Od zvláštní zpravodajky - "Na začátku jsme si mysleli, že to bude jen pár měsíců. Po první zimě jsme nevěřili, že by polský stát připustil, aby se to ještě opakovalo. Teď ale víme, že se nic nezmění," říká Oliwia Hurleyová, které žije se svými dvěma dětmi nedaleko Bělověže a už dva roky tu pomáhá migrantům, kteří překračují polskou hranici.
Migranti se ozvou na nouzovém čísle, a pokud v lese najdou dostatek signálu a vydrží jim baterie telefonu, napíšou, v jakém jsou stavu, kolik jich je, a pošlou svou lokaci. Dobrovolníci pak v malé skupince často až se 16 kilogramy na zádech vyrazí do lesa, kde uprchlíky hledají. "Signál tu moc není a lokace je často i o půl kilometru nepřesná," popisuje Hurleyová. Nezbývá tak než se proplétat hustým porostem a doufat, že zoufalé lidi najdou včas.
"Dáme jim napít a najíst, nosíme s sebou také teplé oblečení nebo boty, protože často mají po přechodu bažinami všechno úplně mokré," vysvětluje žena, zatímco pomalu jí horkou polévku. Na východě Polska je už teď v polovině října v noci jen těsně nad nulou, v zimě tu mrzne i dlouhé měsíce.
Vládní strana Právo a spravedlnost, která bude v nedělních parlamentních volbách obhajovat svou pozici, postavila na hranici asi čtyři metry vysokou zeď. Protíná panenskou přírodu a kromě policie a pohraniční stráže ji hlídají i desítky tisíc polských vojáků. Nadto každých pár metrů pásu dlouhého asi 180 kilometrů střeží kamery. Novináři, místní ani turisti se nesmí k hlídanému pásmu přiblížit a armáda zakazuje pořizování jakýchkoliv fotografií.
Zeď lidi nezastaví
Místní se ale shodují, že migranti hranici překračují dál. "Jediné, co zeď změnila, je fyzická zdatnost migrantů. Zpočátku jsme tu měli víc starých lidí a rodin s dětmi, teď jsou to častěji mladí a zdraví lidé," tvrdí dobrovolnice Oliwia.
Mluvčí bělověžské pohraniční stráže Katarzyna Zdanowiczová potvrzuje, že se s pokusy o přechod hranice setkávají každý den. "Včera jsme zaznamenali 105 takových pokusů a od začátku letošního roku jich bylo celkem již více než 21 tisíc." To ale mluví pouze o těch, které se polským úřadům podaří chytit.
Pohraniční stráž navíc o lidech nesbírá žádné informace, je tak možné, že jednoho migranta na hranicích zachytí opakovaně. Dobrovolníci a neziskové organizace odhadují, že třetina až polovina přejde Polsko a míří dál do Evropy, nejčastěji do Německa, ukazují statistiky tamní policie.
Když pohraniční stráž uprchlíky chytne, okamžitě je pošle zpět přes zeď do Běloruska. Lidé, kteří se k polským hranicím často dostali ze Sýrie, Afghánistánu nebo Jemenu, se ale nemají kam vrátit. Běloruská armáda jim navíc vyhrožuje, že pokud je najdou v Bělorusku, zabijí je.
Hranicí zkouší přejít znovu. "Rekordman je podle mě Konžan, který se hranici pokusil překročit asi 21krát," uvádí česko-polský novinář Jakub Medek, který v oblasti žije téměř dvacet let. "Sám nevěděl, jak dlouho už v lese je, myslel že asi šest týdnů, ale nebyl si jistý." Lidé tak hranici překonávají, dokud se jim to nepodaří nebo přitom nezemřou.
Umírající nejde odmítnout
"Už jsme tu pohřbili přes 50 lidí," říká Oliwia Hurleyová. "Musíme si uvědomit, že vedlejším produktem naší současné migrační politiky je smrt." Sama už je přitom ze situace vyčerpaná a přála by si, aby krize na hranicích skončila. Umírající lidi ale odmítnout neumí. "Co uděláte, když vás někdo prosí o pomoc? Najednou se k nim otočíte zády?"
Podobně to vnímají všichni místní. Téměř každý některému z utíkajících lidí pomohl. "Jsou lidé, kteří si přejí mít na hranici zeď, nechtějí tu mít migranty z Blízkého východu a nemají rádi muslimy. Když se jim ale na zahradě objeví 16letý hladový kluk v promoklém oblečení, tak mu pomohou," popisuje Medek, který se tématu migrace dlouhodobě věnuje.
Problému se tu totiž vyhnout nelze. V lese na migranty při práci naráží i vědci z místního přírodovědeckého institutu. "Pracoval jsem v terénu, když jsem najedou narazil na rodinu z Afghánistánu se dvěma dětmi. Tomu mladšímu byl snad rok, staršímu možná tři roky. Nevěděli, kde jsou. Měl jsem u sebe nějaké banány a čokoládu, tak jsem jim všechno dal a ukázal, kde je západ, ale víc dělat nesmíme," popisuje několik měsíců starý zážitek Michal Zmihorski, ředitel Výzkumného institut savců v Bělověži.
Do nemocnice dobrovolníci migranty pošlou, jen když není jiná možnost. Stává se totiž, že je odtamtud hned odvleče pohraniční stráž, potvrzuje místní lékařka Lucyna Marcianoková. "Máme zraněné pacienty a teď se zimou budou zase přibývat případy podchlazených," popisuje.
Jediná lékařka
Pracuje v nemocnici v nedaleké Hejnowce, je ale jedinou praktickou lékařkou v Bělověži a všechny raněné migranty musela před rokem několik měsíců ošetřovat sama, když bylo město pod přísným lockdownem a nikdo kromě místních do něj z bezpečnostních důvodů nesměl vstoupit.
Musela tak také například pomáhat identifikovat mrtvá těla v lese. "Nechci o tom mluvit, mám stejné zkušenosti jako kdokoliv tady. Už chci, aby to skončilo a já se mohla věnovat svým běžným pacientům," říká vyčerpaným hlasem.
Národní park je ideálním místem pro přírodovědecké výzkumné stanoviště, i když i pro místní velké savce od rysů přes vlky až po zubry se zeď stala nepřekonatelnou hranicí. "Lidé se přes zeď dostat umí, ale zvířata ne. Teprve zjistíme, jaké škody to tu napáchá," obává se biolog.
Stejně jako dobrovolníci, kteří do terénu za lidmi vyráží, chce i on pomáhat. Bojí se ale, aby nepřekročil zákon. Polské úřady kontrolují, zda lidé migranty někam nepřeváží, nepomáhají jim nebo jim nepůjčují například telefony nebo mapy.
Všude jsou vojáci
Doteď jsou v okolí Bělověže policejní hlídky, které zastavují přijíždějící auta a kontrolují posádku i obsah kufru. Nad lesem je každou chvíli slyšet let helikoptéry, která po možných vetřelcích pátrá, přes husté stromy je ale těžké ji zahlédnout.
Pro studenty a další výzkumné pracovníky proto institut připravil manuál, který jim s nepředvídatelnou situací má pomoci. "Máme tu studenty doktorského programu z Francie, Německa nebo Indie, kteří na tohle nebyli připraveni," dodává Zmihorski.
Právě indický student se v lese dostal do problémů, když ho během práce v terénu odchytla armáda a začala ho táhnout do vozidla, pravděpodobně s pokusem převézt ho do Běloruska. "Naštěstí už uměl trochu polsky, tak se mu povedlo říct, že tu studuje, a oni následně přijeli za námi a ptali se nás, zda tu někdo takový opravdu pracuje," popisuje akademik děsivý zážitek svého studenta.
Polská armáda se brání, že je potřeba hranici hlídat. "Běloruské služby se neustále podílejí na organizování nelegálního překračování polsko-běloruské hranice, která je zároveň vnější hranicí Evropské unie, Schengenu a NATO, cizinci," tvrdí mluvčí bělověžské pohraniční stráže Zdanowiczová.
Volební kampaň
Místní ale posílené armádní jednotky vnímají spíše jako snahu vlády ukázat svou sílu před volbami. "Po silnicích se projíždějí armádní vozidla i tanky. K čemu jim asi tak při hledání uprchlíků v lese poslouží? Tady není potřeba dělostřelectvo, ale policie a zdravotníci," říká s mírnou ironií v hlase Oliwia Hurleyová.
V srpnu vláda k hranici vyslala na deset tisíc nových jednotek, aby zabránila možnému útoku žoldáků Wagnerovy skupiny, kteří se v Bělorusku v té době schovávali. "Jsou všude. Zvlášť teď, když sem ze strachu už nejezdí žádní turisté, si snadno vojáků všimnete," dodává Hurleyová. Provozuje tu i menší hotýlek, který teď ale stejně jako ostatní byznys závislý na turismu skomírá.
Na hlavní ulici, která Bělověž protíná, stojí jedna restaurace nebo hotel vedle druhé, město ale zeje prázdnotou. Hurleyová ukazuje na pizzerii, před kterou stojí větší auto. "Vojáci si sem často jezdí pro pizzu, takže místní už tam přestali skoro chodit."
Vláda se společně s volbami rozhodla uspořádat i referendum, v němž se lidí ptá, zda podporují nelegální migraci. "Strana Právo a spravedlnost doufala, že se jí z toho podaří vytvořit hlavní téma, ale referendum nakonec moc velkou roli nehraje," domnívá se novinář Medek. Střežení hranice je podle vlády úspěšné. Premiér Mateusz Morawiecki se ještě v pondělní předvolební debatě chlubil, že hranice je nepřekročitelná.
Nenávist i potlesk
Debatu kolem migrace v září znovu rozvířil film Hranice režisérky Agnieszky Holland. Snímek pojednává o uprchlické krizi na bělorusko-polské hranici. Polská vláda po premiéře autorku přirovnala k nacistické propagandistce a stoupenci Práva a spravedlnosti útočili na kina, kde se film promítal, a diváky označovali za vlastizrádce.
Ne ale u hranice. Promítání zde byla zpočátku vyprodaná a místní, kterých se děj filmu přímo dotýká, o něj projevili obrovský zájem, potvrdila například síť kin Helios.
"Diváci film přijali skvěle. Vidělo ho už na 600 tisíc lidí, jsou plná kina, vnímám slzy i potlesk," popsala pro Aktuálně.cz režisérka Holland. "Dostávám neuvěřitelný počet dopisů a vzkazů. Nečekali jsme to, upřímně řečeno. Ani tak brutální nenávist od vlády."
Vztek na vládu je mezi místními silný, i když si myslí, že opozice toho příliš nezmění. Právo a spravedlnost tu nikdy nemělo příliš silnou pozici. Nejvýchodnější cíp Polska obývají hlavně etničtí Rusíni, praktikující pravoslavní. Žijí ale ve stále se zmenšujících vesnicích a městech, odkud mladí lidé odchází za prací na Západ.
Biblický pás
Podleské vojvodství jako takové naopak patří k jedněm z nejsilnějších bašt vládní strany. "Kraj je silně agrární, právě tady dochází k jedné z největších produkcí mléka v celé Evropské unii a západní části někdy novináři přezdívají 'biblický pás', protože obyvatelé tu jsou velmi konzervativní," vysvětluje Medek.
"Postavili Polsko na nohy. Jen oni mohou vyhrát, jinak by to byla tragédie," říká starší paní v pletené čepici a dlouhém obnošeném kabátu před obchodem v Zambrowě, městě desetkrát větším než Bělověž, ležícím v západní části vojvodství u dálnice do Varšavy.
"Určitě budu volit Právo a spravedlnost. Zvedli mi důchod, mám víc, než kolik mi dávali za Tuska," souhlasí o kousek dál jdoucí Celina Mokrzewska. Přichází z náměstí, což je jediná část města, kde nestojí nízké paneláky, ale starší cihlové domy se zašedlou omítkou. I ona doufá, že současná vládní strana znovu vyhraje. Podle ní toho pro Polsko dělá nejvíce.
