Ženeva - Obavy ze statisíců běženců zaplavujících Evropu zajistily loni volební zisky politických stran, které vedly protiimigrační kampaň v Británii, Švédsku či Nizozemsku.
Z nově zveřejněné statistiky Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky přitom vyplývá, že počet žadatelů o azyl zaznamenal v roce 2010 oproti předchozímu období pětiprocentní pokles. Ve srovnání s rokem 2001, kdy dosáhl svého maxima, byl dokonce o 42 procent nižší.
"Globální dynamika udělování azylu se mění," citovala agentura AFP šéfa úřadu, sídlícího v Ženevě, Antónia Guterrese. "Musíme přezkoumat, zda daný pokles je výsledkem snížení počtu osob, které opouštějí zemi svého původu, nebo zda za to mohou přísnější protiimigrační opatření na straně států poskytujících azyl."
O statut uprchlíka požádalo loni ve vyspělých zemích světa 358 tisíc běženců, z toho 270 tisíc v Evropě a 55 tisíc ve Spojených státech. Zatímco USA čelily i nadále přílivu Mexičanů a Číňanů, v případě evropských zemí pocházeli žadatelé o azyl především z Balkánu.
Dramatický pokles na jihu Evropy
Dálkové monitorování pohybu plavidel přivážejících uprchlíky ze severní Afriky a posílení pobřežních hlídek stojí za výrazným poklesem počtu osob, které se v uplynulých letech pokusily nalézt útočiště v Itálii, Španělsku, Portugalsku, Řecku a další zemích v oblasti Středozemního moře.
S výjimkou Francie, která zaznamenala třináctiprocentní nárůst počtu žadatelů o azyl, pokleslo toto číslo v ostatních jihoevropských zemích v průměru o 33 procent.
"Význam Evropy jako uprchlické destinace klesá," říká se ve zprávě Vysokého komisaře OSN.
O 49 procent běženců více než v roce 2009 dorazilo loni do Německa. Spolková republika přitom nezazanamenala žádné protiimigrační nálady, ani nástup popularity nacionalistických či neonacistických stran. Téměř o třetinu více uprchlíků než přede dvěma lety registrovaly švédské a dánské úřady.
Největší skupinu žadatelů o azyl představují v Evropě Srbové původem z Kosova, kterých přibylo do EU 28 900. Hnd za nimi následují Afghánci a Číňané.
Určitý nárůst počtu uprchlíků hledajících azyl v Evropě lze ale očekávat letos. Souvisí to s převratnými událostmi probíhajícími v arabském světě a spojenými s pádem autokratických režimů v Tunisku a Egyptě a povstáním proti libyjskému diktátorovi Muammaru Kaddáfímu.
Od počátku roku zaznamenaly italské úřady přibližně dvacet tisíc osob, které přistály v často beznadějně přeplněných člunech na ostrově Lampedusa či na pobřeží Sicílie, Sardínie či Kalábrie.
Imigrantský mýtus
Ačkoliv většina dnešních běženců spadá jednoznačně do kategerie ekonomických uprchlíků, strašák Evropy ohrožené imigranty z afrických zemí je mýtem neodpovídajícím realitě.
Většina cizinců přebývajících v jednotlivých zemích EU pochází z Evropy. Ze sedmi milionů německých gastarbeiterů z první, druhé či třetí generace představují 2,1 milionu Turci, 1,1 milionu občané zemí bývalé Jugoslávie, 600 tisíc Italové, 350 tisíc Řekové a 350 tisíc Poláci.
Bez tureckých, řeckých či polských dělníků by provoz řady německých továren zkolaboval. Gastarbeiteři se velkou měrou zasloužili o hospodářský rozmach Německa už v 60. letech minulého století.
Spolkový úřad práce odhaduje, že cizinci odvádějí do spolkové pokladny 50 miliard marek, přičemž na sociálních dávkách, rodinných a dalších přídavcích dostanou 35 miliard eur.
Žadatelé o azyl mají nárok na sociální příspěvek v měsíční výši 230 eur (u dětí je to 180 eur) a obce jim platí ubytování a poskytují i základní ošacení. Ekonomický přínos cizinců je ale nezpochybnitelný a drtivá většina populace osmdesátimilionového Německa to také uznává.
Spolková republika i EU jako celek se navíc v budoucnosti bez imigrantů neobejde. Evropská populace rychle stárne a neexistuje nejmenší naděje, že by se na kontinentu v příštích letech zvýšila porodnost.
Unie má 500 milionů obyvatel a toto číslo se v uplynulém desetiletí výrazně nesnížilo jen díky přibližně pěti milionům imigrantů, které Evropa přijala.
