Virgil "Gus" Grissom, Edward White a Roger Chaffee měli v rámci mise Apollo 1 vyzkoušet v únoru 1967 na oběžné dráze Země novou techniku.
- Všechny lety v rámci programu Apollo NAJDETE v naší interaktivní grafice.
Požár stál astronauty život
Při nácviku odpočítávání startu v pátek 27. ledna ale zachvátil kabinu Apolla požár a trojice astronautů zavřená uvnitř neměla šanci na záchranu. Zemřeli během několika vteřin.
Tragédie, kterou co do počtu obětí překonala až nehoda raketoplánu Challenger v roce 1986, ale pro americký projekt dobývání Měsíce znamenala "jen" několikaměsíční zdržení. Neil Armstrong se nakonec po jeho povrchu procházel v červenci 1969.
"Podnikáme v nebezpečné oblasti a doufám, že pokud se nám něco stane, nezdrží to program. Dobývání vesmíru přece stojí za riskování života," řekl navíc Grissom po jiném kosmickém letu v lodi Gemini necelé dva roky před svou smrtí.
Kosmická loď plná chyb
Vyšetřování neštěstí později ukázalo, že příčin katastrofy bylo víc, na řadu z nich přitom upozorňovali i členové nešťastné posádky.
Firma North American údajně získala mnohamiliardový kontrakt na vývoj a výrobu Apolla nepříliš čestným způsobem a při vývoji zanedbala mnoho možných nebezpečí.
Grissom sám na prototypu kosmické lodi, která měla v budoucnosti vynést lidskou posádku na Měsíc, totiž napočítal na 2 000 závad všeho druhu. Kabina byla plná snadno hořlavých materiálů a z plastu byly i skafandry astronautů. Jako ostatní americké lodi mělo navíc i Apollo čistě kyslíkovou atmosféru.
Není proto divu, že když po pěti hodinách testování někde v 50 kilometrech drátů přeskočila jiskra, rozhořel se oheň nevídanou silou. Astronauti, kteří byli zavření vevnitř, neměli šanci přežít. Za ideálních podmínek trvalo otevření vstupního poklopu minutu a půl, teplota uvnitř ale dosáhla stovek stupňů Celsia už po necelé půlminutě.
"Velký krok pro lidstvo"
Smrt tří mužů, po nichž před třemi lety americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) pojmenoval tři kopce na Marsu, nakonec paradoxně přispěla k tomu, že se projekt hnul kupředu.
Kosmická loď se dočkala řady vylepšení - kyslíkovou atmosféru na startovací rampě nahradila směs kyslíku s dusíkem, změnila se i konstrukce vstupního otvoru.
Na podzim 1967 se uskutečnila bezchybná premiéra rakety Saturn 5, o Vánocích 1968 Apollo 8 poprvé obletělo Měsíc a 20. července 1969 tak pronesl Neil Armstrong slavnou větu: "Je to malý krůček pro člověka, velký skok pro lidstvo."
Smrt ve vesmíru
Smrt posádky prvního Apolla ale nebyla zdaleka poslední, za cestu ke hvězdám zaplatili životem i další dobyvatelé vesmíru.
Už v dubnu 1967 nepřežil přistání Sojuzu 1 Vladimir Komarov, který se tak stal prvním kosmonautem, jenž zahynul ve vesmíru. Koncem června 1971 se udusili v přistávacím modulu Sojuzu 11 Georgij Dobrovolskij, Vladislav Volkov a Viktor Pacajev.
Jen se štěstím unikla v dubnu 1970 tragédii posádka Apolla 13. Po explozi palivového článku se ale posádce nakonec podařilo dostat se zpátky na Zemi.
Dvě nejtragičtější havárie spojené s lety do vesmíru se pak staly při explozích nosných raket - v říjnu 1960 zahynulo při utajované havárii vojenské mezikontinentální rakety na sovětském kosmodromu Bajkonur přes 200 lidí, 21 mrtvých si vyžádala nehoda brazilské rakety v srpnu 2003. Přímo při letech kosmických lodí ale patří smutný primát Američanům.
Dvě katastrofy raketoplánů - Challengeru v lednu 1986 a Columbie v únoru 2003 - přinesly pokaždé smrt celé sedmičlenné posádce.
