V článku 8 se uvádí, že každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života a státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to nezbytné a v souladu se zákonem.
"Rozhodnutí v případě Michalákových je pro nás překvapivé, protože z našeho pohledu odporuje předchozí judikatuře soudu. Jsme připraveni pokračovat k Velkému senátu a věřím, že uspějeme podobně, jako se to stalo v minulosti s první kauzou proti Barnevernu Strand Lobben. V mezidobí navíc nastaly některé nové skutečnosti, o které můžeme naše odvolání opřít," uvedla advokátka rodiny Dora Boková.
Boková ve svém vyjádření připomněla případ Norky Trude Strandové Lobbenové, jíž norské úřady odebraly syna krátce po narození. Případ se nakonec dostal před Velký senát štrasburského soudu, který dal matce za pravdu.
Velký senát je složen z předsedy soudu a jeho místopředsedů, předsedů sekcí, národního soudce společně se soudci určenými losem. Soudci, kteří zasedali v senátu, jenž vydal rozsudek, nemohou zasedat ve Velkém senátu, jestliže jde o věc, která jim byla předána na základě žádosti jednoho z účastníků řízení. O tom, zda je na místě věc Velkému senátu předat k novému projednání či nikoli, rozhoduje kolegium soudců.
O odebrání synů Denise a Davida českým rodičům Michalákovým rozhodla norská sociální služba v roce 2011 kvůli obavám ze sexuálního zneužívání, zanedbávání a týrání. Norský soud považoval zjištění za závažná a děti nechal u pěstounů. Matka se proti rozhodnutí opakovaně odvolala. Soud vyšší instance přitom uvedl, že nevěří, že ona sama děti zneužívala, nechránila je ale před otcovým násilnickým chováním.
Michaláková zároveň případ silně medializovala a zveřejňovala o dětech citlivé informace, včetně fotografií, a to i přes žádost staršího chlapce Denise, aby tak nečinila. Štrasburský soud v rozsudku mimo jiné připomněl, že Denis trpí posttraumatickou stresovou poruchou a otevřeně odmítl s matkou žít. Také z těchto důvodů norské úřady zbavily později Evu Michalákovou rodičovských práv k oběma synům, zatímco otci práva ponechaly. Matka s následnými odvoláními neuspěla a obrátila se proto se stížností na Norsko na Evropský soud pro lidská práva.
Štrasburský soud uvedl, že nařízení o pěstounské péči a pozdější zbavení rodičovských práv bylo v souladu se zákony. "ESLP vzal na vědomí zejména odkaz norského soudu na závažné zanedbávání, fyzické a sexuální zneužívání a také skutečnost, že byly vyslechnuty děti a soud vydal individuální rozhodnutí týkající se každého z nich," konstatoval Evropský soud pro lidská práva.
Podle soudu ve Štrasburku Michaláková zveřejňováním osobních údajů o dětech na internetu situaci dále zhoršovala. "S ohledem na názory a na psychologickou situaci dětí ESLP rozhodl, že norský soud dostatečně odůvodnil své rozhodnutí odejmout matce právo na styk s oběma dětmi," dodal soud v prohlášení.
"Spravedlnost je bohužel v případě ukradených dětí pomalá a v tomto aktuálním rozhodnutí i slepá. Připomínám navíc, že z hlediska českého práva byly obě děti svěřeny do péče matky Evy Michalákové. Je absurdní, že děti s českým státním občanstvím nadále zůstávají na neznámém místě a rodina ani český stát o nich nic neví," řekla v reakci na dnešní verdikt ESLP senátorka a členka Petičního výboru na podporu rodiny Michalákových Jitka Chalánková. Připomněla tak loňské rozhodnutí soudu v Hodoníně, který formálně svěřil děti do péče matky, ačkoli na faktický stav věcí to vliv nemá.
Norská sociální služba Barnevernet je dlouhodobě kritizována některými rodiči a experty, podle nichž zachází ve své snaze ochránit děti příliš daleko a často odebírá rodičům jejich biologické potomky a dává je do pěstounské péče bez dostatečného odůvodnění. Stále větší počet případů je řešen také u Evropského soudu pro lidská práva.
