Ruské ministerstvo obrany tímto krokem reagovalo na útok námořními drony na základnu v Sevastopolu na anektovaném Krymu, v úterý ale Kreml oznámil, že se k dohodě o vývozu obilí vrací.
Ve skutečnosti je však problém ještě mnohem hlubší. Už od sovětských dob je vojenské námořnictvo nejslabším druhem vojsk a zároveň spotřebuje obrovské množství finančních a materiálních zdrojů.
Základem flotily jsou atomové ponorky s jadernými raketami a velké lodě, spuštěné na vodu ještě v dobách Sovětského svazu. Ty mají velké rozměry, schopnost dlouhých autonomních plaveb a současně také značné náklady na údržbu.
"Existence takových lodí nám umožňovala udržovat iluzi, že Rusko je druhou největší námořní velmocí světa, jejíž lodě mohou operovat kdekoliv po zeměkouli," napsal v článku pro časopis Russia in Global Affairs Vasilij Kašin z moskevské Vysoké školy ekonomiky. Podle něj to ale byla pouhá chiméra. Ve skutečnosti značná část atomových ponorek a velkých hladinových plavidel byla neustále v dlouhodobé opravě.
Až anekdotický je příběh jediné ruské letadlové lodě Admirál Kuzněcov. Tu začali stavět v roce 1982 v loděnicích v Mykolajivu v tehdejší Ukrajinské SSR. Hotová byla až v roce 1991, kdy se právě Sovětský svaz rozpadal, a velení ji zařadilo do Severní flotily v Murmansku. V roce 1995 poprvé doplula do Středozemního moře, ale po návratu skončila téměř na tři roky v opravě.
V suchém doku pobýval Admirál Kuzněcov také v letech 2001 až 2004. Tamtéž strávil prakticky celý rok 2008. V zimě o osm let později kotvil u břehů Sýrie, kde se jeho letadla zapojila do boje na straně režimu Bašára Asada. Nebylo to bez chyb, dva letouny se zřítily do moře při pokusu o přistání na palubě. Od té doby je Admirál Kuzněcov znovu v opravě.
Ani tam ovšem problémy neskončily. V říjnu 2018 v loděnici vypadla elektřina, plovoucí dok se začal potápět a na palubu křižníku spadl padesátitunový jeřáb. Škodu tehdy ministerstvo obrany odhadlo na 70 milionů rublů (přes 30 milionů korun). A dokončení oprav se zase odložilo.
Nešlo přitom jen o údržbu. Loď měla dostat nové kotle a značnou část elektroniky. O rok později však při svařování propadly jiskry šachtou do dolní části plavidla, kde zapálily hadry, jimiž se čistily olejnaté plochy. Hadry tak okamžitě vzplály a během následného požáru zahynul jeden námořník. Oprava měla skončit v letošním roce, zatím ale žádné dobré zprávy z Murmansku nepřichází.
Někteří vojenští odborníci už navrhovali, aby byl letadlový křižník odepsán. Podle zdrojů moskevského deníku Vedomosti to však námořnictvo kategoricky odmítá. "Musí být opraven, protože stavba nové letadlové lodi nezačne dříve než v roce 2030 a palubní piloti potřebují trénovat," řekl zdroj listu Vedomosti ve štábu ruské vojenské flotily. To je ovšem velmi optimistický odhad z roku 2019. Ruské loděnice stále nemají přiměřeně velký suchý dok, neexistuje výroba dostatečně výkonných turbín a v podmínkách války s Ukrajinou lze jen těžko předpokládat, že by se našly prostředky na stavbu nové letadlové lodi.
"Fakticky honba za statusem námořní velmoci a naděje na světlou budoucnost výrazně omezovaly rozvoj flotily. Zdroje vynaložené na údržbu antikvárních sovětských plavidel, kterým je 30 až 50 let, by bylo možné použít na stavbu reálně potřebných korvet a fregat s moderním vybavením, které nám dnes tak chybí v Černém moři," napsal Vasilij Kašin. Podle jeho údajů slouží ve srovnání s pozemním vojskem v námořnictvu jen poloviční počet příslušníků a výdaje na výstavbu nových lodí jsou vyšší než výdaje na pozemní a výsadkové vojsko dohromady.
Potopení křižníku Moskva v dubnu letošního roku to podle něho jasně ukazuje. "Jejich bojová hodnota není nulová, ale doslova negativní. Ztráta kterékoliv takové lodě je těžkým úderem pro prestiž a morálku ozbrojených sil," tvrdí Kašin. Připomíná, že den před potopením Moskvy se v Mariupolu vzdala tisícovka příslušníků ukrajinské námořní pěchoty, ale propagandistický efekt byl vymazán potopením Moskvy.
