Pravda, vyrovnaný počet hlasů pro levici a pravici (tedy pokud řadíme zelené k pravici) výjimkou je. Patová situace ale mívá mnoho podob.
Řešení předčasnými volbami, konanými jen několik měsíců po hlasování v řádném termínu, zvolilo naposledy Nizozemsko. Pomohlo to, země získala stabilnější vládu.
Nizozemské volby obvykle bývaly pro zahraničí nudnou a nezajímavou záležitostí, ale v květnu 2002 tomu bylo jinak. Stojaté politické vody rozčeřila strana s názvem Listina Pima Fortuyna (LPF), opírající se hlavně o hlasy lidí znepokojených rostoucím počtem přistěhovalců v Nizozemsku.
Pimu Fortuynovi dávaly průzkumy šanci dokonce na vítězství, ale několik dní před hlasováním byl zavražděn levicovým extremistou. Přesto skončila i bez něj jeho strana druhá za křesťanskými demokraty a vytvořila s nimi koalici.
Místo vyhazovu z oken demise
Tam si ale její ministři počínali katastrofálně. Rozhádali se mezi sebou, a dva z nich si dokonce navzájem na zasedání vlády vyhrožovali vyhozením z okna. Kabinet kvůli rozporům v LPF zkolaboval a premiér Jan Peter Balkenende rozhodl o vypsání nových voleb.
Kabinet tak existoval rekordně krátkých 87 dní.
V nových volbách v lednu 2003 Listina Pima Fortuyna dosáhla podstatně horšího výsledku a křesťanští demokraté vytvořili většinovou vládu se Stranou pro svobodu a demokracii (VVD) a liberálním seskupením Demokraté 66. Zřejmě už vydrží do konce řádného volebního období.
Infobox
JAK VOLILO NĚMECKO
CDU - 226 křesel
SPD - 222 křesel
Svobodní demokraté - 61 křesel
Levicová strana - 54 křesel
Zelení - 51 křesel
Německou velkou koalici "zařídil" Schröder
Pat v Německu způsobil na poslední chvíli mohutným finišem sociálnědemokratický kancléř Gerhard Schröder. Přestože dlouho na konkurenční CDU výrazně ztrácel, postupně náskok stahoval a ve volbách loni 18. září zaostala sociální demokracie za křesťanskými demokraty (CDU) pouze o čtyři mandáty.
CDU tak nemohla vytvořit pravicovou vládu a po dvou měsících jednání byla na světě velká koalice. Její vznik usnadnilo i to, že se Schröder rozhodl odejít z vysoké politiky.
"Německo bylo a je v trochu jiné situaci než Česká republika. Předvolební kampaň tam nebyla tak ostrá, nenávistná a plná osobních útoků. Proto bylo sestavení velké koalice jednodušší. Navíc o tom, že takové řešení připadá v úvahu, se potichu hovořilo už před volbami. A předčasné volby by byly pochybným řešením, protože už tyto volby loni v září byly předčasnými," uvedla pro Aktuálně.cz publicistka píšící o německé politice Zuzana Kleknerová.
Polsko: Volby se opakovat nebudou
Do složité situace se po volbách dostalo i Polsko. Kvůli nesmiřitelnosti dvou pravicových stran. Vítězná formace Právo a spravedlnost chtěla vytvořit koalici s Občanskou platformou, ta ale nakonec odmítla.
Po krátkém pokusu o vládnutí menšinového kabinetu se hovořilo o předčasných volbách. Nedošlo na ně, protože strana Právo a spravedlnost ještě měla kam sáhnout pro podporu.
Dohodla se s bývalým předákem zemědělských odborů Andrzejem Lepperem (vede stranu Sebeobrana) a Ligou polských rodin, která je proti členství Polska v Evropské unii.
"Polsko má konečně většinovou vládu. Změnil se stav, který v uplynulých šesti měsících bránil jakýmkoliv změnám v zemi," prohlásil po podpisu dohody prezident Lech Kaczyński.
