Managua - Nikaragujský sandinistický revolucionář Daniel Ortega se rozhodl jít ve stopách svého venezuelského přítele Hugo Cháveze. Přestože mu to ústava zakazuje, hodlá se ucházet znovu o prezidentskou funkci.
Na rozdíl od Cháveze však nevypsal ústavní referendum, ale obrátil se na soud. A to tak rychle, že jeho odpůrci ani neměli čas zareagovat.
První zprávy o tom, že se justice možnou další kandidaturou prezidenta zabývá, prosákly do médií 11. října a už o osm dní později šestičlenné ústavní kolegium nejvyššího soudu rozhodlo.
Rozsudek zněl, že ústavní omezení další kandidatury prezidenta jsou v rozporu s duchem ústavy a že Ortega bude moci roku 2011 stanout na volebních lístcích znovu. A verdikt nikaragujská volební komise ihned uznala.
Vůbec se ale nelíbí opozičním stranám, které mluví o diktátorských praktikách. Opozice je však v zemi velmi roztříštěná, což se projevilo i při čtvrtečním hlasování v řídícím výboru parlamentu, který zablokoval projednávání zákona, jenž by rozhodnutí soudu zrušil.
Důvod? Proti návrhu se postavil i jeden z opozičních zástupců v panelu Alejandro Ruiz z pravicové ALN.
Dvakrát po sobě ne
Podobně jako jiné latinskoamerické ústavy zakazuje i ta nikaragujská, aby mohl být prezident volen dvakrát po sobě, nebo aby se mohl o funkci ucházet kandidát, který ji už dvakrát v průběhu svého života vykonával.
Ortega přitom porušuje obě tyto podmínky. Prezidentem je od ledna 2007 a byl jím i v letech 1985 až 1990, od roku 1979 navíc vedl po pádu diktatury Anastasia Somozy Debayleho takzvanou Juntu národní rekonstrukce.
Kolegium nejvyššího soudu však rozhodlo, že ústavní článek 147 je porušením práva na „rovné jednání mezi funkcionáři, zejména volenými úředníky." Podle šestice soudců neexistuje rozdíl mezi prezidentem a poslanci a všichni mají stejné právo ucházet se o funkce znovu.
V závěsu za Ariasem
„Pokud to dělá (kolumbijský prezident Álvaro) Uribe, je to v pořádku. Pokud to dělá (kostarický prezident Óscar) Arias, je to v pořádku. Ale když to děláme my, je to špatně," bránil rozhodnutí kolegia jeho předseda Francisco Rosales s poukazem na konání středových či pravicových latinskoamerických prezidentů.
I Uribe a Arias se totiž v rozporu s dosavadními ústavami svých zemí rozhodli kandidovat znovu.
Uribemu schválil jednu změnu ústavy parlament (v současné době se debatuje o další reformě, aby se mohl stát prezidentem potřetí) a Arias se stejně jako Ortega obrátil na soud. Sandinisté se ostatně netají tím, že se ve své stížnosti inspirovali právě prezidentem Kostariky, jehož jinak s oblibou kritizují.
Pohrobek vojenských diktatur
Latinské Americe vládly ve druhé polovině dvacátého století vojenské režimy a ústavy se snažily jejich moc krotit alespoň skrze omezení možnosti kandidovat, zejména ve dvou následujících obdobích po sobě.
Civilní vlády řady zemí však v posledních letech ústavní omezení zrušily. Vedle středového Ariase a pravicového Uribeho o to mají zájem zejména radikálně levicoví politici jihoamerického regionu - úspěšní byli Evo Morales v Bolívii, Hugo Chávez ve Venezuele a Rafael Correa v Ekvádoru.
Naopak snaha uspořádat nezávazné referendum o možné změně ústavy ve středoamerickém Hondurasu vyvolala vojenský puč, sesazení prezidenta Manuela Zelayi a největší politickou krizi v zemi od konce studené války.
Nejdřív Honduras, pak Venezuela
Na rozdíl od spřízněných levicových politiků však Ortega nesvolal ústavodárné shromáždění pro reformu ústavy (jako Correa či Morales) ani nenechal změnu ústavy schválit referendem (Correa, Morales a Chávez).
Důvod byl podle pozorovatelů prozaický - ani jedním způsobem by reforma neprošla. Reformu ústavy musí v Nikaragui schválit dvoutřetinovou většinou dva po sobě následující parlamenty a v tom současném nemají sandinisté ani tu absolutní většinu.
„Ortega se snažil zajistit znovuzvolení od počátku všemi možnými způsoby. Nejdříve přemýšlel o změně z prezidentského systému na parlamentní, aby se mohl ucházet o premiérskou funkci, ale to pak kvůli komplikovanosti zavrhl. Podobně i reformu ústavy v parlamentu," říká Karel Kouba z Kabinetu iberoamerických studií Univerzity Hradec Králové, který v létě v Nikaragui studijně pobýval.
Podle něj se snaží Ortega u moci udržet za každou cenu.
„Nedávné průzkumy ukazují, že od minulých voleb jeho podpora poklesla, ale to bude možná vedlejší. Existují spolehlivé důkazy o tom, že obecní volby v Nikaragui v listopadu 2008 byly zmanipulované a že zde došlo k podvodům. A to byly jen obecné volby, nikoli prezidentské. V Nikaragui se v současné době opravdu bojuje za přežití jejich křehké demokracie," dodává Kouba.
Rozsudkem kolegia se bude po vlně protestů zabývat příští týden celý Nejvyšší soud, v něm však mají sandinisty nominovaní zástupci většinu. Ortega už prohlásil, že verdikt byl "vytesán do kamene" a měnit ho není možné.
Paradoxní je, že stejným argumentem jako on se o další mandát pokoušel i jeho arcinepřítel - zakladatel somozovské diktatury Anastasio Somoza García. Když se svým návrhem roku 1944 přišel, zdůraznil, že má "stejné právo o znovuzvolení jako jakýkoliv jiný Nikaragujec."
