Analýza - Je tomu týden, co do sousedního Polska přijel na svou první návštěvu v roli německého prezidenta Joachim Gauck. Novináři tehdy psali, že mu "směr udával kompas jeho srdce".
Stejně vzletná byla i slova, která novopečená hlava státu Polákům adresovala. "Od našich polských sousedů se máme mnoho co učit," chválil Gauck. "Pro mě je Polsko evropskou zemí svobody."
Od kancléřky Angely Merkelové, která dnes přijela taktéž k sousedům - do Česka -, se takových slov téměř s jistotou nedočkáme. A to přesto, že i ona má - stejně jako Joachim Gauck k Polsku - k Česku, respektive k Československu osobní vztah.
V letech 1980 až 1983 v Praze strávila třikrát tři měsíce coby vědecká pracovnice, která přijela na stáž k profesoru Rudolfu Zahradníkovi do dnešního Ústavu fyzikální chemie Akademie věd.
Jak přiznala v rozhovoru pro Lidové noviny, dodnes si dokáže v Česku objednat "smažený řízek" a "láhev bílého vína", umí říct česky "trošku" a "dostaneš facku".
V současných česko-německých vztazích (alespoň na nejvyšší politické úrovni určitě) lze ale jen stěží hledat byť náznak nadstandardních sympatií. A to jak na straně Němců, tak i u Čechů.
Evropa vytlačila odsun
Diplomaté z Česka i Německa hlásí, že vztahy jsou nejlepší v historii. Totéž říkali i v roce 2008, kdy tu kancléřka byla na bilaterální návštěvě naposledy. A také před úplně první návštěvou kancléřky Merkelové v České republice.
Vztahy jsou "velmi dobré", uvedla ve svém sobotním videoposelství i sama Angela Merkelová. Samozřejmě jsou občas na stole i obtížná témata, dodala ovšem. "Ale vždycky jsme pohled nasměrovali dopředu."
V devadesátých letech se Češi a Němci rozcházeli hlavně v názoru na odsun sudetských Němců z poválečného Československa. Dnes se současná německá vláda s tou českou neshodne v pohledu na Evropu.
Německo Angely Merkelové patří k hlavním architektům nové unijní smlouvy o rozpočtové odpovědnosti, kterou český premiér Petr Nečas odmítl podepsat. Evropskou integraci směřuje k politické unii, o níž Česko nechce ani slyšet.
Cesta za studenty?
Kancléřka ale do Prahy nepřijela přemlouvat Nečase, aby si své "ne" fiskální unii ještě rozmyslel. O tohle téma se hádat nebudeme, vzkázala z Berlína. Samotná návštěva Česka byla ostatně naplánovaná už dávno předtím, než se fiskální smlouva v Bruselu podepisovala.
Podle zdrojů z Německa měla kancléřčina cesta do Česka původně vůbec vypadat trochu jinak. Merkelová měla přijet už před několika týdny, kdy se slavilo 20. výročí podpisu smlouvy mezi Československem a Německem o dobrém sousedství a přátelské spolupráci.
Z delší pracovní cesty nakonec sešlo. Zbyla z ní krátká návštěva z povinnosti, která evokuje dojem, že se německá kancléřka nechce potkat ani tak s českými politiky, jako spíš se studenty.
Podívejte se: Kancléřka přiletěla na tajnou návštěvu Afghánistánu
Trable s elektřinou
Klíčovým tématem úterních rozhovorů mezi Angelou Merkelovou a Petrem Nečasem tak byla energetika. Zatímco Češi vidí svou budoucnost v jádru, Němci chtějí své atomové elektrárny do roku 2022 zavřít.
Zatím poslední česko-německá energetická "přestřelka" se ale netýká kontroverzního Temelína. Čechy trápí přetoky elektřiny z větrných parků na severu Německa, které jdou přes Česko na jih a ohrožují stabilitu české přenosové soustavy.
Z úst ministra obchodu a průmyslu Martina Kuby už například zaznělo, že by Němci měli v budoucnu za přenos elektřiny přes české území platit.
Objevil se i nápad vybudovat speciální transformátory, které by přetoky německé elektřiny blokovaly. Petr Nečas to ale na úterní tiskové konferenci s kancléřkou Merkelovou vyloučil.
Polská inspirace
Mimochodem - stejné transformátory chystají i Poláci. Německé spolkové země Braniborsko a Meklenbursko - Přední Pomořansko mají taktéž zásadní výhrady k výstavbě nových polských jaderných reaktorů.
Přesto jsou vztahy Německa s Polskem o poznání vřelejší než vztahy s Českou republikou.
Možná proto, že Poláci místo nadávání na evropské strašidlo jménem Merkozy dokážou Němcům aspoň občas přiznat jisté zásluhy. Třeba jako to minulý týden udělal polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski.
Není divu, že pak novopečený německý prezident na svou první zahraniční návštěvu nejede do Francie, ale do Polska.
A když mu tam jeho polský protějšek Bronislaw Komorowski předá zarámovaný plakát z roku 1989 s Garym Cooperem z Pravého poledne, který drží místo koltu volební lístek s červeným nápisem Solidarita, že Joachim Gauck s úsměvem odpoví: "Tenhle plakát už mám, visí mi doma v bytě."
