Praha/Doněck/Mariupol - Válka na Ukrajině bude zabíjet a mrzačit lidi po celá další desetiletí. Přesněji: její důsledky.
Zasáhne dokonce i ty, kteří se dosud nenarodili. Shodují se na tom zpravodajští experti a pyrotechnici se zkušenostmi z jiných válečných konfliktů.
"Ukrajinci, ale i proruští separatisté položili za celou dobu konfliktu na východní Ukrajině statisíce až miliony min. A kladli je především ti, kteří se ocitli v defenzivě - pod tlakem protivníka. Bránili se nejprve povstalci a v posledních měsících naopak Ukrajinci, jejichž jednotky kráčely od porážky k porážce a před naprostou katastrofou je uchránilo právě kladení obrovského počtu min, jimiž Ukrajinci alespoň zbrzďovali postup povstalců," vysvětluje zpravodajský analytik Dušan Rovenský.
Ukrajinci pokládali hustá minová pole, ale i jednotlivé kusy této ženijní munice poblíž svých kontrolních stanovišť i přímo na frontové linii. Jejich pozice totiž trpěly často až zoufalým nedostatkem vojáků. Anebo po předchozích bojích notně prořídlými početními stavy jednotek, takže by bez minových polí nebyli schopni své pozice udržet.
Jako na Balkáně
Miny používaly obě strany i tehdy, když se bojová fronta na delší dobu stabilizovala. Zakopané jednotky se tak chránily před neočekávaným protivníkovým útokem. Jako tomu bylo například před lety v Bosně či v Chorvatsku.
"Mluvíme tu o balkanizaci ukrajinského konfliktu. Právě na Balkáně jsou miny dodnes velkým problémem," dodává Rovenský. Rozsáhlou analýzu věnuje minám na Ukrajině v nejnovějším čísle Armádního technického magazínu (ATM).
Východní Ukrajina se podle něj kvůli hustě nakladeným nástražným výbušným systémům změnila ve smrtelně nebezpečnou "ďáblovu zahradu", která bude Ukrajince ohrožovat celé generace.
V severní Africe v blízkosti Tobruku či El Alameinu jsou mimochodem dodnes pásy území s miliony min, jimž se z dob druhé světové války říká právě "ďáblova zahrada". "Ukrajinu čeká mimořádně pracné, drahé, dlouhé a hlavně velmi nebezpečné vyčištění zaminované krajiny," souhlasí i jeden z nejzkušenějších českých pyrotechniků Ivo Peterek, soudní znalec v tomto oboru.
Plány minových polí? Nejsou
Dalším problémem zón, kudy prošla na Ukrajině válka, je fakt, že mnohá minová pole nebyla při jejich kladení zdokumentována. "Miny se často rozmísťovaly divoce, takže neexistují plány, kam všude byly nakladeny. A pokud nějaké plány ukrajinští velitelé o poloze svých min měli, tak se při jejich ústupu buď ztratily, anebo byly skartovány," vysvětluje analytik Rovenský.
Se zaminovanou Srbskou Krajinou či Bosnou srovnává východ Ukrajiny také generál v záloze Pavel Bulant, jenž strávil v mírových silách OSN UNPROFOR a pak v těch stabilizačních SFOR pod velením NATO na Balkáně několik let.
"Věděli jsme, že znepřátelené strany kladly miny jako o závod všude tam, kde by je mohl protivník ze zálohy překvapit. Ať již šlo o horské průsmyky, hřebeny anebo i řeky. A nikdo si nedělal starosti s nějakými záznamy. Miny jsou proto na Balkáně problémem dodnes a stejné to bude na Ukrajině. Stačí se podívat na mrzačené děti - ať již v Bosně, Srbsku či Chorvatsku."
"Říká se tomu druhá vlna válečného utrpení. A Ukrajinu teprve čeká," varuje Rovenský.
Zákeřnost mezinárodní konvencí zakázaných protipěchotních min, které jsou v obrovském množství na Ukrajině nakladeny, spočívá v tom, že zabíjejí jen málokdy. Zato ale spolehlivě mrzačí, s čímž jsou spojeny nemalé náklady na léčbu zraněných. I s tím se totiž při jejich konstruování počítalo.
Navíc mohou být v zemi aktivní již zmíněných několik desítek let. Zejména moderní plastové typy. Ty protitankové jsou kromě toho před pyrotechniky obvykle chráněny hned několika pěchotními minami.
Kolik min má minové pole?
Standardní minové pole má podle expertů až tisíce min. Na Ukrajině byly podle Dušana Rovenského položeny minimálně stovky tisíc min.
"Ukrajina sice přistoupila k ottawské konvenci o zákazu výroby, skladování a používání protipěchotních min, podle níž měla zničit veškeré své zásoby již před pěti lety. Tento svůj závazek ale nikdy nesplnila a stále neplní," připomíná expert.
Největší problém představuje likvidace šesti milionů min PFM-1-1S (protipěchotní trhavá mina přezdívaná "motýlek"), na což nemá Ukrajina dost peněz. Ještě v roce 2012 skladovala například 5 767 600 min PFM-1/-1S a 148 096 kusů POM-2.
A ve výčtu dalších typů by se dalo pokračovat. Jen v neřízených raketách 9M27K3 ráže 220mm určených ke střelbě ze salvových raketometných systémů Uragan má Ukrajina stále ještě přes tři miliony min.
Experti ovšem upozorňují, že stejným nebezpečím jako nastražené miny je nevybuchlá dělostřelecká či kazetová submunice. Na minu se musí šlápnout či ji jinak aktivovat. Nevybuchlé munici stačí naopak k explozi i sebemenší otřes - projíždějící automobil či dopad míče hrajících si dětí.
Ukrajina navíc po dlouhou dobu nebude moci využívat půdu, doly, zaminované vodní nádrže či jiné důležité objekty - jako například letiště v Doněcku. Tohle vše ji bude ekonomicky velmi vyčerpávat.
Řešit, co s minami, však Ukrajinci začnou až po definitivním odeznění konfliktu. "S odminováním se začne, až utichne střelba,... až se lidé budou vracet do svých zaminovaných domovů," odhaduje Dušan Rovenský.
Spouštěčem byl Krym
První zprávy o pokládání pozemních min na Ukrajině se objevily již počátkem loňského března při ruské anexi Krymu. V té době neidentifikovaní "zelení mužíčci" (kteří se později ukázali být příslušníky elitních jednotek ruských ozbrojených sil) zahájili minování v oblasti Čongarského poloostrova a Perekopské šíje, spojující Krym s pevninskou Ukrajinou.
V pozdějších fázích gradujícího nepřátelství se ke značným zásobám původně ukrajinských min dostali i promoskevští vzbouřenci z takzvané Doněcké a Luhanské lidové republiky. Ti jich poprvé ve větším rozsahu využili při ofenzivě vládních jednotek u města Slavjansk, o nějž byly v průběhu dubna až července loňského roku sváděny úporné boje.
Po jeho dobytí se objevilo množství záběrů dokladujících nasazení min nelegálními ozbrojenými formacemi, ale i pravidelnou armádou.
Ukrajinské armádní velení kromě toho nařídilo - po ústupu vlastních jednotek k městu Mariupol a v obavě z ruské námořní invaze začátkem září loňského roku - zaminovat část pobřeží Azovského moře protivýsadkovými minami PDM-1M. Tyto miny slouží k ničení výsadkových člunů či obojživelných vozidel.
K detonaci je však může přivést i plavec - postačuje k ní tlak pouhých 18–26 kg na tyčový nástavec. Za tuhle akci si Ukrajina vysloužila kritiku skupiny mezinárodních nevládních organizací sdružených pod hlavičkou ICBL (International Campaign to Ban Landmines), které se zabývají minovou hrozbou ve světě.
