Přestože Čínská lidová republika vznikla už v roce 1949, oficiální vztahy s mnoha zeměmi neudržovala. V Organizaci spojených národů všechny Číňany zastupovala vláda sídlící na Tchaj-wanu. Stovky milionů lidí tak byly na mezinárodním poli oficiálně reprezentovány kabinetem, která nad nimi neměl žádnou faktickou kontrolu.
První náznak změny přišel s oznámením, že americký prezident Richard Nixon poletí do Číny, aby se setkal se zástupci zdejší komunistické strany. "Jednoduše nemůžeme nechat Čínu mimo rodinu národů, aby živila své fantazie, chovala nenávist a ohrožovala své sousedy," cituje z jeho proslovu britský týdeník The Economist.
Poprvé v historii si tak čínský komunistický vůdce Mao Ce-tung podal ruku s americkým prezidentem a Nixon tím získal větší podporu na domácí scéně. Každý jeho krok sledovaly televizní kamery, historická schůzka dokonce inspirovala vznik opery.
Na Nixonovu návštěvu se museli připravit také běžní Číňané. Novináři Wu Jü-wenovi bylo 15 let, když americký prezident do Číny přiletěl. Z příprav si pamatuje především rady vlády, jak se k Američanům chovat. "Ani pokorně, ani arogantně, ani chladně, ani vřele," vzpomíná pro britskou stanici BBC.
Pravidla, jak o americké výpravě informovat, dostala i čínská média. "Pořád jsme proti nim, ale prezident Nixon je náš host, takže na ně nesmíme křičet 'pryč s Nixonem' ani 'pryč s americkými imperialisty'," vzpomíná bývalý šéf televizního vysílání Jang Čeng-čchüan. Ze sdělovacích prostředků také po dobu návštěvy zmizela nálepka "američtí imperialisté" a nahradilo ji prosté označení "USA". Omezen byl i protiamerický obsah.
Dělejte, že nerozumíte
Školení, jak jednat s médii, dostali v místech, kde se americká delegace s novináři pohybovala, také školáci. Učitelé jim podle Wua říkali, že pokud dostanou otázky typu, zda mají dostatek jídla nebo jestli mají rádi Ameriku, musí dělat, že nerozumí nebo utéct.
Úřady vybraly i vhodné Číňany, kteří se mohli s prezidentem Richardem Nixonem setkat. Například při jeho oficiálním výletu na Velkou čínskou zeď se mohl střetnout s běžnými čínskými turisty, kteří však byli rekrutovaní z politicky důvěryhodných občanů. Ti nesměli mít pracovní oděvy a museli se obléct do hezkého oblečení. I oni měli pokyny dělat, že nerozumí, pokud jim někdo položí "nevhodnou" otázku.
Odbornice na moderní čínské dějiny z brněnské Masarykovy univerzity Denisa Hilbertová vysvětluje, že běžní Číňané politické situaci v roce 1972 ani nerozuměli. Přibližně 40 procent z nich jich bylo v té době negramotných nebo pologramotných. Jediné informace, ke kterým se dostali, navíc pocházely z oficiální režimní propagandy.
Z ulic také zmizel nepořádek, odstraněny byly nevhodné slogany, prodloužila se pracovní doba i školní výuka, aby bylo v ulicích méně lidí. Úřady také zajistily větší a rozmanitější množství produktů v obchodech.
Otázka Tchaj-wanu
Zásadní změna, kterou návštěva přinesla, se týkala Tchaj-wanu i přesto, že se jeho delegace samotné série schůzek neúčastnila. Japonský deník Nikkei Asia s odkazem na odtajněné historické dokumenty uvádí, že čínský premiér Čou En-laj od začátku tlačil na amerického ministra zahraničních věcí Henryho Kissingera, aby Američané opustili Tchaj-wan. USA přitom ostrovu slíbily o tři roky dříve podporu, která se projevovala například přítomností americké armády na ostrově. Čou však prý dal jasně najevo, že pokud se na této otázce neshodnou, k vzájemné dohodě nedojde.
Na závěr návštěvy proto došlo k podepsání Šanghajského komuniké, ve kterém USA souhlasily s tím, že existuje pouze jedna Čína a Tchaj-wan je její součástí. Historička Nancy Bernkopfová Tuckerová uvádí, že komunistická strana tak dostala víc, než mohla očekávat, a ústupky Washingtonu byly pro Peking relativně nezvyklé. Prezident Nixon podpisem slíbil úplné stažení amerických vojsk z ostrova a odklon od principů dvou čínských území.
"Fakt, že USA touto návštěvou poprvé veřejně uznaly Čínskou lidovou republiku jako potenciálního partnera a hráče na mezinárodním poli, byl jasným signálem, že doba výhradní spolupráce Tchaj-wanu a USA končí," říká expertka Denisa Hilbertová. K přehodnocení vztahů došlo o pár let později, v roce 1979, kdy USA navázaly formální vztahy s Čínskou lidovou republikou místo Tchaj-wanu.
Těžily z toho však i Spojené státy. V té době probíhala studená válka a vztahy mezi čínskou komunistickou vládou a Sovětským svazem se horšily. Domácí politiku ovlivňovala také válka ve Vietnamu. "USA potřebovaly získat od Pekingu příslib neangažovanosti ve vietnamské válce, která hýbala americkou domácí politickou scénou, a kromě toho chtěly využít rozkolu mezi dvěma komunistickými velmocemi - Čínou a SSSR," popisuje. "Peking zase potřeboval mezinárodní uznání a najít jiné spojence, než byla v té době rozhádaná Moskva," doplňuje Hilbertová.
