Varšava - Drtivá většina Židů, kteří se po roce 1943 pokoušeli uniknout válečnému vraždění, zahynula buď rukou Poláků, nebo alespoň díky jejich spolupráci. Tvrdí to polští historikové v nové knize "Dále je noc".
"Dokazují to konkrétní a námi zmapované případy," píší Barbara Engelkingová a Jan Grabowski, historici a jedni z devíti autorů publikace varšavského Centra pro studium vyhlazování Židů. Na knihu upozorňuje nejnovější vydání polské verze časopisu Newsweek.
Za kilo cukru, za pół litra wódki, za buty - o tym jak Polacy zabijali Żydów, którym udało się uratować z getta lub wagonu jadącego do obozu zagłady - na podstawie książki 9 naukowców i ich 5-letnich badań pic.twitter.com/63Dfj6E6ge
— Aleksandra Pawlicka (@AlexPawlicka) April 8, 2018
Dvoudílná odborná kniha se zaměřuje na třetí fázi válečného holocaustu, tedy období od roku 1943, kdy byla většina polských Židů vyvezena z ghett a usmrcena ve vyhlazovacích táborech na území okupovaného Polska.
Malá skupina Židů (vědci odhadují jejich počet na 100-200 000 osob, pozn. red.), kterým se podařilo utéct z transportů, zázrakem přežít popravy nebo se ukrýt, se pokoušela najít útočiště v místech svého původního bydliště i jinde.
Za tuto pomoc ale hrozil v okupovaném Polsku od nacistů trest smrti a většina bývalých polských sousedů - až na čestné výjimky, označované později titulem "spravedlivý mezi národy" - proto zůstala k prosbám Židů netečná. Autoři nové publikace tvrdí, že pokušení obohatit se a získat prospěch z likvidace židovských uprchlíků před řáděním nacistů bylo mezi Poláky za války velmi silné.
"Poměr mezi smrtí Žida, hledajícího pomoc, a poskytnutou pomocí byl dvě ku jedné," tvrdí spoluautorka výbušné publikace, profesorka Barbara Engelkingová. A nabízí příklad své studie z východního Polska, konkrétně z regionu kolem města Bílsko Podleské (Bielsk Podlaski) u současných hranic s Běloruskem. V něm bylo za války celkem 15 židovských ghett se zhruba 40 000 osobami.
Odhaduje se, že masové vraždění z nich přežilo zhruba 1300-2000 lidí. Historička následně zmapovala 947 konkrétních svědectví a osudů těchto židovských uprchlíků před holokaustem. Konce války se dočkala třetina. Zbylé dvě třetiny zahynuly buď přímo rukou Poláků, nebo alespoň díky jejich spolupráci, tvrdí v publikaci profesorka Engelkingová.
Strhávali oblečení a vylamovali zuby
Další z autorů nové knihy, profesor Jan Grabowski, uvádí příklad likvidace židovského ghetta v městečku Węgrow na podzim 1942, nedaleko od nově zřízeného nacistického vyhlazovacího tábora Treblinka, přibližně 100 kilometrů od Varšavy.
Malá část polských obyvatel městečka se s nasazením vlastního života pokoušela bývalé židovské sousedy zachránit. Zbylá se ale dala nacisty strhnout. Když začali ghetto likvidovat, "všichni okolní obyvatelé věděli, kam Židy vyvážejí a co se tam s nimi stane. Celý den ale esesmani s ochotnou pomocí polských obyvatel nakládali na otevřené náklaďáky Židy," píše Grabowski.
Podle něj zůstalo na ulicích Węgrowa během likvidace ghetta kolem tisíce mrtvých Židů. Přihlížející polští sousedé z nich strhávali oblečení a vylamovali jim zlaté zuby.
"Zuby se získávaly různými předměty. Lidé, kteří se tím zabývali, se nazývali 'dentisté'. Svůj lup pak prodávali skrze prostředníky. Když jednomu z nich, soudnímu úředníkovi, někdo připomněl, že to zlato je potřísněné krví (zavražděných lidí), odpověděl: 'kdepak, sám jsem je důkladně očistil,'" popisuje Grabowski.
Dodává také příklady polských členů organizací dobrovolných hasičů, kteří se - nejen při likvidaci ghetta ve Węgrowě - sami dobrovolně hlásili do akcí při vyhledávání ukrývajících se Židů. Stejně jako příslušníci policejních oddílů a běžného obyvatelstva. "Jako motivace mělo sloužit i čtvrt kilo cukru, které Němci slibovali za každého objeveného Žida," píše profesor Grabowski.
Výbušná publikace budí v Polsku velké emoce hlavně kvůli postoji nové pravicové vlády, která se novými zákonnými úpravami - pod hrozbou peněžitých trestů nebo až 3 let vězení - pokouší zastavit údajné mýty o polské spolupráci s nacisty během druhé světové války na vyvražďování Židů. A jakýkoli podíl Poláků na holokaustu rezolutně popírá.
Zákon také způsobil krizi ve vztazích Polska s Izraelem. Izraelští představitelé i lidé, kteří holokaust přežili, mají podezření, že smyslem tohoto legislativního kroku Varšavy je znemožnit diskusi o zločinech, jichž se na Židech za války dopustili někteří Poláci.
Polské úřady bojují i proti občas používaným frázím jako "polské tábory smrti" v souvislosti s nacistickým vyhlazovacím táborem Auschwitz-Birkenau nebo s dalšími tábory, které zřídilo za druhé světové války hitlerovské Německo na území dnešního Polska. Řada Poláků se obává, že za čas by další generace mohly nabýt přesvědčení, že holokaust měli na svědomí Poláci.
