Lolland (Dánsko) - Ještě před několika lety byl čtvrtý největší dánský ostrov Lolland zbídačenou částí země a nezaměstnanost zde dosahovala 40 procent.
Dnes se pohybuje okolo čtyř procent a je to místo, kde si podávají ruku energetické firmy s univerzitními výzkumníky. Je to důkazem přísloví, že když se něco chce, tak to i jde. Region jde totiž nahoru díky aktivitám místních politiků i jednotlivých občanů.
Vítejte v klimatickém parku jen 90 minut od hlavního města Kodaně, kde v současné době na celkem padesáti místech probíhá testování těch nejmodernějších energetických technologií.
Můžete tu potkat první vodíkovou komunitu v Evropské unii, příbojovou elektrárnu, testovací místa pro výrobu biomasy i největší větrnou elektrárnu na širém moři na světě.
Mnozí to považují za malý zázrak.
Udělat se atraktivní
"Měli jsme spoustu problémů: nezaměstnanost, odcházející mladé lidi, zhoršující se stav silnic, málo frekventovanou dopravu. Museli jsme tedy z toho tady udělat atraktivní místo," říká Carl Madsen, komunitní koordinátor projektu v malé vesnici Onsevig na západním pobřeží ostrova.
"Problémem bylo, že jsme se na každou potíž dívali zvlášť. Pak jsme ale obrátili a přišel úspěch," vysvětluje.
Lollandu se v 70. a 80. letech dotklo omezení provozu přístavu v největším městě Nakskov, který byl společně se zemědělskými aktivitami hlavním zaměstnavatelem v oblasti.
Na vzrůstající nezaměstnanost odpověděla radnice Nakskova překvapivě zvýšením daní. Nešlo však o bezradnost, nýbrž o součást plánu na přebudování infrastruktury tak aby vyhovovala firmám, které sem hodlala přitáhnout.
Roku 2007 pak lollandské úřady odhlasovaly zřízení tzv. Komunálních testovacích zařízení (CTF), tedy plánu, jak z celého ostrova udělat zónu energetických inovací.
Zelení a hrdí
"Cílem bylo dostat region vnímaný jako zapadákov z ekonomických problémů," říká Silvia Magnoniová z firmy Baltic Sea Solutions (Bass), která projekt koordinuje.
Kromě toho to přináší komunitě i další výhody. V Kodani se v prosinci příštího roku sejdou státy celého světa, aby diskutovaly o nástupci Kjótského protokolu, a Dánsko považuje úspěch summitu za otázku vlastní prestiže.
Mezi jednotlivými dánskými okrsky se tak rozpoutaly závody o to, kdo bude "zelenější" a které oblasti se podaří více snížit emise oxidu uhličitého, který napomáhá skleníkovému efektu a tím i oteplování planety.
Malé lollandské vesničky, jejichž jména ještě nedávno nikdo neznal, se tak najednou ocitají v centru zájmu.
"Na první vodíkovou komunitu na světě se například přijela podívat dánská královna, což ve Vestenskově, který má několik desítek domů, samozřejmě vzbudilo značnou pozornost a hrdost," říká Magnoniová.
A těží z toho samozřejmě i firmy.
Laboratoř pod širým nebem
Pro ty to má naopak tu výhodu, že mohou své inovace testovat s opravdovými lidmi a problémy, které by se v laboratorních podmínkách neobjevily. Mají k dispozici také kompletně vybudovanou infrastrukturu.
Je to další krok ke komercializaci jejich projektů, pro které je potřeba vytvořit trh, ceny i bezpečnostní předpisy.
Lolland:
Čtvrtý největší ostrov v Dánsku, je 58 km dlouhý a 15-25 km široký, s plochou 1243 kilometrů. Jeho nejvyšší bod je ve výšce 25 metrů nad mořem a žije na něm téměř 70 tisíc lidí.
Veškerá zdejší elektřina je vyráběna z obnovitelných zdrojů, stejně jako tři čtvrtiny tepelné energie. Polovina elektřiny se vyváží.
Do roku 2015 se má podíl obnovitelných zdrojů na zateplení zvýšit na 90 procent a energetický průmysl vytvořit nejméně 400 nových pracovních míst. Do roku 2020 se má celková spotřeba energie snížit o čtvrtinu. Každý rok mají zdejší emise CO2 klesnout o 3 procenta.
Podle Bass už dnes Lolland vyrábí v přepočtu na jednoho obyvatele nejvíce energie z obnovitelných zdrojů na světě. Je z nich produkována veškerá ostrovní elektřina a 75 procent tepelné energie, tento podíl se má do roku 2015 zvýšit na 90 procent.
"O klimatických změnách velmi přemýšlíme. Ostrov je pouze dva metry nad vodou a roku 2006 jsme zde měli záplavy, které sice nesouvisely s globálním oteplováním, ale výsledek byl stejný: řekli jsme si, že musíme něco udělat," říká Madsen.
A řešení, se kterým vesnice Onsevig přišla, je typickým příkladem komplexního a strategického myšlení, se kterým se setkáváte na Lollandu na každém kroku.
Strategičtí Lollanďané
"Na ostrově naprší jeden a půl milionu kubických metrů vody, která když steče do moře, s sebou vezme i hnojiva, která se používají do polí. V moři je nechceme. Co tedy s tou vodou?" vypráví Madsen.
"Řešením je postavit na břehu hráze, kde vytvoříme bazény a napumpujeme ji do nich, hráze nás zároveň budou chránit před povodněmi. V bazénech budeme pěstovat řasy a z nich vyrobíme ethanol do palivových článků."
Protože celý ostrov má fungovat co nejzeleněji, je potřeba zbavit se veškerého odpadu. Dalším podobným komplexním řešením je tak biorafinerie, kam má být odváděna přebytečná energie, kterou zdejší větrné elektrárny vyrobí v noci a nyní se za nízkou cenu prodává do Německa.
První fáze bude spalovat slámu a zemědělský odpad, kterého je zde všude dostatek. Produkovat bude lignin, bioplyn a hnojiva. Odpadem však bude skleníkový plyn metan. Kam s ním? Do vzduchu ho "zelení" Lollaňdané vypouštět nemohou. Odpověď tak nabízí třetí fáze, kde se z něj, vody a C02 bude vyrábět metanol a vodík.
Oxid uhličitý dodá coby odpad druhá fáze, která produkuje lignin a ethanol. Další metan čtvrtá fáze vyrábějící bioplyn z mořské biomasy a městského a industriálního odpadu.
Vodíková komunita
Rafinerie na své spuštění ještě čeká, další zajímavý projekt se už naopak rozjel. Je jím první evropská vodíková komunita ve vesnici Vestenskov, kde už je jedna domácnost napojena na vodíkové potrubí a topí a svítí plynem, který při spalování uvolňuje do ovzduší pouze molekuly vody.
Vodík se vyrábí pomocí přebytečné větrné energie z vody elektrolýzou, odpadem je kyslík, který bude využit v čističce vod. Vodík se poté uskladní v kontejneru a je podle potřeby odváděn trubkami do nedalekého domu.
Ten už zanedlouho nebude sám. Do konce roku 2009 mají být na potrubí napojeny další čtyři a o rok později již 35.
"Abychom začali, potřebovali jsme povolení od pěti domů a dostali jsme jich asi čtyřicet," říká Magnoniová. "Bylo nám pak trochu trapně, protože jsme je museli vytřídit."
Podle ní se lidé mít v domě plyn, který je při reakci s kyslíkem vysoce výbušný, nebojí.
"Projekt podpořil Dánský energetický úřad, což je zde velké jméno. Žádný z předchozích mnoha pokusů na Lollandu také nedopadl špatně. Navíc to sem obrací pozornost světa," říká. "Je zde také velmi silný pocit respektování ostatních, to znamená i budoucích generací."
Větrníky mohou být i krásné
Dánsko je svou plochostí a Baltickým mořem ideální oblastí pro výrobu větrné energie, která inovativní projekty na ostrově pohání. Může se ale podobným směrem vydat i Česko, kde musí být větrníky postaveny na vysokých kopcích, a mění tak tradiční ráz krajiny?
"Když vidíte sto let starý větrný mlýn, rozlévají se ve vás romantické pocity, u nového vidíte pouze technologické aspekty," myslí si Madsen. "Takže zveme Jeana Michela Jarreho, aby se s tím pokusil něco udělat. Chceme hudbu a projekci světel. Větrnou hudbu, vlnovou hudbu, hudbu řas. Musíme s negativním obrazem větrných elektráren něco učinit."
"Dovedete si například představit obrázek Bushe, který se za větrné hudby noří pomalu do vody? Bude vypadat, že se topí," směje se.
