"Němci nejdříve obklíčili Ukrajinský Malín a odtud i obec Český Malín. V Českém Malíně zašli do každého domu a pod záminkou přezkoumání dokumentů vyhnali všechno obyvatelstvo na ulice, od nejmladšího do nejstaršího, nemocné i zdravé. Kdo nemohl jíti, musel býti odvezen. Seskupili je a po skupinách pod bodáky odvedli na pole do Ukrajinského Malína. Tam oddělili děti, ženy a starce od mužů a mladíků… Potom Němci zahnali všechny muže a část žen po skupinách do kostela, školy a jiných budov v Ukrajinském Malíně, které polili hořlavinou a podpálili. Ty, kdož se snažili utéci nebo vyskočit z oken, pobili ranami z automatů," konstatovali nedlouho po vyvraždění Českého Malína Svobodovi vyšetřovatelé.
Malín je místem, kde před sedmasedmdesáti lety, 13. července 1943, nacisté upálili 374 Čechů (104 mužů, 161 žen a 105 dětí).
Při rekonstrukci nebývalého vraždění a upalování pomáhalo Svobodovým armádním vyšetřovatelům i několik jen zázrakem přeživších Čechů.
Většinu žen s dětmi a starce nacisté právě před 77 lety odvedli zpět do Českého Malína, přičemž je uklidňovali, že je tam propustí. Opakoval se ale stejný scénář: v rodné obci je nahnali do stodol, které podpálili. Z hořící stodoly unikla například s obrovským štěstím Marie Zajícová. Její manžel s dcerou to štěstí neměli - uhořeli v jedné z budov. Zázrakem se ovšem zachránila druhá dcera Marie Zajícové Maruška, která se spolu s ukrajinským děvčetem zahrabala do země pod mlátičku.
Jeden z přeživších malínského masakru Mstislav Pospíšil pro Paměť národa, která zaznamenává příběhy 20. století, vypověděl: "Nacisté nebrali na nikoho ohled. Vraždili muže, ženy, stařenky i starce a nezastavili se ani před dětmi. Počtem obětí bylo toto nacistické zvěrstvo mnohem větší než jakékoliv jiné vypálení obce v Československu. Dokonce i v Lidicích zemřelo mnohem méně českých lidí než ve volyňské obci Malín."
A po odmlce dodal: "Některý babičky, který byly takový starší jako ta naše, tak některou nechali, některou zastřelili. Třeba doma, když nemohla."
Nacisté odjeli a Češi, kteří to peklo jen zázrakem přestáli, měli pro svou situaci jediný komentář: Přežili jsme konec světa.
Co byl ukrajinský Český Malín
- Český Malín byl českou obcí na ukrajinské Volyni založenou v roce 1871 českými přistěhovalci z Lounska, ze Žatecka a z Rakovnicka, když je carská vláda lákala, aby obdělávali nevyužitou půdu. Kromě levné koupě poskytovala další výhody: právo na zakládání výrobních podniků, právo na národní školství, právo na vlastní samosprávu, právo na náboženskou svobodu, osvobození od daní po dobu 20 let a osvobození od vojenské povinnosti.
- Český Malín se postupně rozrůstal. Byla postavena škola, v níž se vyučovalo česky. V obci byla zřízena knihovna, dobrovolný hasičský sbor, divadelní spolek i druhá církevní škola. Malín prosperoval díky pracovitosti a znalostem Čechů, ale i zavádění moderní zemědělské mechanizace. Měl tedy nesrovnatelně vyšší úroveň než okolní ukrajinské obce.
- Roku 1921 připadl Český Malín Polsku. Postupně byla zavedena i elektřina. Roku 1930 vznikla družstevní mlékárna, přiveden byl telefon a zřízena pošta. Protičeská polská propaganda vyústila před druhou světovou válkou v návrhy na likvidaci českého školství a zabrání půdy. Po přepadení Polska Sovětským svazem se Český Malín stal opět sovětskou obcí a krátce nato spadl do sféry vlivu nacistické třetí říše.
Další pamětník Josef Řepík pro Paměť národa dodal: "V letní kuchyni jsme našli mrtvou babičku. Bylo jí už sedmdesát osm a nemohla se pohybovat, tak ji propíchli bodákem. Pod hlavu jí ještě dali zastřelenou kačenu." Na druhé straně si pamatuje na tři německé vojáky, kteří pomohli Čechům k útěku.
Většina volyňských Čechů - a všichni, kteří přežili vraždění v Malíně - se po druhé světové válce vrátila zpět do původní vlasti. Na Šumpersku pak založili Nový Malín. Dnes žije v Česku přes půl milionu potomků volyňských Čechů. A jestli se tato "komunita" podle historičky Dagmar Martinkové, předsedkyně Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel, něčím vyznačuje, tak neobyčejně silnou soudržností.
VIDEO: Ze sjednocování národa mám strach, začíná to vždycky nenápadně, říká muž vězněný nacisty i komunisty
