Praha - Vysokorychlostní tratě jsou považovány za dopravu budoucnosti.
Stavějí se po celém světě a vyvracejí dřívější teze některých škarohlídů, že železnice je dopravní prostředek devatenáctého století a v tom jedenadvacátém pro ni bude stále méně místa, alespoň co se týká přepravy cestujících.
Éra vysokorychlostních koridorů ale přináší i nebezpečí velkých tragédií ve velké rychlosti. Červencová nehoda španělského rychlovlaku AVE u Santiaga de Compostela se 79 mrtvými či čelní srážka dvou souprav v Číně nejsou nejhorší svého druhu.
Smutný primát stále drží tragédie ze země, která patří k hlavním praporečníkům moderních technologií v dopravě na kolejích. V Německu.
Uplynulo už patnáct let od chvíle, kdy InterCityExpress 884 Wilhelm Conrad Röntgen vykolejil u malého dolnosaského města Eschede, dodnes zaměňovaného se známějším nizozemským městem Enschede.
Působivý park se 101 třešněmi na památku stejného počtu obětí hned vedle tratě ale nedává zapomenout na šok, který tenkrát zasáhl celé Německo. Pád mostu na vagóny učinil už tak velkou tragédii ještě děsivější. A vyšetřování odhalilo, že stačilo málo - jen vzít za záchrannou brzdu - a nic se nemuselo stát.
Expres 884 jel na velmi frekventované trati, protínající Německo od jihu na sever a spojující Mnichov s Hamburkem. Rychlík vyjel z bavorské metropole brzy ráno a v půl jedenácté zastavil v dolnosaském Hannoveru.
Krátce před jedenáctou hodinou a šedesát kilometrů za Hannoverem se spustil řetězec událostí, vedoucích ke katastrofě. U vozu za lokomotivou praskla obruč kola. Kvůli opotřebení materiálu, jak se později ukázalo.
Obruč se vymrštila nahoru a prorazila podlahu vagónu. Cestující si toho všimli, ale netroufli si vlak brzdou zastavit. Jeden z nich šel upozornit průvodčího.
Ani ten se nerozhodl hned vlak zastavit, chtěl si vše nejdříve prohlédnout. Když by to stihl, zřejmě by soupravu okamžitě zastavil. Ale nestalo se tak.
Před nádražím v Eschede narazila obruč do výhybky. Její část se utrhla a rovněž prorazila podlahu vagónu. Tento náraz už vůz neustál a vykolejil. V té chvíli činila rychlost vlaku 200 kilometrů za hodinu.
Následně se souprava roztrhla a vykolejily další vozy. Jeden z nich se otočil o devadesát stupňů a narazil do pilíře silničního mostu, který v těchto místech stál nad tratí.
Náraz byl tak silný, že most nevydržel a zřítil se. Pod jeho troskami zůstal jeden vagón. Zadní vozy se pak štosovaly za zříceným mostem.
Mezi 101 lidmi, kteří 3. června 1998 zahynuli, byli i tři dělníci, kteří pracovali na opravě mostu. Pozoruhodností nehody je, ýe strojvůdce nezaregistroval, co se děje za ním. Dozvěděl se to od výpravčího z nádraží v Eschede, který křičel: Jedeš sám! Vykolejil jsi!
Katastrofa mohla být dokonce ještě horší, protože úsekem kolem mostu projel v opačném směru dvě minuty před nehodou InterCity Express 787, jedoucí z Hamburku do Garmisch-Partenkrichenu. Projížděl o minutu dřív oproti jízdnímu řádu, zatímco Wilhelm Conrad Röntgen měl minutu zpoždění…
Nehoda vedla k velkým změnám na německé železnici. Změnila se výroba kol i skel pro vagóny, protože skla ve vlaku 884 kladla záchranářům při prořezávání se dovnitř velký odpor.
Dočasně se snížila maximální povolená rychlost na 160 kilometrů a všechny soupravy prošly zevrubnou kontrolou, aby se podobná tragédie neopakovala.
Další mrtvé na německé železnici si pak vyžádala o osm let později zkušební jízda magnetického vlaku Transrapid. 22. září 2006 zemřelo při testu této technické novinky třiadvacet lidí.
Roli v tomto případě sehrál jednoznačně lidský faktor. Někdo zapomněl na trati vůz s nářadím, do kterého Transrapid narazil.Vlak zůstal viset na magnetické dráze, vedené na sloupech ve výši čtyř metrů nad zemí. Záchranáři se dostávali k postiženým hasičskými výsuvnými žebříky.
Je to historicky první smrtelná nehoda magnetických vlaků (maglevů). Zatím je v provozu jen jedna dráha maglevů. V Číně - ze Šanghaje na letiště.
