Místní bojovníci tady v osmdesátých letech úspěšně odolávali ofenzivám sovětské armády, v devadesátých letech se sem během své první vlády nedokázal dostat ani Tálibán. V úrodném údolí ve vesnicích žije zhruba sto tisíc obyvatel.
Pandžšír se nachází severně od Kábulu a jde o úzké údolí, široké na mnoha místech jen několik stovek metrů. Kopce na obou stranách jsou velmi strmé, takže například Sověti zde nemohli nasadit tanky ani vrtulníky. Místní bojovníci obvykle zatarasili sovětský armádní konvoj z obou stran a pak spustili z vysokých strmých vrchů palbu.
Sověti několikrát postoupili hodně daleko údolím, ale nikdy ho neudrželi delší dobu a museli se stáhnout. Dodnes zde leží památky na tuto dobu: rezavějící sovětské obrněné transportéry a vojenské nákladní vozy. V roce 1982 se nejvyšší velení sovětských vojsk dohodlo na příměří s afghánským velitelem, národním hrdinou Ahmádem Šáhem Masúdem. "Údolí uzavřelo mír s jadernou supervelmocí," komentoval to tehdy ironicky.
Nyní se historie opakuje. Ani tentokrát zatím Tálibán do údolí nevstoupil, dokonce se o to ani nepokusil. Bojovníky, kterých je podle různých odhadů kolem pěti tisíc, vede dvaatřicetiletý velitel Ahmád Masúd. Syn zdejší legendy, muže přezdívaného Pandžšírský lev. Ten velel odboji proti Sovětům i Tálibánu, jeho reputaci ale poškodilo bombardování obytných domů v Kábulu během občanské války na začátku devadesátých let.
Pandžšír versus Tálibán
Provincie se už připravuje na odpor vůči Tálibánu. "Pandžšír bude rozhodně stát proti každému, kdo chce zotročoval lidi," prohlásil ve středu afghánský velvyslanec v Tádžikistánu Zahír Agbár, který byl v minulosti ředitelem afghánské kontrarozvědky.
Do Pandžšírského údolí sem z Kábulu uprchl dosavadní viceprezident Amruláh Sálih, který prohlásil, že po útěku prezidenta Ašrafa Gháního je podle ústavy nejvyšším představitelem státu on. Bez ohledu na to, že Tálibán dobyl zemi vojensky. "Ztratili jsme území, ale ne legitimitu," uvedl Sálih v textové zprávě pro americký deník New York Times.
Podle agentury Reuters do údolí uprchli i někteří příslušníci afghánských elitních speciální sil, vycvičených Američany.
Sám Masúd junior nedávno kritizoval dohodu, kterou Spojené státy uzavřely s Tálibánem v Kataru ještě v době úřadování prezidenta Donalda Trumpa. "Nevím, co v ní je. Všechno se odehrálo za zavřenými dveřmi. Všichni Afghánci se k ní mají právo vyjádřit. Nechceme žádnou další válku. Dohoda musí boje jednou provždy ukončit," řekl Masúd.
Just one last spot of Taliban resistance showing on our map now and that's in Panjshir Valley, north of Kabul. Interesting piece by @FrudBezhan on the mood there last week https://t.co/h6VY2rxSBv pic.twitter.com/poCEnzpIka
— Mike Hills (@mikewhills) August 16, 2021
Postavíme se na odpor
Ve čtvrtek se nečekaně objevil Masúdův komentář v deníku Washington Post. "Máme zásoby munice a zbraní, které jsme trpělivě shromažďovali ještě v časech, kdy žil můj otec. Tušili jsme, že může přijít den, kdy je budeme potřebovat. Pokud na nás tálibánci zaútočí, samozřejmě se setkají s naším odporem," napsal mladý velitel.
Jeho otec přežil mnoho ofenziv a bitev, osudnou se mu ale stala jeho záliba dávat rozhovory zahraničním novinářům. Devátého září 2001 - pouhé dva dny před útoky al-Káidy na New York a Washington - Ahmád Šáh Masúd přijal v Pandžšíru dva muže, kteří se vydávali za belgické novináře marockého původu.
Ve skutečnosti to ale byli teroristé al-Káidy s úkolem Masúda připravit o život. Nakonec se jim to podařilo, během rozhovoru vybuchla bomba nastražená v kameře. Pandžšírský lev ztratil vědomí a mnoho krve. Zemřel v helikoptéře, která ho měla dopravit do nemocnice v Tádžikistánu. Mauzoleum s jeho hrobem v Pandžšíru je dnes poutním místem.
