Okolím města Grasse na jihovýchodě Francie, nedaleko slavnějšího Cannes, se táhnou velká pole plná růží, levandulí nebo nočních hyacintů. Výrobci parfému Chanel No. 5, proslaveného herečkou Marilyn Monroe, používají zásadně jen místní jasmíny.
"Je to jako víno. Můžete mít stejný typ hroznů, ale nikdy nebudete mít stejné víno kvůli slunci, půdě a oblasti," vysvětluje pro americkou rozhlasovou stanici NPR Christophe Mège, hlavní zahradník Muzea parfémů, které se zde nachází.
Zdejší jasmín je proto dražší než zlato - kilogram voňavého extraktu vyráběného v továrně nedaleko polí stojí v přepočtu 1,1 milionu korun. K jeho výrobě je potřeba přibližně tuna květů.
Díky tradici pěstování květin, která se dědí z generace na generaci a je už několik století spjata s místní kulturou, byla před pěti lety oblast zapsána na seznam nehmotného dědictví UNESCO, připomíná britský deník The Guardian.
Tradici ale nyní ohrožuje klimatická změna, která se zde začala projevovat extrémním počasím - suchem, vlnami veder, prudkými dešti nebo později přicházející zimou. Například období sucha, se kterým se loni potýkala západní Evropa, připravilo místní o polovinu běžné produkce.
"Starší lidé říkají, že už se nestřídají roční období," vypráví pěstitelka Carole Biancalanová a vysvětluje, že kromě zimy a občasných mrazíků na jaře je v oblasti pořád teplo.
"Dřív se to dělo každých padesát až sto let," říkal už před dvěma lety o jarních mrazících pěstitel jasmínu Pierre Chiarla. "Teď jsme je měli dva roky za sebou. Všímáme si taky silnějších bouřek a záplav."
Problémem není jenom menší úroda, ale i zhoršující se kvalita květin. Studie, ze které cituje agentura Bloomberg, uvádí, že rostoucí teploty ovlivňují vůni rostlin. Při vyšších teplotách je méně cítit "květinová a ovocná vůně", uvádí studie. Italští vědci zase dávají do přímé souvislosti extrémní projevy počasí, jako je sucho a vlny veder, s úbytkem vůně bergamotu. Až 95 procent jeho produkce přitom pochází z jižní Itálie, která se stává stále sušší a teplejší.
Výrobci parfémů tak stále častěji uvažují o využívání umělých alternativ, které by byly levnější a pro něž klimatická změna problém nepředstavuje.
Pěstitelé v Grasse jsou ale proti. "Jde o daleko víc než o práci. Máme morální povinnost k našim předkům a naší oblasti," říká Biancalanová, která je příslušnicí už čtvrté generace pěstitelů ve své rodině. Její půdu využívala její rodina i před sto lety.
Něco se však změnilo - Biancalanová musí zalévat pomocí kapkového zavlažování, díky kterému se voda dostane přímo k rostlinám a nedochází ke zbytečnému odpařování a plýtvání. Nebo do polí nasazuje hmyz, který likviduje škůdce napadající rostliny. "Lidé tady byli vždycky připravení bojovat. To se kvůli klimatu nezmění," uvádí.
