Camarraová, která působí na univerzitě v Sieně, považuje za logické, že se ruský režim snaží vymývat dětem mozek. "Kdybych byla v Putinově pozici, dělala bych to stejné. Přemýšlí do budoucnosti, nad tím, jaké bude Rusko za dvacet třicet let. Nejen jaké je nyní," říká.
Indoktrinace malých dětí podle ní začala se změnou vzdělávacího systému kolem roku 2012. "Považuji to za opravdu znepokojující," říká Camarraová, která se v Praze minulý týden zúčastnila konference Resilient Europe o bezpečnosti Evropy a odolnosti její demokracie.
Americký deník The Washington Post minulý měsíc upozornil, že převýchova ruských dětí ještě zesílila po vypuknutí války na Ukrajině v únoru 2022.
Podle Camarraové, která se zabývá výzkumem autoritativních režimů, se Putin v předchozích letech postupně víc a víc ubíral k autoritativnímu stylu vládnutí a nyní už lze mluvit o totalitě. "Celý proces začal už kolem jeho nástupu do úřadu v roce 1999. Řekla bych, že změna režimu začala pomalu a pak nabrala na obrátkách postupně s dalšími prezidentskými volbami. Teď už ale můžeme mluvit spíš o totalitním režimu, protože Putin má vše pod kontrolou," popisuje.
Podle ní kolem šéfa Kremlu panuje mýtus, že se on sám v 90. letech v zemi zasloužil o ekonomický růst. Camarraová zdůrazňuje, že tomu tak bylo s pomocí Západu. "Sám by to nedokázal. Potřeboval nějaké vstupní zdroje a finanční instituce, které byly šťastné, že mohly jít dělat byznys do Ruska. Připomeňme, že na Západě byla spousta lidí, kteří chtěli z nových byznysových příležitostí v Rusku těžit. Je mýtus, že Putin přinesl ekonomickou prosperitu. Bez zájmu západních podnikatelů by to nebylo možné," říká.
Nyní sice Moskva v důsledku války bojuje s ekonomickými problémy, z druhé strany ale těží ze vztahů s Čínou, míní. Zmiňuje také roli Íránu a dalších zemí ze sdružení BRICS, jehož součástí je i Rusko nebo Indie a které je často vnímáno jako alternativa ke skupině vyspělých ekonomik G7.
Italka od roku 2021 spoluvytváří podcast The Kremlin File zaměřený na Putinovu válku proti liberální demokracii a vzestup autoritářství ve světě. Ve svém výzkumu se zaměřuje také na ruskou špionáž, jejíž praktiky se podle ní musely změnit poté, co Moskva před necelými třemi lety napadla Ukrajinu.
"Mnoho zemí tehdy některé Rusy vyhostilo, takže Kreml musel způsob své špionáže reorganizovat. Museli přemýšlet nad tím, koho mohou kontaktovat, jaké nové lidi dostat do své sítě a ty nahradit těmi, o které přišli," popisuje. I na ruské ambasádě v Itálii podle ní měli zkušenosti s přítomností členů tajných služeb. V březnu 2022 po vypuknutí války tehdejší italský ministr Mario Draghi vyhostil přes 30 ruských agentů.
Britský list The Financial Times letos v březnu upozornil, že aktivity ruských tajných služeb jsou na starém kontinentu prakticky na stejné úrovni jako za dob studené války, ne-li vyšší. Kreml podle deníku vyvíjí tlak na ruské exulanty, aby je a další odpůrce režimu, kteří po vypuknutí války uprchli do zahraničí, získal do svých řad. Tomu přikyvuje i Camarraová. V Itálii se podle ní také nachází kolem sedmdesáti farností pravoslavné církve, z nichž některé fungují jako centrum ruské špionáže.
Vzpomíná i na případ důstojníka italského námořnictva Waltera Biota, který byl začátkem tohoto roku odsouzen k 29 letům vězení za předávání tajných vojenských informací Rusku. Působil na italském ministerstvu obrany.
"Pracoval na citlivých tématech a zpracovával dokumenty a fotografie NATO. Dva agenti GRU Dmitrij Ostrouchov a Alexej Nemudrov, kteří působili jako vojenští atašé, byli vyhoštěni. Ostrouchov byl Biotova spojka. Scházeli se na předměstí Říma, kde Biot předával Ostrouchovovi fotografie a citlivé dokumenty, včetně dokumentů NATO. Dostával za to pět tisíc eur," vzpomíná na případ Camarraová, podle níž měl Biot doma evidentně finanční problémy.
Existují i další případy ruské špionáže v jihoevropské zemi, tento ale označuje za příznačný.
