"Na konci tohoto desetiletí budou k dispozici technologie, které vyvinou jiné technologie, jež nám umožní observatoř do vesmíru vyslat," vysvětluje složitost vesmírných programů Jan Spratek z Hvězdárny a planetária hl. města Prahy. Vědci už teď mají jasno v tom, co od budoucího teleskopu chtějí. Zhruba dalších dvacet let ale potrvá, než vzniknou technologie pro jeho vývoj i vyslání do vesmíru.
Čím přesnější vesmírný teleskop je, tím musí být větší. Velikost jeho zrcadel podle popularizátora vědy Spratka nijak obejít nelze. Už teleskop Jamese Webba, který loni 25. prosince vynesla raketa do vesmíru, se do ní musel poskládat jako origami a následně se sám rozložit. Jeho tepelný štít je velký přibližně jako tenisové hřiště.
Ve hře jsou zatím dva možní nástupci dalekohledu, modely s označením LUVOIR. Ten větší by mohl být až trojnásobný než Webbův teleskop a jeho tepelný štít o šířce 77 metrů by připomínal spíš hřiště fotbalové. Do rakety by se tak složil podobně jako jeho předchůdce, což by vědcům velmi usnadnilo práci.
Druhý model by byl asi o polovinu menší, ale se zrcadly v průměru osm metrů by stále získal pětkrát až desetkrát lepší rozlišení než Webbova observatoř.
Jenže tak velké rakety, které by byly potřeba na vynesení těchto zařízení, se teprve vyvíjejí. Podle současných plánů by mohly teleskop vynést rakety Starship Space X nebo SLS Block 2, které ale zatím ještě ani jednou úspěšně neletěly.
Velká města na Jupiteru
Už samotný název v sobě skrývá informaci, co všechno by teleskop měl umět. LUVOIR (anglicky Large Ultraviolet Optical Infrared Surveyor) bude velká observatoř, která má zkoumat ultrafialové, optické a infračervené záření. Bude tak nástupcem jak Webbova teleskopu, tak i staršího Hubbleova teleskopu. Každá z již vyslaných observatoří totiž zkoumá jiné spektrum záření a tím i jiné části vesmíru. Jejich nástupce by ale měl umět obojí.
Stejně jako Hubbleův teleskop by LUVOIR pořídil snímky naší galaxie, ale s mnohem lepším rozlišením. Například u fotografie Jupitera by jeden pixel odpovídal asi 25 kilometrům na planetě. "To nám bohatě stačí. Kdyby byla na Jupiteru velká města, tak bychom je díky tomu rozlišili. Třeba Paříž, New York nebo Moskvu bychom takto na Jupiteru viděli," vysvětluje Spratek.
Stejně jako teleskop Jamese Webba by ale měl i LUVOIR hledat planety, na kterých by mohl být život. A to mnohem dál a s mnohem větší přesností. Podle Spratka by měl zkoumat hlavně atmosféry vytipovaných planet a chemické sloučeniny, které se na nich nachází. "V podstatě bude zjišťovat, jestli by na dané planetě mohli přežít lidé, i kdybychom se tam dostávali miliony let."
Díky zaznamenání ultrafialového záření by mohl sledovat i blízké, nové a velmi aktivní vesmírné objekty, jako jsou rodící se hvězdy. A díky infračervenému záření, podobně jako Webbův teleskop, zase galaxie a hvězdy, které vznikly před miliardami let.
Testování a testování
Než se ale něco vyšle do vesmíru, musí si být vědci a inženýři jisti, že všechno bude dokonale fungovat. "Hubbleův teleskop musel dokázat opravit člověk ve vesmíru. To v případě Webbova teleskopu nejde, všechno muselo být dokonalé a naprosto spolehlivé," říká Spratek. Hubbleův dalekohled totiž obíhá Zemi ve výšce okolo 550 kilometrů, kdežto Webbův teleskop leží v bodě L2, asi jeden a půl milionu kilometru daleko od naší planety. Právě tam by měl jednou zkoumat vesmír i LUVOIR.
Podle Spratka si tak musel být tým vědců z amerického vesmírného úřadu NASA jistý, že se Webbova observatoř v kosmu správně rozbalí a poskládá. Právě získání téměř stoprocentní jistoty trvá velmi dlouho, protože se všechno musí na Zemi mnohokrát testovat.
"Když jste milion mil daleko od Země, nelze někoho jen tak vyslat, aby něco opravil," říkal loni v prosinci Mike Menzel, šéf týmu inženýrů, kteří na Webbově teleskopu pracovali. "Nebudeme mít žádný druhý pokus."
Start LUVOIR je zatím naplánován na rok 2039, Spratek ale připomíná, že až na konci tohoto desetiletí se uvidí, zda je takový cíl realistický. "Snad žádná velká mise neodstartovala podle plánu. Možná jen let na Měsíc, ale to byla jiná doba," tvrdí popularizátor vědy.
Záleží také na tom, jestli NASA získá na projekt dostatek peněz. Teleskop měl původně stát okolo 10 miliard dolarů, už teď se ale odhaduje, že se cena i s následným provozem v kosmu přiblíží spíše 24 miliardám dolarů (v přepočtu 511 miliard korun).
Ve hře je i více možností. Šanci na úspěch má také projekt observatoře HabEx, která by podle NASA měla vyhledávat exoplanety, tedy planety vhodné pro život. Nebo vědci pracují na teleskopu Origins Space. Už teď je ale jasné, že až se nové zařízení vyšle do vesmíru, bude jeho technologie zastaralá a vědci budou opět pracovat na jeho nástupci.
