"V pokročilém stadiu způsobuje rakovina děložního hrdla silné krvácení. Stávalo se nám, že přišla žena, která kvůli velké ztrátě krve neměla žádné červené krvinky. Přesto dorazila s dítětem na zádech. Když se jí zeptáte, odkud jde, odpoví, že šla pěšky 40 kilometrů," popisuje Roman Kocián své zkušenosti zpátky v Praze, v ordinaci na klinice U Apolináře.
V devatenáctimilionovém Malawi strávil jako onkolog v oboru gynekologie a porodnictví měsíc a do země na jihovýchodě Afriky se zamiloval. Dojem na něj udělali lidé i příroda. Na misi Lékařů bez hranic, která se tu zaměřuje právě na prevenci a léčbu rakoviny, byl poprvé.
Malawi patří mezi země nejvíce postižené rakovinou děložního hrdla na světě. Kocián za měsíc ošetřil dvě stovky nových pacientek, což by v Česku trvalo i několik let. "Je tam mnohem více žen, které s nemocí přicházejí, více jich je v pozdějším stadiu, takže je i větší smrtnost," dodává.
V průměru tímto druhem rakoviny onemocní v africké zemi 76 žen ze sta tisíc, umírá jich okolo 50 ze sta tisíc. Pro srovnání, v Česku se nemoc vyskytuje u 15 žen ze sta tisíc, umírá na ni sedm ze sta tisíc.
Rozvoj nemoci souvisí i s virem HIV, který má v Malawi každý desátý dospělý. Ačkoliv se lékařům podařilo virovou nálož potlačit a většina nakažených vede normální život, oslabuje HIV imunitu a vede k většímu riziku vzniku rakoviny.
Právě rakovina děložního hrdla se přitom dá vymýtit dostatečnou prevencí. Dospívající se mohou očkovat proti HPV viru, který onemocnění způsobuje. V Česku gynekologové běžně kontrolují, zda se nemoc neobjevuje, a daří se jim ji včas zachytit. V africké zemi to ale zatím nefunguje.
Více než polovina obyvatel žije pod hranicí chudoby, země je silně závislá na zahraniční pomoci. Místní se hlásí ke křesťanství i k islámu, zároveň jsou ale pověrčiví, mimo jiné kvůli chybějícímu vzdělání. Podobně jako v okolních zemích tu dochází k "honům na upíry", při kterých dav zabíjí obyčejné lidi, jež podezírá z vampyrismu.
Nezaměstnanost je vysoká a i ti, kteří pracují, musí vystačit se třemi dolary denně, popisuje Kocián. Obyvatelé žijí hlavně na venkově a živí se zemědělstvím. Pěstují kávu, tabák nebo čaj. Ženy často nemohou od práce a rodiny odejít, k lékaři to mají daleko a místní doprava nefunguje.
Obyčejný ocet zachraňuje životy
Zdravotníci musí improvizovat, aby pomoc k ženám dostali. Do vesnic jezdí sestry s auty, ve kterých mohou vyšetření udělat. Stačí potřít pohlavní orgán obyčejným octem a sledovat, zda se neobjeví bílé tečky. Pokud ano, znamená to, že má žena nádor a že je potřeba vyrazit do onkologického centra.
V takovém případě čeká ženy až desítky kilometrů dlouhá cesta do hlavního města Lilongwe. "V nemocnici už to funguje stejně jako u nás. Já jsem vlastně pokračoval ve své obvyklé práci," doplňuje Kocián. Pokud je to možné, podstoupí žena ozařování. U většiny je ale kvůli pokročilému stadiu nemoci nutná operace. Když ani to nepomůže, má klinika oddělení paliativní péče.
Kocián vzpomíná, že při rozhodnutí o postupu nezáleží pouze na zdravotním stavu ženy. "Je třeba si uvědomit, že to zasáhne celou její rodinu," říká. Ženy mívají čtyři i více dětí, a to už jako velmi mladé, téměř polovina se vdá před osmnáctými narozeninami. Kvůli ozařování bývají dlouho zesláblé, nemohou pracovat na poli a rodina tak přichází o obživu.
"Někdy je také manžel kvůli nemoci opustí, to vše musíme brát v potaz. Je to složitý proces, do kterého jsou zapojeny místní zdravotní sestry, které se ujistí, že pacientce léčbou neublížíme," tvrdí onkogynekolog.
Prevence a lepší budoucnost
Přestože mají místní v lékaře obrovskou důvěru, prevence je pro ně příliš abstraktní pojem nebo prostě není možná. Dochází tak k dramatickým situacím. Kocián vzpomíná na HIV pozitivní těhotnou ženu s rakovinou. Zdravotníci se tehdy dohodli, že porod provedou císařským řezem, během kterého odstraní nádor.
Žena ale na domluvený termín nedorazila, přišla až v okamžiku, kdy rodila, což operaci zkomplikovalo. "Museli jsme nasadit celý tým, ale nakonec jsme to zvládli. Po několika dnech matka i dítě odcházely v pořádku domů," popisuje šťastný konec.
Připomíná i to, že osvěta začíná fungovat a spolu s ní by se měla zlepšovat i zdravotní situace. Kocián prohlašuje, že pokud by to bylo možné, rád by se na místo vrátil. "Malawi je opravdu skvělé a navíc bezpečné, taková Afrika pro začátečníky," říká o zemi, které pomáhal.
