Bělehrad - Na "staré dobré časy" vzpomínají Rusové, Němci i někteří Češi. O tom, že dřív bývalo lépe, jsou přesvědčeny i tisíce obyvatel Balkánu.
Malými fiaty vyrážejí do Bělehradu, aby položili kytici u hrobu maršála Tita nebo doma oprašují plastové hrnečky z osmdesátých let s vyobrazením zlatých dvanácteráků a poslouchají při tom třicet let starou pop music.
Sociologové už pro tohle jednání našli název. Prý jde o jugostalgii.
Tito, otec národa
Ve své reportáži se tomuto fenoménu věnoval britský deník The Times. Lidé jsou přesvědčeni, že po smrti Tita v roce 1981 už bylo v Jugoslávii jen hůř. Následovaly války, ekonomický propad a trpký rozpad Jugoslávie.
Na dlouholetého vládce Jugoslávie Josipa Broze Tita vzpomínají stále desetitisíce obyvatel s úctou. K jeho hrobce denně zamíří až dvacet tisíc poutníků ze zemí bývalé Jugoslávie.
Jugostalgie se projevuje různě. Tisíce cizinců z bývalých jugoslávských republik jezdí každoročně oslavovat Nový rok do Bělehradu, spousta internetových stránek má příponu ".yu".
Chorvati zapomněli na etnické spory a volili v hudební soutěži Eurovize srbskou zpěvačku, která nakonec vyhrála.
Populární basketbalovou ligu hrají týmy z celého regionu. A Titova tvář to všechno bedlivě sleduje. Z televizních obrazovek, pomníků na náměstích i pivních sklenic.
Jugostalgici míří do Jugolandu
Ve městě Subotica na severu Srbska se jednomu podnikateli natolik stýskalo po Jugoslávii, že založil Jugoland. Tam návštěvníci zasaženi jugostalgií najdou vše, od miniaturního Jaderského moře až po model nejvyšší hory bývalé Jugoslávie a nyní Slovinska Triglavu.
Jugostalgie však nezasáhla jen starší Srby, kteří se v posledních letech těžko vyrovnávali s chmurnou realitou vlády Slobodana Miloševiče a několika válkami, ale například i některé Slovince. Přitom Slovinsko vstoupilo do NATO, právě předsedá Evropské unii a ekonomicky se rovná se Západem.
"Jugoslávský pas byl ten nejlepší na světě. Mohl jsem cestovat, kam se mi zachtělo," cituje deník The Times pana Vrbiče, který dojel šestnáctkrát autostopem z Lublaně až do Indie. "V Jugoslávii měli všichni jistý dobrý důchod, takže nebylo třeba šetřit. A zaměstnání končilo vždycky ve dvě odpoledne," vzpomíná.
Řada lidí však jugostalgiky kritizuje. Prý zapomínají na chudobu nebo cenzuru a dobu si idealizují. "Z jugostalgie jsem rozpačitý. Lidé říkají, že nebylo za komunismu až tak zle, že socialismus byl takový lidský. Jenže pravdou je, že jsme všichni byli chudí a zemi vládl diktátorský režim," říká slovinský ministr zahraničí Dimitrij Rupel.
Slovinský historik Joze Dezman dodává: "Ne každý touží po znovusjednocení. Jugoslávie je mrtvá."
