"Letos jsme na festivalu druhým rokem. Loni jsme tu byli poprvé a rozhodli jsme se, že sem přijedeme každý rok. Je úžasné být mezi lidi, kteří se cítí svobodní," říká ve filmovém dokumentu Soudci pod tlakem polský soudce Bartlomiej Przymusiński. Oproti návštěvníkům festivalu totiž řada polských soudců svobodu necítí.
O těžké situaci soudců v Polsku se mluví od roku 2015. Tehdy se vlády ujala konzervativní strana Právo a spravedlnost, která v následujícím roce převzala kontrolu i nad ústavním soudem. Navíc řídila disciplinární komisi, která může jednotlivé soudce zbavit imunity. Členy komise přitom jmenovala vláda.
"Skupina soudců, která představuje jakousi soudní aristokracii, hraje nebezpečnou a nezodpovědnou hru. To nezahrnuje jenom jejich maškarádu, politické divadlo a hořkou rétoriku. Ty jsou vedlejší. Horší je, že jejich činy překračují jejich kompetence. Zapomněli, že existuje jen jedno právo a vztahuje se na všechny Poláky," uvedl k založení komise politik vládní strany Piotr Sak.
Podle soudce Igora Tuleyi, který vystupuje ve zmíněném dokumentu, tím vláda vysílá jasnou zprávu: "Pokud se nám váš verdikt nehodí, budete potrestáni."
"Mysleli jsme si, že protesty něco změní," říká v rozhovoru s Aktuálně.cz filmová producentka Iwona Harrisová. Jelikož ale ke změně nedošlo a situace se naopak zhoršila, začala spolu s režisérem Kacperem Lisowským přemýšlet o natočení dokumentu. Film Soudci pod tlakem z roku 2021 je k vidění i v Česku na festivalu Jeden svět.
Občanští soudci
V dokumentu vystupuje několik soudců, nejvíce prostoru ale dostává Tuleya. "Igor je nejrozpoznatelnější polský soudce. Stal se symbolem boje za právní stát," vysvětluje Harrisová, proč se filmaři zaměřili právě na něj.
Do veřejného povědomí se Tuleya zapsal právě díky vystoupením na hudebních festivalech nebo setkáním s občany. Tvůrci ho proto spolu s jeho kolegy označují za "občanského soudce". Podle Lisowského jde o "nový model soudce, který nedávno vznikl v Polsku a který zůstává v kontaktu se společností".
"Chodí do ulic, vzdělávají lidi a mluví s nimi o tom, co se děje s právním státem. Vysvětlují jim různé procesy, protože tomu rozumějí nejvíc," dodává Harrisová.
Judge Igor Tuleya in front of Supreme Court where Disciplinary Chamber is to decide if Judge can be forcebly taken to prosecutors in criminal investigation. Media, @amnestyPL and others who wanted to monitor the hearing were not allowed to the court. pic.twitter.com/b0rGCvLOnm
— Draginja Nadaždin (@DNadazdin) April 21, 2021
Před budovou, kde se konají disciplinární řízení s polskými soudci, často protestuje velké množství lidí a na zdech jsou graffiti s obličejem Tuleyi. On sám ale říká, že slavný není. "Na veřejných místech, třeba na ulicích, v obchodech nebo dopravních prostředcích, jsem se potkal s lidmi, kteří vyjadřují podporu tomu, co dělám já a ostatní soudci. Ale zažil jsem také skeptické ohlasy, občas i agresivní," líčí.
Disciplinární komise se zaměřila i na samotného Tuleyu, a to poté, co nařídil vyšetřování hlasování v Sejmu, polské dolní komoře parlamentu, ke kterému nebyla připuštěna část poslanců. Na vyřčení rozsudku povolil vstup médiím, za což ho disciplinární komise v roce 2020 suspendovala a zbavila imunity. Nejvyšší soud ale rozhodnutí komise zvrátil.
Podívejte se na trailer k dokumentu Soudci pod tlakem:
Film končí obnovením imunity Tuleyi, stíhání soudců ale pokračuje. Komise od té doby suspendovala například Piotra Gąciarka, soudce, který se ve snímku také objeví, a ani Tuleya si není jistý, že se jeho problémy nebudou opakovat. "Stále se probouzím v šest hodin ráno s neklidným výrazem ve tváři," líčí.
Svobodné soudy znamenají i svobodnou kulturu
Omezování svobody justice se podle filmařů nedotkne jen soudců, ale ovlivní to nakonec i celou společnost. "Pokud tu nejsou svobodné soudy, nebudou ani svobodné volby, lidé, kultura a tak dále," obává se Tuleya. "Kdyby nebyly svobodné soudy, stalo by se to, co vidíme v Rusku. Občané nemají zastání justice, takže jsou před státem naprosto bezbranní. Stráví hodiny v cele, aniž by je obvinili, a nemůžou se k nim dostat právníci," doplňuje Lisowski.
Snahu o kontrolu kultury dokládají tvůrci svým zážitkem z filmového festivalu v Budapešti. Jeho ředitelka dostala před začátkem akce varování od místního polského institutu, že pokud se dokument skutečně v programu objeví, neposkytne polská strana slíbenou finanční a mediální podporu festivalu.
Maďarští diváci se na film přesto mohli podívat, a festival dokonce chystal setkání polských tvůrců a Tuleyi s maďarskými soudci. Z toho ale nakonec sešlo, protože maďarská národní rada nepovolila tamním soudcům zúčastnit se akce.
Mírnější situace nastala v Česku, kdy organizátory a ministra zahraničí Jana Lipavského v den zahájení festivalu Jeden svět kontaktoval polský chargé d’affaires v Praze Antoni Wręga. "Zatímco naše země se potýkají s největší humanitární krizí od roku 1945 a několik set kilometrů od Prahy umírají děti, ženy a senioři, největší česká lidskoprávní akce se rozhodla udělat hlavním hostem zahájení festivalu osobnost, která nevede politický boj proti vládě v úkrytu, vězení či exilu, ale především v televizních talkshow, kde je častým hostem," stálo v e-mailu z velvyslanectví.
Film je však dál na programu festivalu. "Nemyslíme si, že by snímek jakkoliv zdiskreditoval obdivuhodnou podporu Polska Ukrajině a pomoc ukrajinským uprchlíkům. Váš názor respektujeme a rozhodně patří do demokratické společnosti a debaty. Stejně jako tento snímek do našeho letošního programu," odpověděla vedoucí mediální komunikace a PR festivalu Nikola Páleníčková.
