Washington - Druhého listopadu 1982 uveřejnil list Los Angeles Times na titulní straně reportáž, kterak se různí politici tlačí do křesla tehdejšího populárního starosty Los Angeles Toma Bradleyho.
Bradley onen den kandidoval na post kalifornského guvernéra a měl v průzkumech slušný náskok. Nakonec však těsně prohrál a zůstal starostou LA až do roku 1993.
Roku 1989 se ucházel o funkci guvernéra Virgínie její viceguvernér Douglas Wilder. V průzkumech měl náskok devíti procent, zvítězil ale s náskokem pouhé desetiny procenta.
Oba byli černoši a podobně jako u dalších kandidátů stejné pleti Jesseho Jacksona, Harolda Washingtona nebo Davida Dinkinse se u nich projevilo to, o čem analytici mluví jako o „Bradleyho efektu" nebo „Wilderově efektu".
Tak bývají vysvětlovány rozdíly mezi průzkumy a skutečnými výsledky některých kandidujících afroameričanů. Proč se to děje?
Podle této teorie, která ale není přijímána bezvýhradně, v průzkumech někteří bílí nechtějí vypadat rasisticky, a proto vyslovují podporu černým kandidátům. Za volební plentou, kde je nikdo nevidí, pak ale hlasují pro bělocha.
A někteří se obávají, že to může postihnout i současného demokratického kandidáta na prezidenta USA Baracka Obamu.
Rasistické USA...
Nynější republikánský kandidát John McCain v průzkumech dlouhodobě ztrácí natolik, že se už může podle mnohých amerických komentátorů spoléhat právě pouze na „pana Bradleyho".
O existenci tohoto jevu se sice vedou spory, o rasismu některých Američanů však nikoli.
„Pokud by to nebyl Obama, volil bych demokrata. Černí prostě dělají problémy, takový z toho mám dojem," řekl reportérce BBC muž jménem Charles, obyvatel městečka Uniontown v Pensylvánii, jednom z nejdůležitějších států volební dynamiky.
A není divu, že by Charles volil demokrata, dvanáctitisícové Uniontown díky ekonomickým problémům vyhlásilo bankrot a má dluhy 1,3 milionu dolarů. Podobně smýšlejících jako on, je tu však více.
„Je z Afriky nebo co," tvrdí o Obamovi i místní servírka. „Myslím, že americký prezident by měl být z Ameriky."
A pensylvánský demokratický kongresman John Murtha to nedávno přiznal zcela otevřeně: „Není pochyb o tom, že západní Pensylvánie je rasistická oblast."
...ale ne tak jako dříve
Joe Trippi, zástupce manažera Bradleyho kampaně z roku 1982, však upozorňuje, že nálada se v USA od osmdesátých let výrazně změnila a že černoch v politické funkci nevzbuzuje takovou nedůvěru jako dříve.
„Jakkoliv pochybnosti rasa vyvolávala před 26 lety, nevyvolává je v takové míře dnes," řekl nedávno listu Los Angeles Times. „Každý, kdo se domnívá, že je nulová, obelhává sám sebe... ale je sakra o dost blíže nule, než byla."
Podle Trippiho je Obamův náskok dostatečný na to, aby nebyl Bradleyho efekt rozhodující. Za pravdu mu dávají i někteří američtí analytici: poukazují na to, že i pokud by se „Bradley" objevil, měl by Obamovi stačit náskok šesti až devíti procent, který nyní v důležitých státech má.
Navíc výsledky studie, která zkoumala volby 133 guvernérů a senátorů v letech 1989 až 2006, ukazují, že tento jev je v posledních dvaceti letech nevýrazný.
Vše o volbách v USA:
Opačný Bradley
Obamovi by však mohl rasismus i pomoci. Očekává se, že devadesát procent amerických černochů bude volit právě jeho a u mnoha z nich bude barva jeho kůže jedním z hlavních důvodů. A nadšení z možnosti mít prvního černošského prezidenta je patrné i mezi bílými.
V nedávném průzkum Gallupova institutu se 6 procent Američanů vyjádřilo, že bude méně nakloněno illinoiského senátora volit kvůli barvě jeho kůže, zatímco pro 9 procent bude pozitivním faktorem.
„Myslím, že zde bude takzvaný „opačný Bradleyho efekt," řekl BBC sám Douglas Wilder. „Domnívám se, že jsou zde někteří republikáni, kteří neřeknou otevřeně, že budou volit Baracka Obamu, ale budou."
