Islámábád - Přestože je již více než devět let od americké invaze do Afghánistánu, znají západní čtenáři všechna různá povstalecká uskupení operující v Afghánistánu a na afghánské hranici s Pákistánem stále pod jediným jménem - Tálibán. V případě afghánského Tálibánu pak mají v povědomí jediné jméno: Muhammada Omar, zvaný Mulla Omar.
Jméno Abdul Ghaní Baradar až dodneška takřka nikomu nic neříkalo a zpráva o jeho zatčení proto nezní takovou silou, jak by měla. Podle mnohých odborníků i samotných členů tálibánských skupin to však byl právě Baradar, kdo hnutí ve skutečnosti řídil. Omar je považován spíše za spirituálního vůdce, podobně jako Usáma Bin Ládin v případě Al-Káidy.
Někteří vůdci Tálibánu se dokonce domnívají, že je Omar mrtev a Baradar jeho jméno využíval, aby své vedoucí postavení upevnil. Americké výzvědné služby však tomuto názoru nevěří a domnívají se, že Omar žije.
Jisté však je, že Omara už více než tři roky neviděli ani někteří z jeho blízkých spolupracovníků a moc byla pevně v Baradarových rukou. Kdo je tedy Abdul Ghani Baradar?
Po Omarově boku
Podle internetových stránek Interpolu se narodil ve vesnici Vítmak, v provincii Uruzgán zřejmě roku 1968 a patří k Popalzajům, největšímu a nejvlivnějšímu paštunskému kmeni, jehož příslušníkem je i afghánský prezident Hamid Karzáí.
Pod Omarovým vedením bojoval v osmdesátých letech proti okupačním vojskům Sovětského svazu. Po odchodu sovětské armády a zhroucení afghánského komunistického režimu se společně s Omarem stáhl do vesnice Majvand v Kandaháru, kde se pokoušeli otevřít náboženskou školu.
Podle amerického týdeníku Newsweek, který loni uveřejnil o Baradarovi rozsáhlý článek a jemuž poskytl tálibánský vůdce i krátké interview prostřednictvím emailu, však byli Baradar i Omar znechuceni chováním místních vůdců se soukromými armádami, kteří údajně unášeli a znásilňovali vesnické dívky i chlapce.
Roku 1994 se tak vydali z Majvandu na pochod do Kandaháru, který s malou skupinou mužů dobyli a položili tak základ Tálibánu. O dva roky později už ovládali většinu země i Kábul. Baradar byl nejdřív Omarovým pobočníkem v Kandaháru, později vojenským velitelem pro západní Afghánistán, pak řídil operace proti Severní Alianci a za režimu Tálibánu v letech 1996 až 2001 byl náměstkem afghánského ministra obrany.
Stál po Omarově boku i v době počátku amerických náletů v říjnu 2001 a byl to údajně právě on, kdo odvezl vůdce Tálibánu na své motorce v listopadu 2001 do bezpečného úkrytu v horách.
Vůdce Tálibánu
Během let od svržení tálibánského režimu si pozici v hnutí dále upevnil. Dva z ostatních čtyř zakladatelů hnutí, kteří stáli po Omarově boku už od začátku povstání v Majvandu, jsou mrtví a dva skončili v pákistánském zajetí.
Baradarova ruka zřejmě zaúřadovala v případě zabití Dadulláha Akhunda americkými jednotkami v květnu 2007. Dadulláh odmítal Baradara poslouchat a jeho mladší bratr - a nakrátko i nástupce - Mansúr Dadulláh obvinil Omarova pobočníka z toho, že Američanům poskytl tip. Za půl roku byl Mansúr zbaven Omarem funkce velitele povstalců v jižním Afghánistánu a o dva měsíce později jej zatkli Pákistánci.
Podle Newsweeku Baradar jmenuje a odvolává tálibánské polní velitele i guvernéry provincií, vydává nejdůležitější politická opatření i kontroluje tok peněz z obchodů s narkotiky, vybírání poplatků na silnicích, únosů i darů od zahraničních stoupenců hnutí.
„Opanoval veškerou vojenskou, politickou, náboženskou i finanční moc," řekl americkému listu loni Šáh Vali Akhund, jeden z velitelů Tálibánu v provincii Helmand.
Je údajně také autorem strategie guerillové války soustřeďující se na malé přepadové operace a silniční bomby. „Mějte zbraně na svých zádech a buďte na svých motorkách," řekl prý na narychlo svolaném shromáždění lokálních vojenských velitelů povstání, když na jih Afghánistánu začaly loni proudit americké posily. „Amerika je vojensky silnější, ale my máme více víry a odhodlání."
Přístupnější velitel
Veřejně Baradar popíral možnost jednání s afghánskou vládou, přesto je považován za vůdce, se kterým se je možné dohodnout. Během let prý dokonce poslal do Kábulu několik delegací, které měly o ukončení bojů s Karzáím debatovat.
Na rozdíl od Omara je považován za méně ideologicky dogmatického, trpělivějšího a přístupnějšího muže. Mírovým rozhovorům by mohly pomoci i jeho silné vazby mezi Popalzaji.
„Baradar nevydává rozkazy, aniž by rozuměl a prošetřil problém, kterého se týkají," řekl Newsweeku tálibánský velitel z provincie Zábul. „Je trpělivý a vyslechne vás až do konce. Nerozčiluje se a stále se ovládá."
Podle Tálibánců zřídil Baradar výbor zabývající se stížnostmi běžného obyvatelstva. Údajně se také snažil bojovat proti místním vůdcům, kteří se obohacují místo toho, aby peníze z obchodů Tálibánu poskytovali vesničanům. Všechny částky je prý nyní nutné vyúčtovat a Tálibánci musejí na videu doložit, že skutečně provedli bojové operace, za které inkasují finanční odměny.
Baradar operoval z hlavního města pákistánského Balúčistánu Kvéty, nacházející se nedaleko hranic s Afghánistánem. Předpokládá se, že se zde skrývá také sám Omar. Podle deníku New York Times však byl Baradar chycen na jihu v Karáčí. Ačkoliv to Omarův zástupce popíral, spekuluje se, že měl blízké vazby na pákistánskou tajnou službu ISI, která afghánský Tálibán podporovala a zřejmě i podporuje. Jeho zatčení může podle agentury Reuters znamenat změnu pákistánského postoje.
Experti považují Baradarovo zadržení za velký úspěch v boji proti povstaleckému hnutí.
„(Tálibán) jej nahradí, ale nebude to osobou, která by měla stejný status," řekl BBC Rahimulláh Jusufzaj z pákistánského listu The News.
