Tiberias - V časech, kdy ji na své pouti do země zaslíbené překročily izraelské kmeny, to byla řeka oplývající vodou a rybami. Navíc oplývající křišťálově průzračnou vodou, takže se v ní ještě o patnáct století později nechal jistý mladý kazatel z města Nazaretu bez problémů pokřtít.
Dnes je Jordán nevábně vyhlížející stokou, která již několik kilometrů poté, co opustí Galilejské jezero, měří napříč pouhé čtyři metry. Izraelští ekologové navíc varují, že by posvátná řeka mohla letos v létě vůbec poprvé v dějinách vyschnout.
Izraelci, Jordánci a Palestinci z ní totiž čerpají takové množství vody a vracejí do ní výměnou takové množství splašků, že dolní tok Jordánu je dnes mrtvou zónou zbavenou veškerého života.
"Svěcená voda?" prohlásil před nedávnem ředitel blízkovýchodní pobočky organizace Přátelé Země Gidon Bromberg. "Spíše svěcené s....y".
Nadměrným znečistěním dvě stě kilomerů dlouhého vodního toku je silně postiženo také Mrtvé moře, do kterého Jordán ústí.
Jeho plocha se každým rokem zmenšuje a vlády v Jeruzalémě a Ammánu začínají proto zvažovat, že k němu budou přivádět odsolenou mořskou vodu z přístavu Akaba, ležícího na břehu Rudého moře.
Třicet milionů kubíků
O tom, že Mrtvé moře vysychá, se samozřejmě ví již dlouhou řadu let. Izrael se se svými arabskými sousedy ale po léta nemohl dohodnout na řešení přijatelném pro obě strany.
Zatímco Izraelci odvádějí vodu přímo z Galilejského jezera, Jordánci a Syřané přispívají k nízkému průtoku Jordánu tím, že na jeho východních přítocích postavili řadu menších přehrad.
Jordán slouží především k zavlažování polí, ať již leží na izraelském, či jordánském břehu.
Podle Bromberga dnes řekou protékají pouhá dvě procenta někdejšího objemu vody. Aby Jordán v létě nevyschl úplně, měl by do něj Izrael v průběhu roku vypustit dodatečných dvacet až třicet milionů kubíků. Tedy přibližně tolik, kolik životadárné tekutiny, pokud ji tak lze nazvat, se v něm nachází nyní.
Ochránci přírody požadují, aby židovský stát za tímto účelem poskytl deset procent kapacit nově budovaných stanic na odsolování mořské vody.
Křest u Jardenitu
Křesťanskou tradici přijíždějí každoročně naplnit do Svaté země desetitisíce poutníků. Rituálně pokřtít se nechávají u Jardenitu, asi půl kilometru od místa, kde Jordán vytéká z Galilejského jezera.
Řeka zde má ještě nazelenalou barvu a je v ní dostatek vody nejenom pro poutníky, ale i pro ryby. Umožňuje to kanál, který sem vodu přivádí od umělé nádrže u nedaleké izraelské obce Alumot.
"Poutníci sestupují do vody, podstoupí křest a jsou opravdu velmi šťastni," říká Rafael Ben-Hur z izraelského ministerstva pro turismus. "Nechali jsme si vodu prozkoumat vědci a ti nám potvrdili, že je čistá."
Jiného názoru na čistotu vody v Jordánu jsou ovšem poutníci, kteří podstupují křest u Kásr al-Jahúdu, ležícího asi deset kilometrů od místa, kde úzký tok ústí do Mrtvého moře.
Tady se totiž podle historiků nachází nejpravděpodobnější místo, kde Jan Křtitel lil vodu na hlavu Ježíše Krista.
To, co protéká korytem Jordánu u Kásr al-Jahúdu, ovšem dnes barvou připomíná spíše bílou kávu.
Je navíc dosti dobře možné, že Ježíš vůbec nebyl pokřtěn v Jordánu, nýbrž na opačné straně řeky, než leží Kásr aĺ-Jahúd. V levém přítoku Jordánu, potoce protékajícím úžlabinou Vádí Charár, který se nachází na území Jordánska.
