Tunis - Parlamentní a prezidentské volby má Tunisko za sebou, na rozdíl od Libye, Sýrie nebo Jemenu mu nehrozí občanská válka. Je to jeden z mála úspěšných případů Arabského jara, které začalo povstáními proti diktátorům na přelomu let 2010 a 2011 právě v Tunisku.
Severoafrická země ale má vážný problém. Do Sýrie, Iráku a teď i Libye odcházejí tisíce mladých Tunisanů, slyšících na výzvu fanatiků z Islámského státu. Nebezpečí z toho plynoucí ukázal středeční útok na turisty v muzeu v centru Tunisu. Devatenáct mrtvých je nejhorším masakrem islamistů v zemi od roku 2002.
Tuniská média jsou plná příběhů mladíků, kteří se vydali touto cestou.
Devětadvacetiletý tuniský mladík Salím Gasmí svým nejbližším nic neřekl a jednoho dne zmizel. Co s ním je, se rodina dozvěděla až za několik měsíců.
Je jedním z více než tří tisíc Tunisanů, kteří odešli bojovat do Sýrie. Tedy byl. Jak vypověděla zpravodaji agentury AFP jeho sestra Latífa, v dubnu zemřel.
"Jednou jsme s ním po jeho odchodu odtud mluvili přes videoskype. Nepoznali bychom ho. Byl na kost vyhublý a plakal, že už se nemůže vrátit domů," říká jeho sestra.
Příbuzní vědí jen tolik, že se přidal ke skupině Islámský stát a bojoval ve východosyrské provincii Dajr az-Zaur. Při střetu s konkurenční islamistickou skupinou Al-Nusra byl ale zajat. V dubnu zemřel.
"Byli jsme v šoku z toho, že vůbec odešel do Sýrie. Nikdy předtím nebyl žádný fanatik nebo radikál," tvrdí Latífa Gasmíová o svém bratrovi.
Tunisko je na rozdíl od mnoha jiných arabských zemí relativně stabilní, od povstání proti diktátorovi Zínu Abidínu bin Alímu na konci roku 2010 se tam konaly už dvoje volby.
Zemi ovšem náleží nelichotivý primát. Ze všech cizinců, kteří do Sýrie a Iráku míří do řad džihádistů z Islámského státu, je nejvíce právě Tunisanů.
A to ministerstvo vnitra ještě přiznává, že zhruba devět tisíc mužů zadrželo kvůli podezření, že jedou do Sýrie válčit.
Nejde přitom jenom o nějaké outsidery. "Mnoho Tunisanů, kteří jsou mezi džihádisty v Sýrii a Iráku, má středoškolské, nebo dokonce vysokoškolské vzdělání. Jsou ve věku sedmnácti až sedmadvaceti let," říká Muhammad Redžeb. Ten vede organizaci snažící se pomáhat Tunisanům, kteří se v zahraničí ocitnou v nouzi.
Proč zrovna jejich země je momentálně největším dodavatelem bojovníků pro militantní skupiny, si mnozí Tunisané nedokážou vysvětlit. Tunisko sice má vážné hospodářské problémy, nezaměstnanost činí patnáct procent a nezbytné reformy (například omezení státních dotací na potraviny nebo paliva) v budoucnosti přinesou další těžkosti.
V jiných zemích ale situace není o mnoho lepší nebo je spíše horší.
"Tuniští radikální islamisté vysílají své lidi do Sýrie, aby je připravili na pozdější boj v samotném Tunisku," řekl AFP tuniský politolog Salahuddín Jurčí.
Doma se džihádisté soustřeďují především na západě Tuniska u alžírských hranic. V okolí nejvyšší tuniské hory Džabál aš-Šanábí si budují tábory a podnikají výpady proti tuniským vojákům.
Vůdce tuniských radikálů Abu Ajjád se dva roky skrývá na neznámém místě, protože je hledán kvůli útoku na americké velvyslanectví v Tunisu v roce 2012.
Hlavní tuniské politické síly – včetně umírněné islámské strany an-Nahda – se shodují na tom, že je třeba předejít válce, jaká zuří v Libyi, Sýrii nebo Jemenu.
Prioritou nové tuniské vlády (volby se tam konaly loni v říjnu, následně Tunisané vybírali i nového prezidenta) je ekonomika. Tunisko dostalo loni pomoc Mezinárodního měnového fondu ve výši přes 1,78 miliardy dolarů, ale podmínkou byly nezbytné reformy. Například efektivní výběr daní nebo už zmiňované odbourání státních dotací na potraviny a další zboží.
Takzvané Arabské jaro začalo na konci roku 2010 právě v Tunisku, když se na protest proti zvůli místních úředníků a policistů upálil ve městě Sídí bu Zíd nezaměstnaný mladík Muhammad Buazízí.
Zažehl tím protesty, které zachvátily téměř celý arabský svět a vedly k pádům několika diktátorů a dlouholetých vůdců. Ale i k občanským válkám a vzestupu islamistů.
Právě Tunisko se tomu zatím dokázalo vyhnout. Jeden ze základů jeho ekonomiky – turistický ruch – je ale i tak poznamenán. Například po zářijové vraždě francouzského cyklisty v Alžírsku, kterého fanatici sťali kvůli náletům USA a Francie na Islámský stát v Iráku, prudce klesl počet Francouzů mířících do Tuniska.
"Během tří dnů zrušilo rezervace třicet procent lidí," tvrdí tuniský ministr turistiky Amál Karbúl.
Totéž se může opakovat teď, po teroristickém útoku v turisty hojně navštěvovaném muzeu Bardo v Tunisu.
(pozn. redakce: První verze tohoto textu vyšla na Aktuálně.cz 25. 10. 2014. Po tragických středečních událostech byl aktualizován.)
