, která se jmenovala „Restart kariéry". Když jste jako socioložka nastupovala do politické funkce, vnímala jste to jako kariérní skok, kariérní posun?

Byl to ten nejhorší džob, jaký jsem kdy měla.

A.cz: S koncem vládnutí jste si tedy polepšila?

Ano, já jsem si polepšila. Potíž je, že se v politice musíte spoléhat na jiné instituce a struktury, nejen sama na sebe. Kariérní postup vnímám v tom, že teď mám zodpovědnost plně ve svých rukách. I úspěch, i neúspěch.

A.cz: V politice je to jinak?

V politice to není možné, tam je to dělené. Tedy - hlavně neúspěch je dělený. Úspěch má vždy jednoho otce. Na matku se zapomíná. A neúspěch je dělený.

A.cz: I novináři v Česku vědí, že existuje otázka, na kterou opravdu nerada odpovídáte, a to je kandidatura na prezidenta...

To ano.

A.cz: Zejména v poslední době ale není divu, že vám tuhle otázku každý klade. Protože z průzkumů vycházíte jako jediná osoba, která je na Slovensku schopna porazit Roberta Fica, pokud tedy skutečně bude na prezidenta kandidovat. Apeluje na vás opravdu kde kdo, jakoby všichni čekali, že pravice v listopadu nebo prosinci vytáhne tajný trumf Radičová…

Já si na ten jejich tajný trumf počkám.

A.cz: Trochu připomínáte české Blanické rytíře, vypadá to, že na vás Slovensko skutečně čeká jako na spásu… Těší vás to, nebo vám to spíš vadí?

Od občanů je to poklona a trápí mě to. Nepoužila bych ani „těší", ani „vadí", ale „trápí".

A.cz: Proč?

Protože mnozí budou zklamaní. A já nechci, aby byli zklamaní kvůli mně. Proto mě to trápí. Ale to je jediný rozměr, který pro mě tahle otázka dnes má.

A.cz: Přesto ji musím položit… Budete na jaře 2014 kandidovat na prezidentku Slovenska?

Ne, nebudu kandidovat.

A.cz: Na české politické scéně se teď - vedle paní Němcové - hodně mluví ještě o jedné ženě: Livii Klausové. Jak by se vám jako velvyslankyně líbila?

Nebudu hodnotit konkrétní jméno. Já paní Klausovou znám, je to velmi šarmantní dáma, pomáhala se zakládáním ODS na Slovensku, z těch let si ji pamatuji. A nerada bych jí jako osobě ublížila…

Nicméně - existují normální procedury a standardní postupy, jak přicházejí a odcházejí velvyslanci z té které země. Krom toho se mi tyto úvahy zdají být nedůstojné vůči současnému panu velvyslanci.

A.cz: K postupu českého prezidenta se ale vyjádřit můžete…

Kompetence navrhovat velvyslance je na vládě, samozřejmě i ve spolupráci s prezidentem republiky. A je dobrým zvykem, že přichází po vzájemné dohodě.

Jmenovat velvyslance má logicky prezident, protože jsou reprezentanty států, nikoliv konkrétní vlády. Pak se totiž vymění vlády, ale velvyslanec může zůstat na svém postu, protože reprezentuje zemi. Ale je pravdou, že pan prezident Zeman postupuje velmi nestandardně. A to nejen v této otázce.

A.cz: Co ještě udělal „nestandardně"?

Personální politika úřednické vlády před vyslovením důvěry této vládě je nestandardní situace. Hlavně pokud politické strany vzešlé z voleb ukázaly, že mají většinu v Parlamentu.

A.cz: Standardní postup by byl býval jaký?

Pokud šlo o demisi vlády a koaliční strany mají prokazatelnou většinu v Parlamentu, přišly s návrhem, tak je nechám vést zemi do předčasných voleb.

A.cz: U standardních a nestandardních postupů ještě zůstaňme: Zdá se vám standardní, že jsou v Česku stíháni politici za to, že dostali politické trafiky?

Tohle je širší problém… Pokud jako politik nesu zodpovědnost za jisté posty nebo instituce, tak si tam také dosadím své lidi. Protože nebudu dávat hlavu na špalek za lidi, které ani neznám, nedůvěřuji jim anebo netuším, co si myslí a jaký je jejich postoj.

Pokud mám nést osobní politickou zodpovědnost a ručím hlavou za výkon jistých institucí, pak s tím musí být spojené právo, že si politik na ta místa dosadí své lidi.

A ještě nastavení pravidel odpovědnosti: zda je problém důvodné podezření nebo až teprve porušení zákona a presumpce neviny. Záleží, jak je laťka nastavena.

A.cz: Místa v dozorčích radách státních podniků mezi takové posty patří?

A kdo je zodpovědný za to, když je státní podnik ve ztrátě? Kdo zodpovídá za to, když státní podnik vyrobí ztrátu, kterou vy pak musíte vykrýt z peněz svého resortu, z daní občanů? Kdy padá ministr? Když státní podnik vyrábí ztrátu… Politická odpovědnost je všude tam, kde jsou veřejné zdroje a veřejné finance.

A.cz: Padá ministr?

Měl by, pokud je odpovědný za chod podniku, je to v jeho agendě.

Řeknu to na příkladu ministerstva obrany (Iveta Radičová byla mj. ministryní obrany, pozn. redakce): Podle našich zákonů má plnou politickou zodpovědnost za vojenské tajné služby ministr obrany. A já si neumím představit, že by ministr nerozhodoval o tom, kdo bude šéfem tajných služeb, když za něj má nést zodpovědnost. Když jde o to, koho budou odposlouchávat.

A.cz: Myslím, že lidem prostě není po chuti, že současní i bývalí politici dostávají automaticky dobře placená místa v dozorčích radách…

Tak se musíme v té společnosti dohodnout - domluvme se, odkud až kam a za co nese politik zodpovědnost a ručí za to svou hlavou, v zákonu o státní službě spolu se zákonem o trestní odpovědnosti. A kde to už je zodpovědnost těch konkrétních lidí, ať už v dozorčí radě, nebo ve vedení podniku.

Pokud to jasně vymezíme, pak je na místě posuzovat, zda bylo, nebo nebylo to či ono dosazení na konkrétní post košer.

Když byl na Slovensku problém s odposloucháváním novinářů vojenskou tajnou službou, hned druhý den jsem odvolala ministra pro důvodné podezření a následně ředitele tajných služeb. I když samozřejmě platí presumpce neviny, ministr nese politickou zodpovědnost.

Nebudu dávat hlavu na špalek za lidi, o nichž nic nevím. Anebo - do jejichž výběru nemohu mluvit. Prostě nebudu.

A.cz: My teď ale v Česku řešíme něco jiného - zda „trafika" byla úplatkem za složení mandátu, aby nepadla vláda…

I my jsme takovou aféru s kupováním poslanců měli. Na Slovensku skoro dva roky fungovala menšinová vláda s podporou nezávislých poslanců, dodnes se mluví o tom, že ti poslanci byli koupení za nevím co všechno.

Vyšetřovalo se to, nic se však neprokázalo. Dodnes to je traumatizující pro celou slovenskou společnost.

A.cz: Takže v tom žádnou nepravost nevidíte?

Pokud má policie a státní zástupce prokazatelné důkazy, že to byla trafika za odstoupení nebo vzdaní se mandátu, tak je to neetické. A je na institucích posoudit, zda i trestné.

A.cz: Jen neetické? Ne trestné?

Zda to je na trestní stíhání, musí posoudit vyšetřovatel.

A.cz: Co říkáte na policejní zásah? Překvapil vás?

Překvapil. Překvapil mě svou razancí, 400 policistů, kukly… no, páni. Nerozuměla jsem, proč nebylo možné přijít ráno na Úřad vlády a normálně spustit vyšetřování. Protože to byl zásah, jako když chytali Dona Corleona. Byla to neuvěřitelná akce.

Nejvíc mě na tom zaráží, že tam jsou spojené - nevím, zda mezi sebou související - události.

Je pravda, že toho vím málo. Je to všechno velmi vágní a svým způsobem děsivé. Co má společného to, co našli v trezoru, s těmi poslanci? Zdá se to opravdu děsivé.

A.cz: Nicméně - výměnu podpory zákona za politickou trafiku jste právě vy v minulosti kritizovala…

Šlo o výměnu podpory zákona za politickou trafiku? Jestli ano, už jsem řekla: Je to neetické.

A.cz: Vy sama jste to nikdy neudělala?

Žertujete?

A.cz: Zeptat se musím…

To je špatný vtip. Znovu opakuji: Já to skutečně považuji za neetické, jenom důrazně říkám, že tam, kde nesu politickou zodpovědnost, mám právo do výběru lidí mluvit. To je všechno.

Když jsem byla ministryní sociálních věcí, práce a rodiny, bylo absurdní, aby mi sekční šéfku pojištění dělala například paní poslankyně Tomanová za stranu Směr, která byla zásadně proti důchodové reformě. To přece nejde. Potřebujete mít sekčního šéfa, který je s tím ztotožněný a chce a umí vám příslušné zákony připravit. Na tomhle postu nemůžete mít člověka, který s tím vnitřně nesouhlasí, a dokonce je toho otevřený odpůrce...

A.cz: Je ještě něco, co byste čtenářům v Česku ráda řekla?

Obávám se, že - vy v Česku na to máte pěkný výraz - kocovina z politiky teď bude velmi, velmi silná. Protože byla velká očekávání, že se česká politická scéna očistí.

Bojím se, že to výměnou vlády skončilo. Pokud je to - jak vy říkáte „nedej bože" - tak, bude jasné, že jediným účelem byla výměna vlády.