Praha - Když se americký prezident Barack Obama vydával dva dny po těžce prohraných kongresových volbách na zatím nejdelší zahraniční cestu, pokusil se ji prezentovat jako misi, která má zachránit americkou ekonomiku, především pak rozmnožit v USA tolik chybějící pracovní místa.

Byl to sice opožděný, zato však chytrý tah, jak ospravedlnit v očích rozhořčeného voliče desetidenní pobyt v cizině. Problém pro vracejícího se prezidenta je ten, že v tomto klíčovém ohledu přijíždí zpět domů s prázdnýma rukama.

Smlouvu o volném obchodu s Jižní Koreou, která byla nejdůležitějším bodem Obamovy cesty a měla Spojeným státům přinést desítky tisíc nových pracovních míst, se dojednat nepodařilo. Rovněž řešení sporu s Čínou o devalvovanou sílu její měny se nepřiblížilo.

Domácí prohra pocítěná v Asii

Aktuálně.cz už den po amerických volbách napsalo, že drtivá porážka prezidentovy Demokratické strany povede k jeho oslabení na světové scéně. Neúspěch v Koreji i při jednání s Čínou tento vývoj potvrdil překvapivě rychle.

Oslabená vnitropolitická pozice Obamy hrála přímou roli v nezdaru s Korejci, neústupnost Číny má celou řadu příčin, otřesené postavení amerického prezidenta je nejčerstvější v řadě.

Prezident na přímý dotaz, zda prohra ve volbách podemlela jeho mezinárodní postavení, odpověděl jednoslovně: Ne. Jeho přiznání je však už z posledních máchnutí štětcem chybějících do úplnosti obrázku.

Krátce před tím, než Obama v Asii přistál, rozhodla se Čína snížit rating Spojených států coby dlužníka. Rozhodnutí americké centrální banky povzbudit dýchavičný výkon ekonomiky natištěním stovek miliard dolarů se setkal s halasným odmítnutím nejen Číny, ale také zemí, jako je Německo či Británie.

Čína: Děláte to samé, co nám vytýkáte

Rozhodnutí Fedu navíc vyrazilo Obamovi z ruky klíčový argument, že Čína by si ve věci své měny neměla hledět pouze vlastních zájmů, ale vnímat také ty globálně obchodní. Čínští představitelé se celý týden hodně snažili, aby tuto argumentaci Američanům v reakci na krok Fedu zrcadlově a takřka doslovně vrátili.

Obama se na páté schůzce skupiny G20 ocitl v izolaci a defenzivě pro amerického prezidenta nevídané.

Analytik Steven Hill dokonce označil summit G20 v Soulu za mezník. "Nejen že prezident Obama ztratil tvář, obrovskou ránu dostal i americký primát v určování směru pro světovou ekonomiku," napsal Hill v komentáři pro International Herald Tribune.

Sžíravá kritika Merkelové

Podle něj přišla s nejefektivnější kritikou USA německá kancléřka Angela Merkelová, když označila za fakticky skončenou éru, kterou charakterizoval růst tažený americkou spotřebou.

Merkelová ve zjevné narážce na Spojené státy prohlásila, že vyspělé ekonomiky musí najít způsob, jak uspokojit potřeby lidí, aniž by rostly díky bublinám na finančních či realitních trzích, a zároveň si počínaly šetrně k životnímu prostředí.

Nejtvrdší slova měla pro Obamu na summitu G20 německá kancléřka Angela Merkelová | Foto: Reuters

Země, které dosud spoléhají na rozsáhlé deficity rozpočtů, musí podle ní zvýšit svou konkurenceschopnost, a ne útočit na ostatní, kteří jsou schopni najít odbytiště pro své výrobky. "Měřítkem musí být země schopné konkurovat, ne že se všichni snížíme na nejmenší společný jmenovatel," řekla doslova Merkelová v dosud nejostřejší kritice Obamovy vlády.

Dodrží Číňan slovo?

Američanům se sice podařilo do závěrečného komuniké summitu dostat formulaci, že nerovnováha v obchodních bilancích, stejně jako v míře úspor a spotřeby představuje riziko pro růst světové ekonomiky, původní cíl USA byl však daleko ambicióznější. Obamova administrativa chtěla prosadit konkrétní limity pro obchodní přebytky.

Jelikož neexistuje způsob, jak vágní závěry summitu vymáhat, musí se Obama spokojit s vírou v to, že čínský prezident myslí vážně, co řekl před odletem ze Soulu, tedy že čínské hospodářství se postupně přeorientuje směrem k větší domácí poptávce a vláda si bere jako svou prioritu její stimulaci.

Úspěch v Indii

Nejúspěšnější částí Obamovy čtyřdílné cesty tak byla zřejmě návštěva Indie. Druhá nejlidnatější země světa se vzhledem k čím dál asertivnějšímu chování Číny stává klíčovým spojencem USA v Asii. Obama během prvního roku ve funkci čelil obviněním, že vztahy s Indií podceňuje a nesnaží se vybudovat dostatečnou protiváhu sílící Číně.

V evidentní snaze toto opomenutí napravit, strávil Obama symbolicky v Indii tři dny (vůbec nejdelší pracovní pobyt v cizí zemi během jeho prezidentství) a podobně symbolicky v projevu k indickému parlamentu podpořil ambici země stát se stálým členem Rady bezpečnosti OSN. Pochvalu si za to doma vysloužil jak od svých demokratů, tak od republikánů.

Vůbec celá Obamova cesta byla aranžována jako vzkaz zjevujícímu se asijskému hegemonovi. Čtyři země, jimiž americký prezident projel - Indie, Indonésie, Jižní Korea a Japonsko - jsou všechny demokraciemi, které v různé míře a z různých příčin mají z Číny obavy a vidí ve spojenectví s USA důležitou protiváhu.

Posílení vztahů s nimi je důležitým výsledkem Obamovy cesty, jeho význam však domácí publikum příliš neocení.

Proč zkrachovala dohoda s Korejí

Uzavření nejvíce očekávané smlouvy s Jižní Koreou bylo odloženo. Pro prezidenta je to obzvlášť bolestný nezdar, který americká média neváhala označit za trapas. Dohoda měla zvýšit export amerického zboží ročně o 10 miliard dolarů a pomoci tak v USA vytvořit na 70 tisíc pracovních míst.

Obama od souhlasu se smlouvou ucuknul z obav o to, zda by ji byl schopen prosadit doma. Zejména odboráři v automobilovém průmyslu a jejich spojenci v Kongresu se domáhají plného otevření korejského trhu. A jelikož prezident potřebuje souhlas kongresmanů, rozhodl se radši pro odklad, než podstupovat riziko porážky.

Jde o velmi hmatatelný důkaz, jak oslabené postavení Obamy po volební porážce má přímý dopad na jeho počínání v mezinárodních vztazích. Byl to sám prezident, kdo si uzavření dohody při návštěvě Soulu stanovil jako nejzazší termín.

Pomoct Obamovi? A proč?

Místní pozorovatelé si povšimli i toho, že korejský prezident necítil zvláštní potřebu vyjít Obamovi vstříc, a to navzdory tomu, že jde o zemi, která je na USA v celé Asii nejvíc závislá.

Obamův nezdar je o to bolestivější, že Evropské unii se dohodu o volném obchodu podařilo se Soulem uzavřít a evropské výrobky tak budou pro nejbližší období vůči těm americkým na korejském trhu zvýhodněny.

Obama v letošním projevu o stavu unie stanovil jako svůj cíl zdvojnásobení amerického exportu během příštích pěti let. Bez výhodné smlouvy s Jižní Koreou, stejně jako bez ochoty Číny nechat zhodnotit svou měnu bude tento cíl jen těžko splnitelný.

Diskutujte se mnou na Facebooku, sledujte mě na Twitteru