Stockholm - Kdysi byli vítání. Sloužili jako levná pracovní síla a zaplňovali mezery na pracovním trhu v zaměstnáních, které nikdo nechtěl vykonávat.
Dnes se proti nim zvedá v nezanedbatelné části populace, jež se obává o svá pracovní místa, vlna odporu. A to nejenom v zemích, které přistěhovaleckým vlnám tradičně čelí jako první, tedy Francii, Itálii, Nizozemsku či Rakousku.
Xenofobně nalazené stoupence našla strana, jež si do svého programu vepsala boj s imigrací z muslimských zemí, nyní také v tradičně liberálním Švédsku. Její baštou je přístavní město Landskrona na jihu země, stižené vysokou nezaměstnaností.
V posledních parlamentních volbách v roce 2006 získali Švédští demokraté 2,93 procenta hlasů. Devatenáctého září se jim ale čtyřprocentní hranici nezbytnou pro vstup do parlamentu může podařit zdolat.
Pětkrát víc než v Dánsku
Nedávná celosvětová finanční krize otřásla také Švédskem, byť v mnohem menší míře než jinými evropskými zeměmi. V Landskroně přišlo o práci mnoho lidé poté, co zde zkrachovaly místní loděnice.
"Chceme snížit imigraci na úroveň Dánska a Finska," cituje agentura Reuters landskronského radního za Švédské demokraty Svennyho Hakanssona. "Tam představují počty přistěhovalců dvacet procent toho, co přijímáme my."
Dánská lidová strana není sice součástí vládní koalice pravého středu, zajišťuje jí ale parlamentní většinu a zasadila se tak o schválení přísných protiimigračních zákonů.
V Landskroně je přítomnost imigrantů patrná na každém kroku. Dvaatřicet procent místní populace má přistěhovalecké kořeny, což je téměř dvojnásobek švédského průměru.
"Chceme také zvýšit počet přistěhovalců, kteří jsou vypovězeni ze země poté, co spáchají trestný čin," tvrdí Hakansson, který by rád zasedl v Riksdagu, parlamentu ve Stockholmu.
Strach z radikálního islámu
Předchozí švédské vlády přijímaly s otevřenou náručí nejenom uprchlíky, kteří byli ve svých zemích pronásledováni, ale také celou řadu ekonomických běženců.
Švédsko, charakteristické tak jako ostatní skandinávské země tím, že odmítá příliš velké sociální rozdíly, si to dlouhou dobu mohlo dovolit. Situace se radikálně změnila s nástupem nového tisíciletí.
Po válečných uprchlících z bývalé Jugoslávie a dělnícich z Polska a pobaltských zemí se u švédských imigračních úřadů začali ve zvýšené míře hlásit Kurdové, Marokánci, Pákistánci a občané dalších muslimských zemí.
Hakansson a jeho strana proto ve své předvolební kampani zhusta využívají protimuslimských nálad a obav z šíření radikálního islámu.
Mešita bez minaretu
Mešita, která stojí v Landskroně, přitom tradiční muslimský svatostánek, tak jako je tomu ostatně i v případě dalších evropských zemí, nepřipomíná v ničem. Je zbudovaná v přízemí staré kancelářské budovy a na to, že se jedná o modlitebnu, upozorňuje pouze nápis nad postraním vchodem.
"Všichni mladí lidé s přistěhovaleckými kořeny cítí, že je společnost neakceptuje," říká imám Fekrí Hamád. Před deseti lety přišel do Švédska z palestinských území. Ukazuje přitom volební plakát jednoho z protiimigračních uskupení. Je na něm předsedkyně švédských sociálních demokratů Mona Sahlinová s muslimským šátkem na hlavě, která vede proti Hakanssonově straně tvrdou kampaň.
Se Švédskými demokraty ale nechce mít nic společného ani liberální švédský premiér Frederik Reinfeldt. Tento týden označil tuto politickou formaci za "xenofobní, pravicově populistickou stranu" kopírující ty, jež se v uplynulých letech vyrojily i v jiných zemích Evropské unie.
Pokud ale nebude chtít vládnout se Švédskými demokraty, musí se nějak dohodnout právě se sociálnědemokratickou opozicí. Předvolební průzkumy předpovídají totiž stávajícím vládním stranám jen velmi křehkou parlamentní většinu.
