Islámský stát byla jen nášivka. Fanatik z Orlanda potřeboval ujistit, že není neschopný lůzr

Jan Gazdík Jan Gazdík
13. 6. 2016 11:00
Zločinci či teroristé typu Omara Mateena či Anderse Breivika potřebují pouze jedno: přimknout se k nějaké ideologii, která jim motivy jejich nenávisti podpoří, zdůvodní je. "Ideologii, která mu řekne: Ty máš přece pravdu," říká po masakru v Orlandu psycholog Daniel Štrobl, který působil v několika riskantních misích armády a Centru pro výzkum stresu.
Foto: Koláž Aktuálně.cz / CBS

Omar Mateen, Američan afghánského původu, který v Orlandu zmasakroval padesát lidí, se hlásí k Islámskému státu. Čeho jsme to svědky?

Daniel Štrobl: Islámský stát je značkou, za niž se ten člověk jen schoval. Před patnácti lety by se zřejmě zaštítil Al-Káidou a ještě dříve Tálibánem.

Podle mě jde o pouhou nášivku, kterou si dal Omar Mateen na rameno.

Primárním motivem jeho strašlivého činu je fanatická nenávist vůči Západu. Tedy i k tomu, že gayové mohou mít u nás svůj bar či klub.

Proč ke gayům?

Gaye ten člověk chápe jako naprosto odlišnou skupinu lidí, kterou západní kultura chybně respektuje, a tak je ji potřeba zlikvidovat. V tomto respektu západní civilizace ke gayům viděl Omar Mateen podle všeho symbol prohnilého Západu, který on tak nenávidí, a tak proti němu zaútočil.

Je to stejné, jako když Al-Káida zaútočila na newyorská dvojčata - i to byl symbol ďábelského Západu. Shrnuto: jde o útoky na symboly, které pro nás znamenají svobodu, demokracii a toleranci.

Zdá se, že po pádu železné opony se útoky teroristů stupňují. Anebo se mýlím?

Jestli jsme něčeho svědky, tak právě asymetrické války fundamentalistického islámu, který není ukotven pouze v určitém státu či regionu.

Islámský stát si na stát jen hraje. Ve skutečnosti jde o teroristickou organizaci, která spojuje fanatiky. Název Islámský stát je jen marketingová finta.

Když už jste zmínil železnou oponu: Sovětský svaz - přestože se dopouštěl terorismu - měl jako státní útvar alespoň elementární zodpovědnost, aby to uvnitř toho státu nějak fungovalo. A nakonec stejně zjistil, že se mu jeho státní terorismus vždy vymstil.

Teroristům jsou lidé zcela lhostejní, a tak je masakrují.

Odkud se tahle ideologie na Západ dostala, tedy jednoznačně říct nelze?

Jde napříč státy. Kořeny terorismu - a tedy i hrozného masakru v Orlandu - hledejme v šedesátých letech minulého století, kdy se stupňovala emancipace islámských zemí. Kdy bylo stále zjevnější, jak zpackaná je velmocenská politika Sovětského svazu, ale i Spojených států amerických.

Obě země totiž hazardérsky podporovaly fundamentalismus v různých zemích, vždy podle toho, jak se jim to jen trochu momentálně hodilo.

V hlavě teroristy

Jak vůbec přemýšlí tihle fanatici? Co se jim honí hlavou? Co je motivuje k terorismu, třebaže se už narodili v USA, Francii, Belgii či Velké Británii?

Společným jmenovatelem těchto lidí - a podle mě třeba i Anderse Breivika - je jedno anglické slovíčko: lůzr.

Jde o člověka, který prohrává svůj život, ztrácí ho, není schopen ho zvládnout a je z toho frustrovaný. A může klidně jít o velmi majetného člověka.

Prohrál třeba proto, že ho odmítlo děvče, není dlouhodobě šťastný, třebaže jezdí v autě za několik milionů, je vnitřně zcela prázdný. Potíž je ovšem v tom, že tihle lidé obviňují ze svého selhání okolní svět. Jednou za to mohou Romové a jindy zase třeba gayové.

Takže si naplánují něco, aby to lidi co nejvíce šokovalo. Viníkem se v jejich očích může stát kdokoliv a cokoliv, jakýkoliv symbol.

Proč k tomu ale potřebují ideologii?

Zločinec či terorista typu Omara Mateena či Anderse Breivika se potřebuje přimknout k něčemu, co mu motivy jeho nenávisti podpoří, zdůvodní je. Ideologii, která mu řekne: Ty máš přece pravdu. Ty přece nemůžeš za svou neschopnost, nevzdělanost, a tudíž bezvýznamnost. Za to může někdo jiný.

No a když člověka vyrostlého v islámu osloví fundamentalistický islám, tak mu velmi snadno vysvětlí, proč se cítí tak pod psa. Proč kolem něj žijí šťastní lidé a on se přesto šťastným necítí. Jsme toho dnes svědky třeba v Belgii či Francii, odkud odchází stovky těchto lůzrů do Sýrie či Iráku, aby tam bojovaly v řadách Islámského státu. Když mám mluvit jen o Evropě.

Tihle lůzři si nikdy neřeknou: Musím se učit, musím makat, musím se snažit, aby mě můj život naplňoval. Takhle to u nich nefunguje. Ze svých neúspěchů budou vždy obviňovat své okolí.

U nás se tihle lidé nejčastěji přimknou k neonacistům, anebo komunistům.

Fundamentalisté v Česku

Jak atraktivním cílem je pro fundamentalisty Česko?

Není. Možná tím zklamu patrioty, kteří si myslí, že jsme pupkem světa.

Nepatříme k zemím, které islamisté nenávidí?

Zatím ne, protože nás neznají, anebo o nás nevědí. Přesněji - jejich nenávist vůči nám není zatím tak velká, aby se zde mohly odehrát tak strašné masakry jako třeba v Orlandu.

Možná máme štěstí i v tom, že k tomu, aby se islamista k něčemu podobnému odhodlal, musí mít v té či oné zemi zázemí, které ho podpoří, logisticky zajistí. Prostředí, v němž se může schovat. A tohle islamistům v Česku chybí.

Dokud nebudou mít muslimové v Česku zázemí v podobě ghett či muslimských čtvrtí, je podobný útok fundamentalistických muslimů v naší zemi velmi nepravděpodobný.

Může masakr v Orlandu ještě více vyhrotit xenofobní nálady vůči muslimům - a tedy i válečným uprchlíkům - v Česku?

Kdo tu v souvislosti s nimi nejvíce bije na poplach? Máme tu dva nesmiřitelné tábory: na jedné straně ten kolem prezidenta Miloše Zemana a Martina Konvičky, a na straně druhé "sluníčkáře". Ti by naopak - na rozdíl od Zemana či Konvičky - migranty přijímali bez jakýkoliv omezení, protože prý tato země patří všem.

Názory těchto dvou táborů se neopírají o rozum a fakta, nýbrž jen o emoce a ideologii, protože oni to tak přece vnitřně cítí. Tragédie v Orlandu na tom nic nezmění.

Sluníčkáři budou dál tvrdit, že čin Omara Mateena je činem jedince, takže ostatní muslimové nejsou zlí. A tábor Martina Konvičky si opět přisadí: Vidíte, my jsme vám to říkali, varovali vás.

Názor na muslimy či uprchlíky zůstane v Česku dál konzistentně negativní. Jakkoliv se to netýká přistěhovalců z Ukrajiny, Vietnamu, Balkánu nebo třeba z Číny.

Proč Brusel odzbrojuje občany

V Bruselu se projednává legislativa, která by měla lidem ztížit legální získání střelných zbraní. Jak tuto snahu Evropské komise vnímáte?

Pokud jde o legální držení zbraní, tak je Amerika velmi specifickou zemí. V Evropě se ještě nestalo, aby teroristé útočili legálně drženými střelnými zbraněmi.

Ten zákon či nařízení Evropské komise - pokud vstoupí v platnost - tudíž teroristům přístup ke střelným zbraním neztíží, nezabrání mu. Stane se jen to, že se lidé nebudou moci v krajním ohrožení života bránit.

Vezměme si příklad z Izraele. V uplynulých letech se tam opakovaně stalo, že velkému neštěstí zabránil člověk, jenž u sebe měl náhodou legálně drženou zbraň a ochránil ohrožené lidi před teroristou, který po nich střílel.

Vy zbraň máte?

Střelnou zbraň nevlastním a ani si ji nehodlám pořídit. Mám totiž ke zbraním obrovský respekt.

Česko má ale jeden z nejlepších a také nejpřísnějších zákonů o držení střelných zbraní. Snahu Evropské komise ještě ztížit přístup lidem ke zbraním chápu jako hrubý zásah do pravomoci národních států. Jako by se - samozřejmě s velkou nadsázkou - spojila Komise s islamisty. Jako by ji platili, aby odzbrojila Evropany.

Ti se pak už vůbec nebudou schopni útokům teroristů bránit. Možná mě teď obviní z nabádání k trestnému činu, ale pokud někdo přichází se zákonem, který snižuje mé bezpečí, tak mám právo, a dokonce i povinnost tento zákon neposlechnout.

Není to trochu přehnané?

Myslíte? V Evropě už některé státy ztrácí kontrolu nad svým územím. Zvláštní zóny vznikly a vznikají ve Švédsku, Nizozemsku, Belgii či Německu.

Stát tím svým občanům vzkazuje, že není schopen garantovat bezpečí, i když mu proto platí daně. V tu chvíli má ale podle mě občan plné právo zajistit si svou bezpečnost v mezích zákona sám.

Česko by mělo využít i velmi konfliktní možnosti, aby snaze Evropské komise zabránilo. Aby se mohli lidé při napadení zločince či teroristy - než dorazí policie - účinně bránit.

Dost těžko se mi to říká, ale lidé z Evropské komise nemají nápady, jak zarazit násilí, jehož jsme svědky. Nápady, jak zamezit trendu, že unijní státy ztrácí kontrolu nad svým územím.

A protože to nejsou schopni zarazit, tak dělají alespoň něco, aby něco dělali. Aby vyvíjeli činnost.

Místo toho, aby byly kontrolovány hranice, tak se vymýšlejí kvóty. Něco se jakoby dělá - i když je to k ničemu.

 

Právě se děje

Další zprávy