Tripolis - Když George Bush mladší zahájil v březnu 2003 invazi do Iráku s cílem svrhnout Saddáma Husajna, netušil, že rozpoutává konflikt, jenž bude stát americké daňové poplatníky tři biliony dolarů a vyžádá si přes 100 tisíc mrtvých.
Nepřemýšlel nad tím nijak zvlášť. Potřeboval vybojovat vítěznou válku, jež by Spojeným státům dala alespoň částečně zapomenout na trauma, které utrpěly 11. září 2001 při útocích na Světové obchodní centrum a Pentagon.
Bushův nástupce Barack Obama se v případě Libye podobné chyby nedopustil.
NATO podpořilo povstalce usilující o pád Muammara Kaddáfího tím, že na diktátorovy jednotky zaútočilo ze vzduchu. Některé členské země navíc rebelům poskytly zbraně a logistickou podporu. Vyslat do libyjské pouště pozemní jednotky ale Washington kategoricky odmítal od samého začátku.
Obama a jeho západoevropští spojenci tím vytvořili základní předpoklad pro to, aby se v Libyi neopakoval irácký scénář, kdy se země mezi Eufratem a Tigridem po americké invazi přeměnila v jedno krvavé tratoliště.
Chaos a vleklé frakční boje hrozí nicméně i v oblasti Malé a Velké Syrty. Aby se jim předešlo, je nesmírně důležité, aby povstalci co nejrychleji chytili Kaddáfího a jeho syny. Na jeho dopadení proto již vypsali odměnu ve výši jednoho milionu dolarů.
Yperit a obohacený uran
Kaddáfí, který se skrývá na neznámém místě, se podle všeho pokusí dostat do svého rodiště Syrty, kde má také nejvíce stoupenců. Otázkou přitom zůstává, zda se mu opravdu podařilo odvézt s sebou část státních zlatých rezerv odhadovaných na 150 tun. S pomocí zlata by totiž mohl financovat odboj proti novým vládcům Tripolisu.
"Kaddáfí se pokusí podplatit některé kmeny a milice s cílem vyvolat další chaos," řekl agentuře Reuters někdejší guvernér libyjské centrální banky Farhát Bengdará. Ten tvrdí, že jeden z plukovníkových spolupracovníků se nedávno pokoušel prodat jistému finančníkovi 25 tun zlata.
Zahraniční pozorovatelé teď spekulují zejména nad možností, že by Kaddáfího stoupencům mohl padnout do rukou nízko obohacený uran pocházející z výzkumného zařízení vybudovaného nedaleko Tripolisu.
"Tento uran by mohl být použit k výrobě tzv. špinavé bomby," varuje někdejší hlavní inspektor Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAAE) Olli Heinonen.
Ačkoliv podobně jako Saddám neměl ani Kaddáfí k dispozici zbraně hromadného ničení, nejistota panuje také nad osudem poloviny z 23 tun yperitu, jež libyjský režim začal na základě dohody se Západem loni likvidovat. Britské diplomatické zdroje tvrdí, že nejméně 11 tun tohoto bojového plynu je "pod kontrolou".
Živý, či mrtvý
Stejné nebezpečí jako yperit, byť jiného druhu, představují rakety odpalované z ramene, kterých měla libyjská armáda k dispozici velké množství a které se při plenění vojenských skladišť mohly dostat do nepovolaných rukou.
"Jedná se o nebezpečný druh zbraní, jež mohou mít velmi ničivé účinky," říká mluvčí amerického ministerstva zahraničí Victoria Nulandová. Těmito raketami je kupříkladu možné napadnout startující či přistávající letoun plný cestujících.
Kaddáfímu bude dobrý každý prostředek, jak znepříjemnit nové vládě v Tripolisu život.
"Chorobně touží po moci," řekl na Kaddáfího adresu někdejší premiér Abdel Salam Džalúd. "Myslí si, že dokáže znovu shromáždit své stoupence a vést válku."
Obavy z plukovníkova vlivu na určité vrstvy obyvatelstva má také předseda Národní prozatímní rady (NTC) Mustafa Abdal Džalíl.
"Konec (bojů) nastane až tehdy, když bude dopaden, živý, či mrtvý," citovala ho agentura Reuters. Pokud ale Kaddáfí oznámí, že se definitivně zříká moci, je NTC podle Džalíla ochotna umožnit mu i s jeho syny svobodný odchod ze země.
Jsme bohatá země
Podle exguvernéra centrální banky Bengdary je pro další vývoj nyní mimořádně důležité, aby Západ co nejdříve uvolnil libyjská aktiva zmrazená v zahraničních bankách.
Právě tím by se zabránilo chaosu, frakčním bojům a dalšímu prolévání krve.
"Nepotřebujeme žádnou finanční pomoc," tvrdí Bengdará. "Jsme bohatá země. Aktiva Libyjského úřadu pro investice, peníze centrální banky a zlato mají hodnotu 168 miliard dolarů."
Část této sumy by mohla být použita při obnově těžby ropy, která je hlavním bohatstvím země a jejíž produkce klesla z únorových 1,6 milionu barelů denně na nynějších 60 tisíc barelů.
Důležité ovšem je, aby široká fronta Kaddáfího odpůrců dokázala čelit nejenom případným útokům plukovníkových stoupenců, nýbrž také to, aby se jednotlivé její složky shodly na dělbě moci.
NTC slibuje, že do osmi měsíců vyhlásí svobodné volby a ještě předtím položí základ nové ústavě. Takové, která by stejným dílem zajišťovala práva Berberů obývajících sever, Tuaregů na západě, stejně jako Tibuů na jihovýchodě země.
Kromě ropného bohatství mohou ale Libyjci počítat do budoucna ještě s jedním velkým vkladem. Tradici krvavých střetů mezi šíity a sunnity, která tak neblaze poznamenala období po pádu Saddáma Husajna v Iráku, Libye nezná.
