Moskva/Praha – Už rok (od ruské anexe Krymu) si svět klade otázku, kolik Rusů bojuje ve válce o Ukrajinu. Potažmo kolik Rusů na Ukrajině za tu dobu padlo.
Přesnou odpověď, zdá se, nikdo nezná. Samotní Rusové se dohadují, zda to jsou stovky, či tisíce.
Oficiálně ruská vláda tvrdí, že ruští občané bojují v Doněcké a Luhanské oblasti na Ukrajině jako dobrovolníci.
Podle svědectví a rozhovorů, které přinesly například ruské listy Kommersant a Novaja Gazeta, příslušníky ruských ozbrojených sil k odchodu na Ukrajinu nikdo nenutí. Bojují ti, kteří souhlasí. Jiné zdroje uvádějí, že někteří Rusové ani nevěděli, že jsou na Ukrajině.
Není ani jasné, kolik ruských vojáků na Ukrajině je. Podle NATO až dvanáct tisíc, ale počty se měnily v závislosti na situaci. Loni v srpnu pomohli Rusové zastavit ofenzívu ukrajinské armády, která hrozila separatistům úplnou porážkou.
Druhý "vrchol" přišel letos v únoru, kdy povstalci dobývali město Debalceve. Z interview, které ruští vojáci poskytli Kommersantu a Nové Gazetě, ale vyplývá, že devadesát procent účastníků ofenzívy a dobytí debalcevské kapsy byli příslušníci ruských ozbrojených sil.
Gruz-200
Ruská aktivistka Jelena Vasiljevová provozuje webovou stránku Gruz-200 (Gruz-200 je v ruské armádě označení pro transport těl z bojiště domů). Tvrdí, že počet ruských obětí na Ukrajině už za téměř rok války převýšil šest tisíc a že zemřelo více Rusů než Ukrajinců.
Zdroj z ministerstva obrany v Moskvě jí prý přiznal více než tisíc mrtvých. Bloger Oleg Jarčuk dokonce uvádí 7500 ruských obětí.
Zástupce šéfredaktora opoziční Nové Gazety Vitalij Jaroševskij řekl v rozhovoru pro Aktuálně.cz, že to považuje za výrazně nadsazené.
"Přesná čísla nikdo nemá. Podle nás je číslo čtyři a půl tisíce, což je podle nás pochybné. To je příliš mnoho. Podle našich informací z ruského ministerstva obrany i našeho zpravodaje na Ukrajině Vjačeslava Izmajlova jsou to spíš stovky. Ne tisíce, to je nereálné," uvedl Jaroševskij.
Zavražděný Boris Němcov se chystal zveřejnit dokument o ruském vojenském angažmá na Ukrajině. Měl svědectví od příbuzných padlých vojáků, ale také se domníval, že údaje o tisících mrtvých jsou přehnané.
Organizace Otevřené Rusko, za kterou stojí bývalý vězeň a ropný magnát Michail Chodorkovskij, na začátku roku zveřejnila jmenný seznam 227 zemřelých ruských vojáků na Ukrajině.
Nebezpečné pátrání
Náměstek generálního tajemníka NATO Alexander Vershbow nedávno v Rize prohlásil, že Rusové umírají na Ukrajině "ve velkém počtu", vyhnul se však jakýmkoliv odhadům.
Kreml je citlivý na pátrání po osudu těch, kteří v sousední zemi padli. Opozičního politika Lva Šlosberga skupina mužů zbila do bezvědomí, když loni pátral v Pskově po pohřbu výsadkářů ze zdejší armádní divize.
V Astrachani byl v září napaden kameraman stanice BBC, natáčející příběh o mrtvých ruských vojácích z tohoto města. Záznam v kameře mu útočníci vymazali.
"Rusko je v tomto zvláštní země. Dlouho jsme například nevěděli, kolik vojáků zemřelo ve válce v Afghánistánu v osmdesátých letech. To bylo tabu. Dodnes nikdo přesně neví, kolik lidí zahynulo ve válkách v Čečensku. Odhady jsou od třiceti tisíc civilistů až do padesáti tisíc," řekl Aktuálně.cz Vitalij Jaroševskij.
Vzpomínka na Afghánistán
Až později vyšlo najevo, že v Afghánistánu padlo v letech 1979 až 1989 přes čtrnáct tisíc příslušníků sovětské armády.
V době konfliktu sovětská média nesměla informovat o zapojení vojáků SSSR do bitev, slovo "válka" vedení komunistické strany zakázalo. V televizi se objevovaly jen reportáže o úspěšné výstavbě socialismu v Afghánistánu.
Dopisy, které vojáci psali domů, podléhaly cenzuře. Nemohly v nich být zmínky o bitvách a mrtvých. Ti, kteří se z války vrátili v rakvích (letounům převážejícím mrtvé se říkalo Černí tulipáni), byli pohřbíváni v tichosti, na náhrobcích nesmělo být nic o válce nebo Afghánistánu.
Otevřeněji se začalo psát a mluvit až po nástupu Michaila Gorbačova do čela strany v roce 1985.
