Praha – Zdravotní péče se ve válečné zóně na východě Ukrajiny rozpadla. Některé nemocnice jsou zničené palbou, jinde lékaři s velkými problémy zajišťují nejnutnější zákroky a léčbu těžce nemocných.
Na místě pomáhají dobrovolníci z mezinárodní organizace Lékaři bez hranic. Jejich koordinátor Alexander Buchmann popisuje v telefonickém rozhovoru pro Aktuálně.cz podmínky v nemocnicích podél frontové linie.
A.cz: Jaké operace vaši lékaři v nemocnicích ve válečné oblasti provádějí?
Zejména v Horlivce denně provádíme složité chirurgické zákroky. Včetně amputací.
Mluvím o nesmírně dlouhých a složitých operacích osob zraněných šrapnely. Je důležité uvědomit si, že je třeba se postarat i o lidi, kteří nejsou přímo oběťmi bombardování nebo střelby. Ale kteří se kvůli válečné situaci nemohou řádně léčit.
Nemoci, které se v normální době lehce léčí, se ve válce stávají smrtelnými, což tady na východě Ukrajiny platí bezezbytku.
A.cz: Jaký je stav nemocnic? Jak moc jsou poškozené?
Bohužel dost špatný. Hlavní nemocnice v Debalceve byla od konce ledna zasažena několikrát. Nemocnice v Marince západně od Doněcka rovněž.
I některé další. Z některých zdravotnických zařízení personál odešel kvůli obavám o svůj život.
A.cz: Je situace těch, kteří žijí na území ovládaném separatisty, horší než těch, kteří jsou poblíž frontové linie na ukrajinské straně?
Neřekl bych, že horší, ale problémy jsou trochu jiného rázu.
Na ukrajinské straně žije mnoho lidí v utečeneckých centrech, kde samozřejmě vznikají problémy a šíří se nemoci už tím, že je tolik osob pohromadě. Ti, kteří žijí v Doněcké a Luhanské republice nebo blízko fronty, žijí pod palbou už měsíce. Pochopitelně je pro ně velké trauma už jen tento fakt a to, že válka už tak dlouho trvá.
Pro lidi je situace opravdu otřesná. Na obou stranách fronty zápasí už několik měsíců s nedostatkem léků, základních hygienických potřeb, výpadky elektřiny. Nedostává se také zdravotní péče.
A.cz: Operují vaši lidé přímo v místech, kde se střílí?
Operují i v nemocnicích, které jsou vystavené střelbě a možnému nebezpečí. Na obou stranách fronty.
Nejhorší byla v poslední době situace v Horlivce, která leží blízko Debalceve a kde střílely oba tábory. Čili určité nebezpečí existuje. (V tiskové zprávě, kterou nedávno Lékaři bez hranic zaslali novinářům, jeden z lékařů Michael Roesch popisuje, jak v Horlivce zdravotníci používají na šití rybářské sítě a zápasí s nedostatkem inzulínu či antibiotik – pozn. red.)
A.cz: Nakolik spolupracujete s místními lékaři?
Snažíme se je podporovat dodávkami léků a techniky do ordinací a nemocnic. Na obou stranách fronty. Aby mohli dělat svoji práci.
Místní lékaři jsou podle mě hrdinové. Pracují už několik měsíců ve dne v noci, v nepředstavitelných podmínkách, někteří z nich bez výplat.
Provozujeme také malé mobilní kliniky. Ty jezdí na místa, odkud se lidé v současné době nemají šanci dostat do nějakého zdravotnického zařízení. V těchto případech zajišťujeme i léčbu a ošetření normálních nemocí, které nesouvisí přímo se střelbou nebo bombardováním. Lidé nepřestanou být nemocní jen kvůli tomu, že je válka.
A.cz: Nemáte žádné problémy s ukrajinskými vojáky nebo ozbrojenými separatisty?
Snažíme se mluvit se všemi. Jsme tady proto, abychom pomáhali civilistům, abychom ošetřovali raněné. Děláme vše pro to, aby to obě strany konfliktu chápaly.
