1. CDU dopadla nejhůře v historii
Ačkoliv Angela Merkelová je po šestnácti letech v úřadu kancléřky hodnocena většinou Němců pozitivně, do výsledků jejích křesťanských demokratů (CDU/CSU) se to příliš nepromítlo. Zisk kolem pětadvaceti procent hlasů je historickým neúspěchem. Od roku 1953 neměla strana nikdy pod třicet procent, ani v éře západního Německa, ani po sjednocení v roce 1991.
Kandidát na kancléře Armin Laschet přiznal, že spokojený není, i když alespoň slabou náplastí pro křesťanské demokraty může být fakt, že sociální demokracie nemůže sestavit se Zelenými a stranou Die Linke levicovou koalici.
"Laschet si připsal výsledek, který je pro CDU historickou katastrofou," glosoval nedělní odhad výsledků politický komentátor nejčtenějšího německého deníku Bild Julian Reichelt.
2. Sociální demokracie vstala z mrtvých
Po sérii porážek, která začala rokem 2002, podpora sociálních demokratů (SPD) v Německu upadala. Nestali se sice bezvýznamnou stranou jako socialisté ve Francii, ale jejich voličská základna se drolila, protože strana přicházela o tradiční dělnické hlasy v průmyslových oblastech, jako je Porúří. Vypadalo to také, že setrvávání ve velké koalici s CDU v pozici slabšího partnera stranu poškozuje.
Letošní výsledek (patrně těsná výhra) je určitým zadostiučiněním, protože se ukázalo, že SPD zůstala důležitým hráčem. V zásadě odrazila nápor Zelených, kteří aspirovali na to, stát se hlavní německou levicovou stranou.
Sestavení vlády ale bude vyžadovat kompromisy, a pokud se SPD nedohodne s liberální Stranou svobodných demokratů (FDP), může pořád skončit v opozici. Kdo se stane kancléřem, není v tuto chvíli vůbec jasné.
3. Zelení nepřepsali historii
Během letošního roku v jednu chvíli Zelení vedli v předvolebních průzkumech a vypadalo to na velký průlom. Poprvé by vyhráli volby v členské zemi Evropské unie, a to rovnou v té nejlidnatější.
To se však nestalo, dostali zhruba patnáct procent hlasů, což je velké zklamání. Proč tak málo? Možná se někteří Němci přece jen zalekli velké změny nebo je odradily mediálně propírané nesrovnalosti v oficiálním životopise šéfky strany Annaleny Baerbockové. "Chtěli jsme víc. Nezvládli jsme to, částečně kvůli chybám na začátku kampaně. Chybám, které jsem udělala já," zhodnotila výsledek kriticky Baerbocková.
Utěšovat Zelené ale může to, že uspěli ve volbách do zemského sněmu v Berlíně a přetahují se o první místo se sociální demokracií.
4. Krajní pravice zůstala na okraji
V minulých volbách v roce 2017 byla velkým tématem migrace a otázka, zda ji vlády Angely Merkelové zvládla, či nikoliv. Poprvé se do Bundestagu dostala strana Alternativa pro Německo (AfD), která se vymezovala proti uprchlíkům a tvrdila, že se Německo příchodem statisíců muslimů islamizuje.
Někteří komentátoři očekávali, že se stane silnou stranou, protože téma migrace a islámu bude v Německu stále více rezonovat. Ale mýlili se: AfD oslabila a dostala kolem jedenácti procent hlasů, méně než před čtyřmi roky. Migrace ani islám nebyly hlavními tématy voleb a krajně pravicová strana nebude mít žádný vliv na sestavení vlády. Zůstává ale silná v Sasku, spolkové zemi hraničící s Českou republikou.
5. Liberálové jsou zase důležití
Liberální Svobodná demokratická strana (FDP) byla důležitou součástí vládních koalic v osmdesátých a devadesátých letech a ve druhé vládě Angely Merkelové v letech 2009 až 2013. Poté se ale nedostala do Bundestagu a v minulých volbách jen tak tak překonala pětiprocentní hranici.
Nedělní hlasování pro ni ale znamená návrat k významnosti. FDP získala kolem dvanácti procent hlasů a může si vybrat, zda jít do koalice se sociálními, nebo křesťanskými demokraty.
Šéf strany Christan Lindner naznačil, že bližší je mu unie CDU/CSU. V první reakci na odhady výsledků voleb uvedl, že jeho strana upřednostňuje takzvanou jamajskou koalici s CDU/CSU a Zelenými. Chce o tom dopředu jednat se Zelenými a dal najevo, že by rád získal křeslo ministra financí.
