Paříž - Očekávané a zároveň překvapivé, tak by se daly shrnout výsledky včerejších voleb do francouzského Národního shromáždění.
Vládní pravice sice znovu získala absolutní většinu, ale menší než dosud a mnohem menší, než čekala, zatímco poražená Socialistická strana se radovala z posílení svých pozic, které silně kontrastovalo s předpovídanou drtivou porážkou.
V novém Národním shromáždění bude mít vládní Svaz pro lidové hnutí (UMP) 314 a se svými spojenci asi 340 křesel proti dosavadním 359. Socialisté naopak své zastoupení posílili ze 141 na 185 mandátů.
První vyhrání z kapsy vyhání
Výsledek je o to překvapivější, že první kolo před týdnem ukazovalo na mimořádně vysoké vítězství pravice. Ta ze 110 křesel, která byla minulou neděli rozdělena, získala 109. Předpovědi, že by mohla dobýt až 500 z celkových 577 křesel, tak nevypadaly nereálně.
Blog Jana Herzmanna: Proč Francie potřebuje reformy a proč je Francouzi nechtějí - čtěte ZDE
Výsledky mohl ovlivnit právě dojem pravicových voličů, že vše je jasné. Podle prvních rozborů byla účast ve druhém kole nízká zvlášť v obvodech s převahou pravice. Své ale sehrála i varování levice a centristů, že přílišná koncentrace moci v rukou jedné strany by škodila demokracii, a možná netaktické ohlášení úmyslu vlády zvýšit daň z přidané hodnoty.
Ve vládní pravici ostatně už se ozvaly výtky na adresu ministra Jeana-Louise Borlooa, který možnost zvýšení daně veřejně nadhodil jako první.
Co bude s reformami?
Pro nového prezidenta Nicolase Sarkozyho a jeho vládu v čele s premiérem Françoisem Fillonem je výsledek v každém případě varováním.
O jejich schopnosti prosadit slibované reformy v parlamentu není vzhledem k tamnímu poměru sil pochyb. Posun názorů voličů mezi dvěma koly voleb ale ukazuje, že Francouzi nejsou nakloněni tomu, aby někomu dali do ruky všechny páky a bianco šek.
Blog Jiřího Dienstbiera: Kam chce vést Sarkozy Evropu - čtěte ZDE
Sarkozy a Fillon slibují reformy, které předem budí odpor politické opozice a také odborů nebo určitých skupin. Oba zároveň slibují, že opozice bude plně respektována a že nic nebude přijato bez debaty se sociálními partnery.
Přesto nelze vyloučit protesty - stačí vzpomenout na ty, které loni na jaře přinutily tehdejší vládu ustoupit od mírné liberalizace pracovních smluv pro mladé. Zmínky o možném "třetím kole voleb - v ulicích" už padly.
Ségo chce do čela
Pro socialisty byl výsledek voleb nakonec příjemným překvapením, protože po porážce své kandidátky Ségolene Royalové v prezidentských volbách čekali těžkou prohru.
Nynější úleva ale nemůže zakrýt, že strana trpí velkými vnitřními rozpory, takže tvrdá vnitrostranická debata o příčinách porážek v obojích volbách, o kádrových otázkách i o celkové orientaci na sebe nedá dlouho čekat. Už v neděli se ozvaly výzvy, aby odstoupil první tajemník strany François Hollande.
Na jeho místo aspiruje Royalová, dosud jeho životní partnerka. Právě v neděli večer byl ale oznámen jejich rozchod.
ČTĚTE: Royalová oznámila rozchod s Hollandem, s nímž má 4 děti
To dodává nadcházejícímu boji o nástupnictví zvláštní příchuť. Ambiciózní Royalová chce vedení převzít, aby si vytvořila lepší podmínky pro prezidentské volby v roce 2012, ve kterých chce znovu kandidovat.
Poražení: Bayrou a Le Pen
Volby dále znamenaly nové oslabení komunistů, kteří získali jen patnáct mandátů a přišli tak o samostatnou parlamentní frakci, k jejímuž ustavení je třeba nejméně dvaceti poslanců. Jejich neúspěch ale nakonec nebyl tak velký, jak se čekalo.
Největším poraženým těchto voleb je tak centrista François Bayrou, pro kterého v nedávných prezidentských volbách hlasovalo skoro sedm milionů lidí - skončil v nich třetí.
Pak ale většina z 29 poslanců jeho Sdružení pro republiku přeběhla pod novou hlavičkou k Sarkozymu a Bayrouovo nově vytvořené Demokratické hnutí získalo pouhá tři poslanecká křesla. Jeho samotného tak čeká krajně nejistá budoucnost.
Totální nezdar se nevyhnul ani krajně pravicové Národní frontě. Jejím jediným zástupcem, který se dostal do druhého kola, byla Marine Le Penová, dcera vůdce strany Jeana-Marie Le Pena, který se v dubnu již poněkolikáté bez úspěchu pokoušel kandidovat na prezidenta.
